Pokojné stáří strýčka Luky

7-8 2008 Ostatní česky
obálka čísla

Luka Ivanovyč Palčuk se narodil jako občan Československé republiky v říjnu 1932 (o čtyři roky dříve než já v Praze) ve vesnici Boronjava na Podkarpatské Rusi. Nyní žije už dva roky v obci Usť Čorna v Zakarpatské oblasti Ukrajiny, a to v Domě pokojného stáří, což je vedle adopcí na dálku další ze záslužných projektů slovenského misionáře Petra Krenického v tomto regionu. Seniorské zařízení v Usť Čorne je v provozu od jara 2005 a má 13 lůžek stále obsazených, protože sociálně i hmotně strádajících starých lidí je v Zakarpatsku mnoho. V Domě mají všichni zajištěné ubytování i stravu, úklid, hygienu a praní prádla, jednou v týdnu za nimi přichází lékař.

Pana Palčuka - strýčka Luku, jak mu v Domě říkají - osobně neznám, dostávám ale zprávy od jeho pečovatelky Aliny. A tak vím, že měl hodnou ženu, která ale před mnoha lety zemřela a on zůstal sám, protože i jejich dvě dcery z domova odešly a žijí kdesi na Ukrajině. Ještě dlouho předtím, jako dvacetiletý mladík, utrpěl pan Palčuk těžký úraz - spadl pod vlak a přišel o pravou nohu a pravou ruku. Nedovedu si představit, jaké to je, žít přes padesát let s takovým postižením. Každopádně on to dokázal. Mám před sebou zatím poslední psaní od sestry Aliny a chtěl bych touto cestou z něho nabídnout - k přečtení když už ne k zamyšlení - pár slov všem těm, kterým se život tak úplně nevyvedl, které trápí všelijaké neduhy a chmury nebo zůstali osamělí: „Strýček Luka se cítí jako každý starý člověk. Ale nikdy nedal najevo nespokojenost se svým životem, ani jednou ho nikdo neslyšel naříkat, slovem si postěžovat“.

Jaromír Novotný

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012