Stanovisko Demokratického klubu č. 39 - K funkci Ústavního soudu České republiky

V souvislosti s nadcházející ratifikací tzv. Lisabonské smlouvy byla česká veřejnost seznámena se záměrem předsedy vlády České republiky a dodatečně také Senátu PČR dát tuto smlouvu posoudit Ústavním soudem z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem České republiky. Je s podivem, že nebylo vyžádáno posouzení smlouvy např. Ústavem státu a práva dříve než byl pod tento dokument připojen podpis za Českou republiku. Demokratický klub chce upozornit na to, že Senát nebere v souvislosti se zmíněným záměrem v úvahu následující skutečnosti:

Lisabonská smlouva neprošla dosud schvalovacím procesem Parlamentu České republiky a nestala se tak součástí právního řádu České republiky. Ústavní soud tak zatím nemůže rozhodnout o jejím souladu či nesouladu s ústavním pořádkem. Její případné posouzení před tím, než tento proces proběhne, by zřejmě nebylo v souladu jednak s ustanovením článku 87 Ústavy (konkretizujícím pravomoci Ústavního soudu, mezi něž podávání posudků nezáleží), jednak s jeho vlastním nálezem č. 78/2001 Sb., v němž vyjádřil názor, že není oprávněn podávat závazný výklad ústavy obecně, kdykoli a komukoli, avšak pouze tam, kde jedná na základě své kompetence.

Zamýšlený postup zapadá do problematické praxe uplatňování práva v České republice, kde účastníci soudních řízení vytvářejí z Ústavního soudu další stupeň odvolacího řízení a obracejí se na něj s kauzami, které by neměl řešit. Kromě prodlužování beztak již dlouhého vlastního soudního řízení přispívá tato praxe k neúnosnému zahlcení Ústavního soudu, jehož poslání v této agendě nespočívá.

Demokratický klub proto doporučuje, aby od Ústavního soudu nebyla napříště požadována činnost v oblastech, které dle našeho ústavního pořádku nepředstavují jeho poslání.