České kulturní slavnosti

3-4 2008 Kultura česky
obálka čísla

České kulturní slavnosti, jako esence duchovních hodnot českého národa prezentovaná předními českými i zahraničními umělci, vznikly v roce 2002 spojením významných českých festivalů při zachování jejich vlastních tradičních identit. Na to, co tento ojedinělý projekt nabízí, jsem se zeptala violoncellisty, zakladatele a předsedy občanského sdružení Česká kultura, Jana Páleníčka.

Vy jste tedy tím, kdo uvedl v život myšlenku na cyklus festivalů konaných v několika českých městech... Jak to vlastně začalo?

V roce 1998, v předvečer 40. výročí úmrtí Bohuslava Martinů jsem vystupoval jako sólista v jeho rodné Poličce. Dozvěděl jsem se tam, že v následujícím výročním roce město ke skladatelově poctě vůbec nic nechystá a naopak, stávající hudební aktivity jsou zde před zánikem a poličtí obyvatelé ztrácejí o vážnou hudbu zájem. Jakožto nositel tradice vzešlé z aktivit mého otce, který velice rozvíjel odkaz B. Martinů, rozhodl jsem se, že se pokusím s tehdejším vedením města vdechnout zdejším hudebnímu dění nový život. V roce 1999 jsme tedy započali novou éru tzv. Martinů festu, který se již v tomto 1. ročníku těšil velkému všeobecnému zájmu. Přičítám jej především mimořádné úrovni interpretů - a tu na všech koncertech Českých hudebních slavností zaručujeme stále.

Jak to bylo s dalšími festivaly, které se připojily později?

Podobnou renesancí prošla i většina dalších festivalů Českých kulturních slavností. Obecně se dá říct, že v průběhu let se festivaly zejména v těch menších městech staly dokonce nejvýraznější akcí města či regionu a všechny si již získaly důvěru jak spoluorganizátorů, tak návštěvníků. Přestože někde byla zpočátku návštěvnost horší, dnes si již nemůžeme stěžovat.

Jsou některé festivaly v cyklu také nové, nebo jste jen převzali, oživili a rozvinuli akce, které se konaly již dříve tradičně?

Úplně nové jsou dokonce dva festivaly, a to Heroldův Rakovník (od r. 2003). Rakovník podobný festival vyloženě postrádal, je to krásné a kulturní město s řadou památek, spolupracujeme zde výborně s Galerií Václava Rabase. Další nově založené jsou i Malostranské komorní slavnosti (od r. 2003), odehrávající se v nádherném Rytířském sále Valdštejnského paláce - tedy sídle Senátu ČR.

Zmiňujete spolupráci s galerií, festivaly mají v názvu slovo kulturní, znamená to tedy, že nepřinášejí pouze vážnou hudbu?

Dramaturgie je skutečně vícežánrová, vedle komorních koncertů se objevují i různá zajímavá etnická uskupení, například romské kapely, také ale kvalitní jazz nebo hudebníci, vymykající se kvalitou z populární sféry. Kromě hudby se na scéně setkáte třeba i s alternativním divadlem.

Téměř každý festival je také zahájen vernisáží a doprovázen výstavou výtvarného umění.

Vážná hudba a kvalitní kultura vůbec je dnes jakýmsi nadstandardem, o který je nutno velice pečovat, a stejně tak o její propagaci. Lidé obklopení dnes různým hudebním a jiným "marastem", který je všude kolem nás, často ani nemají jednoduchou možnost se dozvědět, že se v jejich okolí něco hodnotného děje. Proto jsem velmi rád za každou možnost o Českých hudebních slavnostech informovat - a to i čtenáře v zahraničí.

Přeji letošnímu ročník Českých kulturních slavností a festivalu "Sukovo jaro" v Benešově, jenž cyklus zahajuje, ještě větší úspěch, než v letech předchozích a děkuji za rozhovor.

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012