Starým Městem ulicí Karlovou na Malé náměstí zvané též Ryneček (pokračování seriálu)

Karlova ulice též Velká, později do roku 1848 Jezuitská, byla jednou z hlavních komunikačních tepen Prahy, neboť ústila k dlouho jedinému kamennému mostu přes Vltavu. Byla částí trasy, kterou se z Vyšehradu ubíral korunovační průvod českých králů na Pražský hrad do Svatovítské katedrály. V části ulice od Karlova mostu k Liliové původně sídlili nožíři a ševci, kteří tu měli své dílny a krámky. Řada domů má románskogotické základy, které později byly přestavovány v barokním, klasicistním a dalších dobových slozích. K nejkrásnějším patří dům U zlaté studně stojící na nároží uličky Seminářské a Karlovy. Raně barokní fasádu zdobí sochy morových patronů v čele se sv. Rochem. Ti měli patrně jeho obyvatele chránit před častými morovými epidemiemi. V domě na nároží ulice Liliové stojí dům U zlatého půlkola, tam bylo nejstarší pražské kino zvané Ponrepo. Poblíž v domě U zlatého hada prý vznikla první pražská kavárna založená Peršanem Deodatem Damjanem po roce 1714. Údaj je mylný, neboť první kavárna existovala na Malé Straně v domě nazývaném U tří pštrosů, což ovšem nijak nezmenšuje oblíbenost a popularitu kavárny staroměstské.

Proti Klementinu stojí tak zvaný Žlutý dům se znakem pánů z Žerotína. Je významný i tím, že jeho přestavba je připisována pozoruhodnému architektovi Santinimu.

K pavoukovi už nezajdeme

Za povšimnutí stojí i dům U francouzské koruny, v němž na počátku 17. stol. napsal významný astronom J. Kepler své stěžejní dílo nazvané „Astronomia Nova“. Pamětní desku najdeme v průjezdu. A ještě jednoho muže nelze opomenout. V domě U modré štiky bydlel skvělý barokní malíř, též hlava pražských šermířů Jan Škréta. V podkroví téhož domu měl léta svůj ateliér sochař V. Vingler, který proslul kromě jiného postavami zvířat. Jejich sochy zdobí i zahraniční galerie. Chodívala jsem tam ráda a on mi s laskavostí sobě vlastní nakreslil pro má dvojčata dva obrázky jezevčíka. Než už přicházíme na křižovatku s ulicí druhdy Dominikánskou, dnes Husovou. Kromě minule zmíněného paláce Clam-Gallasovského v ní najdeme kostel sv. Jiljí v gotickém slohu, s bohatou vnitřní freskovou výzdobou v barokním stylu z ruky rodáka staroměstského V. V. Reinera. Kostel je památný také tím, že v něm kázal Jan Milíč z Kroměříže jeden z nejvýznamnějších předchůdců M. J. Husa. To on se odvážil nazvat samotného císaře a krále Karla IV. antikristem. Na Starém Městě založil domov pro padlé ženy (tehdy zvané jadrnou češtinou harapanny), jenž nesl jméno Jeruzalém. Krátkou uličkou zvanou Malá Karlova, kde bývala slavná vinárna U pavouka, kam chodíval Jan Werich a řada dalších umělců v šedesátých letech minulého století, na jejíž útulné a milé prostřední dnes bohužel zbývá jen vzpomínat, přejdeme do Jilské ulice. V ní stojí řada domů majících krásné románské sklepy jako ostatně většina domů v nejstarší části Starého Města. Jsou to bývalé mázhauzy (přízemky) románských měšťanských domů či městských paláců.

Nešťastné přestavby

V této ulici k nejkrásnějším a honosným patříval gotický palác opatů sedleckého cisterciáckého kláštera. Byl přestavěn v baroku, ale zachovala se gotická kaple. Dnes ho bohužel koupil nějaký podnikatel z Balkánu a ten při jeho rekonstrukci na hotel, ač byl prováděn průzkum, přikazoval dělníkům rychle bourat, takže kromě dřevěných malovaných stropů bylo z gotických detailů zachráněno velmi málo. V současnosti jev zdaleka ne ojedinělý, poněvadž památková péče téměř nebo vůbec jednak nemá žádné pravomoci a mnozí ani vůli a chuť zjednat nápravu. A zdá se, že bude ještě hůř. Zajímavý je zadní trakt tak zvaného domu Železné dveře. Ve věži, která k němu byla přistavěna, bydlel v 19. století neprávem opomíjený romantický malíř A. Piepenhagen. Najdeme tam také sál, v němž hrabě Ludvik Hatig pořádal v 2. polovině 18. stol. veřejné koncerty. Tehdy se patrně zrodilo úsloví „Co Čech, to muzikant“. V blízkém paláci zvaném Vratislavský podle jeho majitelky Filipiny Vratislavové z Mitrovic, který stojí na místě dvou gotických domů rodu Mladotů ze Solopysk, bydlel slavný skladatel E. M. Weber. O fantazii obyvatel Starého Města svědčí četné a rozmanité názvy domů. Nejen častá znamení Zlatá, ale najdeme i dům zemitě pojmenovaný V poklopce.

U Rotta už není železářství

A ocitáme se na Malém náměstí, něžně jmenovaném Ryneček. Původně tu stávala osada francouzských kupců jižně od zmizelého kostela sv. Linharta. Současný vzhled pochází z konce 18. a počátku 19. století. Půdorysy domů nesou stopy gotické. Jeho prostor zdobí jedna z nejpěknějších kašen postavená v renesančním stylu 16. století doplněná železnou mříží ve století 17. K nejznámějším stavbám patří patrně dům U Rotha postavený na starších základech na konci 19. století v novorenesančním slohu. Průčelí zdobí malby Řemesel a Zemědělství podle návrhu Mikoláše Alše. Bývalo tu proslulé železářství. Málokdo ví, že na konci 15. století na tomto místě byla vytištěna první česká pražská bible nákladem tiskaře Jana Pytlíka. Jinak se na náměstí usazovali apatykáři. Jedním z prvních byl r. 1374 apatykář a botanik, dvořan Karla IV. z Florencie jménem Angelo. Patrně po něm byl pojmenován dům, ve kterém sídlil – U anděla. Dodnes je tam zachována místnost s pozdně gotickou klenbou, zřejmě dílo skvělého kameníka M. Rejska. Nejstarší lékárnu už od poloviny 14. století tu vlastnil též Florenťan Augustin. V domě U lilie je zachován nejstarší portál výkladu s motivy lilie. Na náměstí byly ještě další lékárny a tradice se zachovala až do současnosti. Zajímavý je původně barokně přestavěný dům zvaný Richterův, krásné průčelí je doplněno rokokovou štukaturou, v Praze poměrně vzácnou. Portál z r. 1798 v klasicistním stylu od architekta především pražských opevnění J. Krannera nás dovede do ulice Michalské. Podloubím na protější straně Rothova domu se dostaneme k slavné krčmě U zelené žáby. Dům č. 13 je postaven v raně gotickém slohu s krásnou žebrovou klenbou a váže se k němu pověst, že tu často popíjel se svými kumpány sám nešťastný syn Otce vlasti Václav IV.

Příště se vydáme na Staroměstské náměstí.

Hezké léto