Oldřich Vlček - Stále mne baví hledat něco nového

Jméno Oldřicha Vlčka, univerzální, dynamické a stále hledající osobnosti, je již dlouho v současné hudební kultuře výrazným pojmem. Housle studoval u prof. Bohumila Kotmela a posléze v Praze u prof. Nory Grumlíkové, dirigování u Václava Neumanna. Vzdělání si doplnil ještě v italské Sieně a záhy po absolutoriu HAMU se stal houslistou a šéfem PKO. V průběhu sedmnáctiletého působení v tomto tělese si v roce 1976 pro potěchu duše založil orchestr Bohemia. Později, přesně před třiceti lety, jej přejmenoval na Virtuosi di Praga. Svou schopnost naplnit i ty nejodvážnější vize dokázal však Oldřich Vlček zejména v obtížných devadesátých letech dnes již minulého století, kdy se takřka před očima proměňovala celá česká hudební kultura a kdy se měnily i základy jejího fungování. Orchestr Virtuosi di Praga nejen že přenesl přes veškerá úskalí, která se tehdy znenadání v nových společensko-ekonomických podmínkách objevila, ale dodnes zůstává jeho uměleckým šéfem i základní hybnou silou. Agentura (společně s vydavatelstvím) Lupulus, kterou tehdy nově založil, představuje stále důležitého hráče hudebního trhu a významného producenta zajímavých nahrávek zejména z oblasti klasické hudby. A možná vrchol celé triády, Mezinárodní hudební festival Pontes, vstupuje v letoším roce již do svého 13. ročníku.

Asi nejpozoruhodnější na těchto aktivitách je fakt, že se Oldřich Vlček stal jedním z mála průkopníků smíšeného financování, aktivně se podílel na zrodu českého fundraisingu a sponzoringu v oblasti klasické hudby. A to v dobách, kdy většina hudebníků a institucí stále ještě čekala s nataženou rukou k jedinému zdroji - k veřejným prostředkům.

Na vašich koncertech, ať už vezmeme koncerty orchestru Virtuosi di Praga nebo Mezinárodního hudebního festivalu Pontes, je vždy plno. To není úplně obvyklé, o posluchače se zejména v Praze svádí nelítostný boj.

Podle mého názoru je v Praze doslova nadprodukce koncertů klasické hudby. A domnívám se, že stálá přízeň posluchače je nesmírně vzácnou a náročnou květinou, o niž se musí stále a velmi komplexně pečovat.

Je to typ nabídky určité kulturní služby a jak nabídka, tak samotná kulturní služba musí uspokojit toho dnešního maximálně rozmazleného zákazníka. Stačí jediná chybička, jediné ne zcela vlídné slovo a posluchač může odejít kamkoliv jinam - myslím i mimo hudbu. Samozřejmě, že cítím i určitou proměnu v oblasti dramaturgie. Dnešní posluchač inklinuje k poněkud kratším programům a zároveň ho oslovují skladby s optimistickým nábojem. Hledá v hudbě protiváhu vůči současnému světu, vzpruhu, mimořádný zážitek. Toho děsivého a ošklivého kolem sebe má více než dost!

Velkou roli v oblasti dokonale zajištěné návštěvnosti hrají spíše osobní vazby, kontakty, přátelé a samozřejmě last but not least dealeři vstupenek. To jsou dnes často rozhodující činitelé, jejich technika nebo neschopnost prodat vstupenky může rozhodnout o mnohém. Jako by do pozadí ustupují tradiční prostředky propagace - například výlep plakátů.

Jaké další nové nahrávky plánujete?

