Zdeněk Mastník Volá Londýn

Zdeněk Mastník se narodil 5. července 1920 v Miloticích u Kyjova v učitelské rodině. Po šesti měsících se rodina odstěhovala do Koryčan. Vystudoval reálné gymnázium v Kyjově a také Obchodní akademii. Poté pracoval jako účetní ve sklářské firmě u Železného Brodu, kvůli vážné nemoci nemohl být za Protektorátu nasazený do Říše. Po válce začal pracovat pro Mezinárodní svaz studentstva. V roce 1947 se zmínil v Paříži před zahraničními delegáty z MSS o obdrženém dopise slovenských matek, které si stěžovaly na deportaci svých synů do SSSR a tak mu bylo řečeno z konzulátu, aby se vrátil do Prahy a tam vrátil pas. Když to učinil, tak mu někdo v Praze doporučil, aby na čas zmizel.

Tehdy mu pomohl sekretář Jana Masaryka Antonín Sum a a tak tři dny před vánocemi 1947 Zdeněk odjel do Londýna. To ještě nevěděl, že je to prakticky navždycky. V českém klubu se seznámil s lidmi z BBC a začal tam pracovat externě ve sportovním vysílání. Po roce 1948 začal také pracovat pro americkou tiskovou kancelář Foreign News Service Press, předchůdkyni rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Tak začínal také jezdit jako reportér po uprchlických táborech Německa a Rakouska a dělal rozhovory s příchozími emigranty. Založil v Londýně Czechoslovak Student Information Service, která hledala v uprchlických táborech v Evropě doporučení pro studijní stipendia.

V té době se oženil s Helenou, rozenou Polívkovou, která byla za války příslušnicí britské armády na Blízkém východě, ovšem s nášivkou Czechoslovakia na rameni. Heleně se až napodruhé podařil útěk na Západ. Byl to známý případ letadla ČSA, kterému se podařilo dostat se na leteckou základnu v Erdingu u Mnichova v dubnu 1950.

V roce 1952 získal v konkurzu trvalé místo v BBC. Tak se dostal do podvědomí širší veřejnosti s pořadem „Volá Londýn – pořad Týden v Británii pro Vás připravil Pavel Holan“. Vysílal pod tímto pseudonymem, aby neuškodil rodičům v Československu. Ostatně otce už nikdy od doby, kdy odjel do Anglie neviděl a nemohl mu ani přijet z těchto důvodů na pohřeb. Matku za ním pustili až v roce 1964. V BBC se stal vedoucím české sekce od roku 1969 až do roku 1979.

Kromě toho všeho Zdeněk Mastník založil již v roce 1950 firmu Interpress Ltd., která distribuovala českou a slovenskou literaturu do zahraničí, hlavně na univerzity. V průběhu času se začala orientovat i opačným směrem a to šířením literatury odpůrců komunistického režimu do zemí sovětského bloku. Zde také musel, aby literatura došla na místo určení, měnit jméno firmy a vystupovat pod pseudonymem. V roce 1967 otevřel obchod v Londýně u katedrály sv. Pavla, kde návštěvníkům z Východu byly rozdávány zdarma knihy o jejich zemích v rodných jazycích. Po roce 1990 knihy, které zbyly, věnoval Národní knihovně, Památníku národního písemnictví a knihovně Libri prohibiti. Zdeněk byl činorodý, nezištný, přátelský a společenský muž až do konce svého života, o čemž svědčí jeho přátelé z celého světa. Odešel na věčnost smířen s lidmi a Bohem dne 10.4. 2008 v Praze ve věku nedožitých 88 let. Čest jeho památce.

Se Zdeňkem jsem se setkal v Londýně na sklonku 1947 v redakci české sekce BBC, kde jsem několikrát účinkoval v zábavných programech Karla Brušáka. Má předtucha o komunistickém převzetí moci v ČSR se uskutečnila v únoru 1948. V létě toho roku se konaly v Londýně olympijské hry. Protože jsem měl zkušenosti jak v rozhlase (armádní vysílání), tak ve sportu (v r.1942 jsem byl dorosteneckým přeborníkem Moravy v překážkovém běhu na 80 metrů) byl jsem zaměstnán jako výpomocný hlasatel BBC. Se Zdeňkem jsme se během olympiády vídali denně, neboť působil ve stejné funkci. Byl to jeden z vrcholů mého života.

Politicky jsme se poprvé utkali na zakládající schůzi svazu studentů v exilu. Zdeněk zastával název československý, já jsem navrhoval název český. Čechoslováci nás, české a slovenské „separatisty“ přehlasovali. Založili jsme Organizaci svobodné české mládeže. Slovenští studenti měli svůj spolek. Přes rozdílné názory jsme se Zdeňkem působili proti Mezinárodnímu svazu studenstva (tehdejší předseda Ing. Joža Grohman), což byla jasně prokomunistická organizace. Díky naší společné činnosti se nám podařilo přesvědčit britské studenty, aby z MSS vystoupili. Během této činnosti jsme – Jan Locher, Jiří Kvíčera a já, za nezištné pomoci několika britských studentů – rozeslali asi tři tisíce dopisů a memorand studentským organizacím po celém světě. To potvrzuje záznam StB. Pražský studentský Předvoj nazval v r. 1948 Honzu Lochera a mě - „esy emigrace“.

V r. 1952 jsem se oženil. S manželkou Marií jsme stvořili tři syny. Můj literární talent a spolkový koníček musely na hřebík. Starost o rodinu byla první na žebříčku povinností. V r. 1964 jsme se přestěhovali do Sydney. V r. 1977 jsem se vrátil ke čtení, psaní a přednáškám v Sokole, Společnosti pro vědu a umění a v krajanských spolcích. Zdeněk mezitím působil v BBC a ve volném čase vybudoval docela slušné mezinárodní knihkupectví, což bylo štěstí pro mě, protože mohl dodávat – na dlouhý úvěr, a někdy zdarma – knihy, o které jsem měl zájem. Bydlel jsem pár dní u Mastníků v září 1994. V říjnu jsme se opět sešli v Libri prohibiti v Praze.

Politicky jsme se sblížili. Karel Habal napsal, že Zdeněk Mastník byl „činorodý, nezištný, přátelský a společenský muž, o čemž svědčí jeho přátelé z celého světa“. Měl jsem štěstí, že jsem k nim patřil. Aktivistů, jako byl Zdeněk, bylo v exilu málo.