4 x Otakar Štorch (Stockholm)

5-6 2008 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Ústav

Žádný občan naší republiky by neměl mít námitky proti Ústavu pro studium totalitních režimů. Naopak by jej měl uvítat, a to bez ohledu, zdali se hlásí k demokratické levici, nebo k demokratické pravici. Jelikož každý občan v otevřené společnosti má nezadatelné právo - včetně politiků a novinářů - konkrétně vyvrátit eventuální chyby, tvrzení Ústavu, nemohu ani já pochopit, že vůbec jen trochu politicky myslící náš občan je proti jeho existenci. Ústav navíc ještě za „dobré paměti“ svými fakty připomene naše ne zrovna netragické úseky dějin mezi roky 1938-48 a 1948-89. Je snad právě ono „připomene“ důvodem k nesouhlasu s Ústavem?

Ten stálý kain v nás a Izrael

V úsecích krutých podmínek žití v dobách dávných jsou úseky, kde snad nepůsobil jediný Žid, a přece v nich byly adekvátní hrůznosti všeho druhu. Že příslušníci počtem malého židovského kmene naší planety jsou třeba neproporcionálně zastoupeni svými výsledky - jež ostatně přinášejí i nežidovským etnikům prospěch, by rozhodně neměl být jeden z důvodů být antisemitou. Přes všechny své nedostatky v minulosti i současnosti má Izrael nejen právo na svoji existenci, ale v boji o tuto existenci hájí i dnešní nežidovské demokracie, ke které naštěstí opět patříme i my.

Žádný...

...současný, s vnitřním pořádkem katolík, není proti státu Izrael, byť s jakkoliv jinak kritickým nazíráním na něj. Ani papež, natož běžný přesvědčený katolík, se nedopouští chyby, když přesvědčuje ke vstupu do jeho církve nebo ke konverzi. Dnešní katolicismus nenabádá nikoho v šíření víry násilím nebo dokonce terorem! Naopak dnešní katolická církev poskytuje možnost každému bez etnických, rasových podmínek žít ve víře v Boha a podle desatera, jež snad každý aspoň z nevulgárních ateistů nepokládá za destrukci oproti mnohým signálům v systémech s právem na svobodné myšlení a slova, jejichž poselství je často jasná dekadence.

Kdyby všechna současná náboženství planety jasně a hlasitě odsouhlasila teror v zájmu šíření víry – bylo by jistě méně bezmezného vraždění v novém tisíciletí. Dnešní hlavě katolíků se může vytknout eventuálně leccos, ale nikoliv šíření nenávisti a nabádání k teroru. Katolická církev dneška navíc nikoho nenutí přidat se k jedné miliardě svých vyznavačů.

Sdružení svobodných Čechů a Slováků ve Stockholmu...

...vzniklo v roce 1983 z podnětů manželů Dagmar a Jaroslava Brabencových, Evy a Ivo Marešových, Ireny a Petra Klášterských. S názvem spolku se informoval každý zájemce, jenž se chtěl stát jeho členem, že vedle krajanských aktivit stojí spolek na straně svobody, a to především proti diktatuře v československé vlasti. S úctou k tradici byl ponechán jeho název i po opětném nastolení demokracie v domovské zemi většiny členů spolku.

Jména předsedů Sdružení svobodných Čechů a Slováků ve Stockholmu od počátku podnes: Irena Klášterská, Eva Marešová, Dagmar Brabencová, Otakar Štorch. Hlavně angažovaností všech postupných výborů v čele s jejich předsedy, ale také jednotlivých členů, byl spolek stále činný svými etnickými akcemi kulturního, zábavného a informativního zabarvení, ale také projevy solidarity ve prospěch nesouhlasu s tyranií v Československu před rokem 1989. Navzdory tomu, že mnozí z nás během těch 25 let trvání společnosti po přeslici i po meči zemřeli nebo se odstěhovali, pohybuje se počet platících členů kolem devadesáti. Hlavní aktivity spolku jsou v přednáškách v jazyce českém, ale i švédském, a to nejméně šestkrát do roka s tradiční vánoční veselicí na konci roku.

Díky bývalé předsedkyni – nyní místopředsedkyni spolku – Dagmar Brabencové a v nemenší míře dlouhodobé pokladní Ireně Klášterské může spolek stále finančně existovat, přestože ztratil v současnosti právo na příspěvky od adekvátního švédského úřadu. Po dobu diktatury doma neměl spolek z pochopitelných důvodů žádný kontakt s československým zastupitelstvím. Naopak ale po roce 1989 je vztah oboustranně, dovolím si říci, výborný.

Věrni Sdružení jsou nadále i „přespolní krajané“, jako například manželé Jiří a Ludmila Koutných z Öxelesundu, manželé Stanislav a Anna-Klara Balášových z Linkopingu a Ludmila Jelínková z Västerasu. Nemenší satisfakce pro Sdružení je skutečnost, že exulanti z doby po smutně proslulém komunistickém puči u nás v roce 1948 – Otakar Tělichovič (dlouhodobý náčelník švédského Sokola), dále dr. Jiří Železný, manželé Milan a Ludmila Kopových – jsou stálými členy Sdružení svobodných Čechů a Slováků ve Stockholmu, a to od jeho vzniku.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012