Jižní Čechy, rybníky a Schwarzenberský kanál

Jižní Čechy a Šumava jsou zářným příkladem, jak lze zásahem člověka, jeho činností, úspěšně měnit přírodu a krajinu. Býval to velice nevlídný a chudý kraj. Bažinatá, silně zalesněná krajina, hojnost divoké zvěře, malá lidnatost. Vedly tudy sice významné obchodní stezky spojující České království s jižními sousedy a jihem Evropy, ne vždy to ale bylo ku prospěchu. Opuštěný kraj skýtal i velkou příležitost pro lidi nepočestné, lapky a loupežné rytíře – jejich existence závisela na síle ruky vládnoucího panovníka. Jsou známy příklady, jak se Karel IV. vypořádal s loupeživými rytíři a jak se postaral o bezpečnost na cestách.

V třináctém století se zde usídlili Rožmberkové. Ti patřili mezi nejvýznamnější, nejstarobylejší, nejurozenější a nejvlivnější české šlechtické rody. Vládli zde přibližně tři století a postupem času ovládali stále větší a větší území. Zastávali nejvyšší funkce u královského či říšského dvora. Rožmberkové měli schopnost kvalifikovaně řídit svá hospodářství a obklopili se schopnými úředníky - kancléři, purkrabími jednotlivých panství a venkovskými rychtáři. Dokonale a přehledně vedené účetnictví z té doby by ještě dnes obstálo vedle nejednoho počítačového programu. Rozložení hospodářských problémů na kvalifikované úředníky - specialisty s delegovanými pravomocemi - to byl hospodářský a finanční systém Rožmberků, který se jim velice vyplatil a to až tak, že se stali nejbohatším rodem v Čechách, rodem, jenž mohl půjčovat i králi.

V 16. století zde vládl Vilém z Rožmberka. Jeho heslem bylo „festina lente“ (spěchej pomalu), ale jeho činnost představovala pravý opak – byl pilný, nápaditý a měl smysl nacházet si ty nejlepší spolupracovníky. Z nich nejvýznamnější byl beze sporu Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Byl bezohledný, měl tvrdou ruku, ale za jeho regentství majetek Rožmberků rostl, lidé nacházeli obživu, vzkvétalo zemědělství a pivovarnictví. Jen jaksi nahodile a bez zvláštního záměru se zaměřil i na rybníkářství. Je neuvěřitelné, s jakou invencí, smyslem pro krajinu, pro geologické složení a výškové poměry začal zakládat rybníky. Odvedl neužitečnou vodu a soustředil ji do velikých rybníků. Nejvýznačnější z nich jsou Rožmberk a Svět. O rozsahu prací vypovídají následující údaje:

Rožmberk stavělo 800 lidí, kteří přemístili 750 000 m3 zeminy. K jeho zabezpečení vypracoval důmyslný projekt vodního kanálu zvaného Nová řeka, aby jím odváděl přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Mohutná hráz rybníka, osázená čtyřmi řadami dubů, je v základech až 55 m široká, v koruně se zužuje na 13,5 m. Vypíná se 11,5 m nad okolní terén a dosahuje délky téměř 2,4 km. Rozloha vodní plochy je 489 ha. Objem vody činí při normálním stavu vody 6,2 mil. m3 a maximální hloubka je 6,2 m. Rybník se osvědčil i při největších povodních v letech 1890 a 2002, kdy odolal obrovským přívalům vody z rozvodněné Lužnice a částečně chránil i vzdálenou Prahu. Druhý největší rybník Svět se svými 210 ha vodní plochy si s rybníkem Rožmberk nezadá. Rybník Rožmberk je největším rybníkem v Čechách, ale i ve střední Evropě.

A Rožmberkové se přičinili i o zarybnění nových rybníků. Do Českého království byl importován kapr až z daleké Číny. Jeho šlechtěním vznikl vynikající třeboňský kapr, známá pochoutka na vánoční stůl.

