V Dlouhé hrají pokračování Hrdého Budžese

3-4 2008 Ostatní česky
obálka čísla

Ráda bych vás tento měsíc pozvala na divadelní dramatizaci knihy Ireny Douskové - Oněgin byl Rusák, kterou nastudovalo Divadlo v Dlouhé v režii Jana Borny. Jde o volné pokračování hry Hrdý Budžes, známé díky Báře Hrzánové a divadlu v Příbrami.

Jedním z hostujících herců v nové hře je i spisovatel, dramatik, režisér a pedagog (Literární akademie a JAMU) Arnošt Goldflam, který mi poskytl malý rozhovor.

Proč bychom měli přijít do Divadla v Dlouhé právě na hru Oněgin byl Rusák?

To je vlastně dosti těžká otázka, protože obsahuje několik odpovědí.

Za prvé myslím, že jde o dobrou dramatizaci. V tomto případě je to způsobeno tím, že divadelní dramatizaci dělala přímo autorka Irena Dousková ve spolupráci s režisérem Bornou. Situace jsou dynamické a velmi obrazové, jsou zde pestré dialogy.

Druhá přitažlivá skutečnost - jde z části o autobiografický román. Mapuje osudy maturantů v 80. letech. Lidí, kteří tehdy dospívali a rozhlíželi se po světě. Přemýšleli, co budou v životě dělat. Děj sahá občas i přes 80. léta, do doby skoro současné.

Hlavními hrdiny jsou ze třídy maturantů dvě děvčata, jejichž předlohami jsou autorka Irena Dousková a malířka a grafička Lucie Lomová (samozřejmě se jmenují ve hře jinak).

Za třetí hra vypráví o době, ve které žili a žijí. Tehdy byly okolnosti politické, společenské a taky materiální. O mnohém dnešní mladí lidé už skoro neví. Například mně kolega vyprávěl, že když říkal dětem, jak byly fronty na banány, děti to nemohly pochopit a ptaly se "proč jste nešli do jiného obchodu?" Stejně tak nechápaly, že někdo emigroval nebo dokonce musel emigrovat, vlastně prchnout, a že ty rodiny se třeba nemohly léta stýkat. A mnoho dalších věcí.

Začtvrté hra obsahuje řadu dobových písní, ale spíš takové ty alternativní, např. od skupin Jasná Páka, Pražský výběr, od různých písničkářů.

Ve hře hrajete otce Heleny Součkové. Je vám tato role něčím blízká?

Shodou okolností jsem dostal příležitost hrát otce hlavní hrdinky, emigranta, který o životě své dcery a bývalé manželky má kvůli pobytu v cizině zkreslenou představu. Shodou okolností jsem se s tím pánem dokonce setkal a dělal jsem s ním rozhovor. Ve hře je to ovšem postava divadelní, ne úplně reálná. Není jednoduchá, není to úplně kladný hrdina, i když tak zpočátku může vypadat. Role je to malá, ale pěkná. Kuriózní je, že ve hře jsme vlastně dva dramatičtí autoři, protože mou manželku hraje Iva Klestilová. Oba tady v divadle hostujeme a užíváme si to.

Budeme odcházet rozesmátí nebo nám bude smutno?

Já bych řekl, že je to taková inscenace, která by měla asi vzbuzovat směsici pocitů. Že lidi se hodně smějí, ale zároveň jim asi bude chvílemi i to smutno. A budou kroutit hlavou nad podivností té uplynulé doby a někteří i nad svými životy. Ale hodně se taky pobaví!

Anna Sobotková
Autorka studuje Literární akademii

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012