Sloup Matky Boží Marie na Staroměstské náměstí

3-4 2008 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Historická zkratka

V pondělí 28. října 1918 byla ustanovena Československá republika. Konec obludné války, vlády se ujímá národ, vláda se vrací do Prahy. Zajisté důvod k oslavě a k díkůvzdání. Kromě toho na Východě svítá, ruská revoluce ohlašuje příchod ráje. Nutno záměr rozšířit na celý svět, Maďarsko se chápe činu, Německo nazrává, pražská komuna nezůstane pozadu. Se starým pořádkem se vypořádáme, začneme Habsburky, vymýtíme stopy po nich. V Praze mají reprezentantku, Matku Boží na Staroměstském náměstí, pryč s ní!

Stalo se nevídané: spodina povstala proti Bohu a Jeho Matce, mariánský sloup dav povalil a rozbil. Všecko, co se poutá k církvi a k Habsburkům zbouráme, a to ihned. Od Sloupu dav táhl na Karlův most, těch svatých, dav si zgustne. Vchod na most stihli obsadit vojáci čs. armády, nuž, co se dá dělat?, hlavou zeď neprorazíš, revoluce odešla k večeři, na další revoluční čin davu odvaha chyběla. Protože okolo trosek vedla inaugurační cesta T. G. Masaryka, město urychleně trosky odstranilo a vyvezlo na neurčené místo.

Svět oněměl! Česká katolická veřejnost zničení Sloupu těžce nesla, jsou zaznamenány pokusy Sloup obnovit, ale práce se nestihla provést za 1. republiky. Válka a únor 48 odložily úkol obnovy o 52 roků. Po listopadu 1989 se ustavila Společnost pro obnovu mariánského sloupu a Sloup v detailech obnovila v souhlase s původními hmotami. Na úkolu pracovali přední akademičtí sochaři vedení Janem Bradnou. Sloup je dohotoven, čeká v Celené ulici v sousedství Týnského chrámu, na své umístění na staroměstské náměstí.

Společnost požádala (poprvé r. 1992) Magistrát hl. města Prahy o vydání stavebního povolení. Magistrát až dosud odmítá toto povolení vydat, kromě nevěcných námitek charakteru totožnosti kopie s originálem se odvolává na cítění českých protestantů, kteří mají k Matce Boží Marii a k jejímu pomníku záporný vztah. Zde: mínění malého počtu protestantů převažuje nad vůlí 40% katolické části národa. Příklad z Německa. V Drážďanech Spojenci zničili barokní chrám Matky Boží, Frauenkirche. Německo ho obnovilo v původní kráse za 257 milionů USD. Je to protestantská katedrála zasvěcená matce Boží, na jejíž znovuotevření byla přítomna většina vlády, kancléř i nová kancléřka. Porovnejme: katedrála - Sloup; Německá vláda - česká vláda; zdroje na obnovu nákladů v Drážďanech - v Praze. Naše vláda nepřispěla.

Zničení Sloupu je kulturní barbarství. Uvědomělá část národa se snaží národní hanbu napravit postavením kopie Sloupu. Žádá o stavební povolení Magistrát hlavního města Prahy. Obnovení Sloupu je záležitostí Prahy a českého státu. Až dosud Magistrát odmítá vydat souhlas s postavením již hotové kopie. S kým se Magistrát a vláda ztotožní: s vandalizujícím davem, nebo s kulturní částí národa? Nevědomý dav Matku Boží Marii z Prahy vyhnal. Až dosud její triumfální návrat do Prahy je znemožněn postupem kruhů Prahy a českého státu. Obhajitelné důvody k odporu nejsou. Zapíráním historie se rod Habsburků z dějin Zemí koruny české vyoperovat nedá. Uměle vytvořená nenávist vnášená dodatečně do historie, národ rozděluje, brání rozvoji národního, vlasteneckého cítění, je diskriminací? jako by vládnoucí kruhy neměly dost jiných starostí? pustí se do souboje s Marií, Matkou Boží.