Rožmberkové vymřeli v roce 1611, dalšími významnými majiteli se stali Schwarzenberkové, jeden z předních, významných šlechtických rodů. Původem cizinci přijali své češství za svou devizu a neochvějně hájili české zájmy. Byli ale také hospodářskými magnáty a zaměřili se na ekonomické zvelebování svého majetku. Jedním z jejich klíčových zájmů byly rozsáhlé lesy se svým bohatstvím dřeva. Mnoho lesních porostů bylo těžko dostupných, silnic bylo málo, autodoprava byla jen nesmyslnou fantazií. Zbývaly vodní toky, ty ale většinou nebyly právě v těch místech, kde jich bylo nejvíce zapotřebí. Již Karel IV. měl zájem na propojení povodí Vltavy s Dunajem – ve 14. století patřil tento záměr k nerealizovatelným snům. Schwarzenberkové ho změnili v realitu.

Tuto výjimečnou stavbu, jejímž projektantem a částečně i stavitelem byl lesní inženýr schwarzenberského panství Josef Rosenauer, nechal vybudovat Jan Schwarzenberg. Stavba byla zahájena roku 1789 a s přestávkami trvala ve své základní části až do roku 1822. Po dostavění sloužil kanál k zásobování Vídně palivovým a později i stavebním dřevem.

Plavební stoka začíná na česko-německé hranici na severním svahu Třístoličníku v nadmořské výšce 916 m. Až k osadě Jelení, kde prochází 389 m dlouhým podzemním tunelem, vede trasa kanálu převážně východním směrem. Nedaleko obce Zvonková opouští kanál území ČR a vstupuje na území Rakouska. Pod zříceninou hradu Vítkův kámen se nakrátko vrací na naše území a pak již překračuje hlavní evropské rozvodí a vlévá se do řeky Mühl, která je levým přítokem Dunaje.

Celková délka kanálu dosáhla v závěru 52 km. Zděné břehy mají vzdálenost 3,5 - 4 m., průměrná hloubka koryta je 1 m. Zprvu se jím dopravovala pouze krátká polena, která sloužila jako palivové dříví a prodávala se do Vídně. Postupem doby se s nástupem železnice jevil tento prodej jako nevýhodný, kanál byl upravován, prodloužen, propojen s Vltavou, oblouky se vyrovnávaly, takže bylo možno dopravovat i klády dlouhé až 24 m. Ty pak sloužily jako stavební dříví. Takže na tomto úžasném technickém díle bylo v závěru 87 mostů a můstků, 80 vodních propustí, 78 vodních přítoků a 22 stavidel.

Zajímavé je, že původně mělo výsadní právo na prodej palivového dříví do Vídně pasovské biskupství. Po dostavbě Schwarzenberského kanálu císař tento stav změnil a císařským patentem udělil toto právo Schwarzenberkům.A nedodávalo se jen do Vídně. S propojením na Vltavu bylo možno plavit dříví do Hamburku. Říkávalo se, že Hamburk postavily české ruce ze šumavského dříví. Ještě jako dítě jsem vídala pravidelně obrovské vory plavící se po Vltavě směrem do Labe.

Pro těžbu dřeva, na jeho přibližování a dopravu kanálem bylo zapotřebí množství pracovníků. Lidé se sem stěhovali a nacházeli zde obživu. Kanál byl napájen potoky, řekami i jezírky, přesto nemohl být v provozu po celý rok. Plavilo se nejvíce na jaře a při vyšším stavu vody. Na jeho obsluhu bylo zapotřebí až 200 lidí. Přes všechny úspěchy byl provoz na kanálu postupně v jednotlivých úsecích ukončován. Poprvé 1891, pak 1916 a definitivně byl ukončen v roce 1962. Od té doby chátral, byl částečně zavážen, aby nepřekážel přibližování dřeva. V roce 1963 byl prohlášen národní technickou památkou. V létech 1999-2001 bylo 13 km kanálu opraveno Správou národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a Lesy České republiky. Opravy se provádějí i na rakouské straně.

Jižní Čechy jsou perlou Česka. Pilná práce sedmi staletí je změnila k nepoznání. Kvetoucí krajina, vzácní lidé, přepych a výstavnost historických objektů…