Já se přiznám, že mám rád velké projekty s určitým důrazem na náš národní prvek. Není v tom nic staromilského nebo konzervativního, myslím si, že můžeme být pyšní nejen na svoji hudební kulturu, její velké zjevy a reprezentanty, ale i na naši vlast. A tak bych rád pokračoval v linii velkých duchovních kompozic českých tvůrců - bude tam patřit nová nahrávka Sukovy Křečovické mše, Meditace na téma Svatováclavského chorálu a samozřejmě Serenáda Es dur. Připravujeme také profilový kompaktní disk Mariny Vyskvorkiny a některé projekty se zajímavými zahraničními interprety - s klavíristou Borisem Kralevičem z Černé Hory (Mozartovy klavírní koncerty) a profilový kompaktní disk „Pocta turecké hudbě“. A pak se tu objeví další oblíbený interpret, s kterým velmi rád spolupracuji, pokud si na mne najde čas – Uldo Lupino. Se souborem Virtuosi di Praga nahraje skladby skupiny Queen a ABBA.

velice osobní vztah k Rybově České mši vánoční, mockrát jsem ji jako kluk slyšel a ještě víckrát a na nejrůznějších místech hrál. Tento náš nejoblíbenější titul se provozuje z nejrůznějších, často neuvěřitelně starých partů. A tak mne napadlo, že by asi bylo dobře pořídit moderní praktickou (to bych chtěl, prosím, podtrhnout) partituru. Bude to nový kvalitní provozovací materiál pro všechny, kteří budou chtít Českou mši vánoční provozovat.

Jaká bude ta třináctka před letošním ročníkem Mezinárodního hudebního festivalu Pontes?

Zahajovací koncert 13. ročníku festivalu se uskuteční 17. 6. 2008 v pražském Rudolfinu. Tentokrát bude mít koncert opravdu mezinárodní charakter: vystoupí na něm přední sopranistka Islandu Sigrún Hjálmtýsdóttir (světově známá jako Diddú), klavíristé Steinunn Birna Ragnarsdóttir také z Islandu a Boris Kraljevic z Černé Hory, dále turecká flétnistka Sefika Kutluer a další zahraniční umělci. Závěrečný koncert s účastí sborů festivalových měst se bude konat 21. 12. 2008 opět v pražském Rudolfinu.V rámci projektu „Obnova české duchovní hudby“ bude v roce 2008 uvedena Missa Pastoralis Františka Xavera Brixiho. Na konci listopadu se uskuteční i společný koncert festivalu Pontes a festivalu Mahler Jihlava - Hudba tisíců v Jihlavě. Ambici stát se objevem třináctého ročníku festivalu má komorní Amadé orchestr, který se specializuje nejen na klasickou hudbu W. A. Mozarta, ale i na díla jeho českých současníků. Co se týče mezinárodních hudebních přátelství, již nyní je jisté, že přijede španělský dirigent Maximino Zumalave a bude uvádět české skladby, dále jsme rádi, že na festivalu můžeme uvítat i španělského flétnistu Claudia Arimaniho, který nastuduje hudbu Jana Václava Stamice a dalších autorů. K Mezinárodnímu hudebnímu festivalu PONTES se v roce 2008 připojí i dvě další země: Island a Turecko. Festival také uvede skladby autora, jehož jméno je spíše slovníkovým pojmem - Jána Levoslava Belly.

Účast na projektu Rhapsody přislíbily dětské sbory z Brazílie, USA, Kanady, Vietnamu a samozřejmě České republiky (Kühnův dětský sbor). Bude to bohatý a velmi pestrý program, budeme pokračovat v projektu Obnovy české duchovní hudby, větší důraz chceme položit i na popularizační koncerty pro mladé publikum. Festival Pontes vždy uváděl mladé talenty - například i Kateřina Englichová, dnešní skutečná “star” vážné hudby zde v počátcích své dráhy často hrála. A řada dalších jako například Pavel Šporcl.

Je to obtížné spojovat ve své profesi tolik různých činností nebo to je v současné době nutnost?

Přiznám se, že jako výkonný umělec – dirigent, houslista a také violista mám rád věci pod kontrolou a jsem perfekcionista - zejména v hudbě. A tak zatím těžko hledám východisko ze spojení řady profesí. Myslím si, že dokud u nás nebudou existovat silné umělecké agentury a kvalitní managerské týmy, pak je takové spojování umělce, organizátora, propagátora, ekonoma, fundraisera - a mohli bychom pokračovat ještě hodně dlouho, bohužel, nezbytná nutnost.