Historie Mariánského sloupu

Vzpoura proti králi začala defenestrací Slavaty a Martinice 23. května 1618 a volbou Bedřicha, Zimního krále 26. srpna 1619. Za Ferdinanda se postavil téměř celý tehdejší svět, za Bedřicha a za Direktory zlomky ukřivděných, ne ani Jan Jiří Saský. Ke srážce došlo 8. listopadu 1620 na Bílé hoře. Povstalci měli 22 000, strana královská 25 000 vojska. Bitva trvala 90 minut, na straně povstalců padlo 5000, na královské 250 vojáků. Vzdorokrál Bedřich Prahu opustil, zahynul v Mohuči r. 1632, Alžběta dožila v chudobě v Anglii.

Hrdelní soud s povstalci začal na jaře 1621, vůdci očekávali milost - přece o nic nešlo, pouhá taškařice, milosti se jim nedostalo. Moravané byli omilostněni všichni.

Bílá hora byl začátek třicetileté války vedené luterány, provozované Švédy, proti císaři, českému králi. Nejvíc byly pustošeny země české, národ nepředstavitelně trpěl. To je další historická, ale zapíraná skutečnost, všecko, co jí odporuje, je zapření faktů.

Tato válka, kterou česká emigrace rozdmychávala, jíž se ale vojensky neúčastnila, skončila smírem 24. října 1648 v Münsteru. Praha přišla o Rudolfovy sbírky, o jejichž navrácení vláda České republiky usiluje. Města Praha a Brno se za války vyznamenala hrdinnou obranou proti Švédům.

Jako výraz díků za skončení války císař Ferdinand III. Zbudoval v Praze na Staroměstském náměstí sloup, barokní perlu, zasvěcený Marii, Matce Boží, jak hlásal nápis. Sloup vydržel na svém místě, přes pohnuté časy, 268 let. Bezbranný podlehl zkáze socialisty poštvané spodiny 3. listopadu 1918, v první neděli československé samostatnosti.

Co katolíci žádají, co státotvorné, podstatné části národa patří, je vydání formálního stavebního povolení k umístění obnoveného Sloupu na Staroměstské náměstí, to je jim bezdůvodně odpíráno. Na křesťanských principech český stát vznikl a tyto principy jsou nosnou vlnou, na které národ přežívá dodnes, do času demokratické vlády.

Komu odpor proti Sloupu vychází vstříc? Koho si vláda předchází, koho usmiřuje? Jsou v národě samozřejmě různé kulturní proudy, z nichž křesťanský je rozhodující. Povinností vládních kruhů je posilovat soudržnost, stabilitu, úctu k národní historii, nikoliv stavění přehrad nebo osvojování si práva rozhodnout, kdo smí dýchat a kdo ne.

Uchýlit se do mlčení budoucnost národu nezajistí. Poslední připomínka se týká Habsburků na českém trůně. Trůny ve středověku a podnes jsou záležitostí dědičnou. Navíc všichni čeští králové habsburského rodu měli mandát potvrzený sněmy českých stavů, byli voleni, kromě posledního krále Františka Josefa. Ferdinand II. byl platně zvolený roku 1617, vzdorokrál Bedřich z Falce pak vzápětí, roku 1619. Tento čin nemá politické ani právní opodstatnění, v historii se nenajde obdoba. A navíc - vyřizovat si účet s panovníkem až za 268 roků je pošetilé, přitom pomsta byla vykonána na Matce Boží Panně Marii, král Ferdinand III., který Sloup postavil na vyjádření díku za skončení třicetileté války, zůstal nedotčen.

Postoj vlády České republiky a Magistrátu hl. města Prahy je nesmiřitelný s právem, s historií, s duchovním a kulturním proudem státu a Evropy.

Alois Ambrůz

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012