První roky Podkarpatské Rusi v Československu

Začátkem třicátých let minulého století byly už na území Podkarpatské Rusi patrné první pozitivní výsledky civilizačního rozvoje, který přineslo začlenění do Československé republiky. V historických zemích se o dění v nejvýchodnější části státu vědělo dost málo. K vyrovnání informačního deficitu chtěla přispět „Publikace pro zem Podkarpatská Rus“. Byla vydána v roce 1932 a její obsah tvoří třicet statí autorů, kteří ve své době byli významnými podkarpatoruskými činiteli: sto stran textu doplnily desítky reklam a inzerátů firem působících v tomto regionu. S podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR se tato publikace dočkala reedice, takže je nyní k dispozici i současným badatelům.

Úvodní část představuje metropoli Užhorod. Zde v prvních letech ČSR vyrostlo množství veřejných staveb i obytných domů, s nimiž se někdejší provinční městečko začalo měnit v moderní město. Druhá část publikace, nazvaná Rozvoj Podkarpatské Rusi v letech 1919 až 1932, se zabývá investicemi do dopravní sítě, vodohospodářských a výrobních objektů, informuje o situaci v lesnictví, hospodaření na poloninách, zemědělství, ovocnářství, o vývoji družstevnictví atd. Obsáhlý příspěvek pojednává o sociálně zdravotní péči, kterou poskytoval obyvatelstvu Čs. Červený kříž.

Jedním z nejzávažnějších problémů Podkarpatské Rusi byla po první světové válce vysoká negramotnost, komplikovaná nedostatkem učitelů. Publikace uvádí, že v roce 1932 na tomto území poskytovaly vzdělání téměř výhradně školy základní (národní). Těch bylo celkem 820 – od roku 1919 jich přibylo 344. Nejvíce škol, a to 449, mělo jako vyučovací jazyk ruštinu, 171 češtinu, 113 maďarštinu, 14 němčinu, 11 hebrejštinu atd. Měšťanských škol bylo pouze osmnáct, v roce 1919 sedm. Odborné školství neexistovalo vůbec, a tak Čs. Červený kříž postupně vypravil několik stovek učňů k mistrům do Čech a na Moravu.