Julius Verne, Ondřej Neff - Dvacet tisíc mil pod mořem

Verne napsal knihu před půldruhým stoletím. Zdálo by se, že našemu čtenáři, zejména mladé generaci, nemá co říci. V době, kdy ve státě Nové Mexico v USA na poušti Mojave bude brzy zahájena stavba vesmírného nádraží, zkušební lety se plánují již tento rok. Nosný letoun a kosmická loď na začátku letu tvoří jeden celek. Zapálením raketového pohonu loď získává rychlost kolem 4.000 km za hodinu a odpojí se samostatně do kosmu. Stavba je úžasná, ve tvaru škeble a zapuštěna hluboko do pouště. Poušt ji chrání před klimatickými výkyvy a západní větry budou ve funkci ventilace, klimatizace. Když bude loď ve výšce 100 km, cestující si odepnou bezpečnostní pásy a budou v beztížném stavu.

Ondřej Neff přepracoval Julia Vernea - a to velmi dobře. Kniha je nejen poutavá, ale velmi získala. Na příklad v originále je ponorka poháněna elektrickym pohonem. Dnes to nikomu nic neříká, neb je to tak běžné a samozřejmé. A tak elektřina je nahrazena vulkanitem, fantastickým fiktivním zdrojem energie. V jedné části knihy je zajímavý dialog profesora s kapitánem Nautilu o elektřině, která by proudila do elektrických drátů, a tak by se stala dobrou ohradou proti utíkajícímu dobytku z pastvy. Jak by asi Verne byl překvapen, že v 20. století vznikla taková železná opona proti těm, kteří chtěkli utíkat zkomunistického „ráje“. Kapitán Nemo končí dialog odmítáním jakéhokoliv způsobu, který by byl namířen proti humanismu. Závěrem je třeba říci, že kniha má nesmírně poutavý spád, ač obsah je dosti prostý. A jestliže při čtení slov se vám budou před očima promítat i filmové představy o mořském dně a jeho bohatství, pak nejste daleko od pravdy. Kniha se čte jedním dechem a je doprovozená starými ilustracemi Zdeňka Buriana. Není třeba zdůrazňovat, že odpovídá duchu 21. století. Albatros tím zahájil vydání všech knih Julia Verna.