Šel svou cestou

3-4 2008 Ostatní česky
obálka čísla

PhDr. Bořivoj Čelovský (1923-2008) Historik, vlastenec, světoobčan

V únoru tohoto roku dotlouklo srdce vzácného člověka - historika dr. Bořivoje Čelovského. Po únoru 1948 opustil zkomunizovanou vlast a po čase se usadil v Kanadě, kde vystudoval historii. Řadu let pracoval ve státních službách a vykonal mnoho záslužné práce.

V roce 1958 po studiích v Heidelbergu vydal v Německu svou pozoruhodnou doktorskou práci "Mnichovská dohoda 1938", která vzbudila nelibost sudetských Němců, krajanů v exilu, ale i doma, komunistů. V časopise historické obce Československém časopise historickém vyšla v roce 1960 recenze JUDr. A. Šnejdárka neomaleně kritizující "buržoasního" autora a jeho nevšední knihu. Paradoxní je, že když konečně vydal Čelovský "Mnichovskou dohodu 1938" (1999) česky, odmítl zmíněný časopis knihu recenzovat, odvolávaje se na už dávno publikovanou komunistickou zkreslenou recenzi a že se "nejedná o novou knihu"...

V roce 2005 se dr. Čelovský spolu s přáteli vydal do Mnichova na prezentaci německého překladu své knihy "So oder so", která vyšla v roce 1995 česky s německým titulem. V němčině nesla název "Germanisierung und Genocid". Kniha vzbudila takový rozruch, že se postupně po omluvě nedostavila žádná pozvaná německá osobnost, kromě nakladatele. Potvrdilo se, že kniha se přesně trefuje do česko-německých vztahů, a že báchorky o česko-německém smíření nemohou být pravdivé.V Kanadě dr. Čelovský zakotvil ve Statistickém úřadu a stal se odborníkem pracovních sil. Po roce 1968 se velmi angažoval pro nové emigranty.

Začátkem 90. let se dr. Čelovský definitivně vrátil do vlasti a usadil se v rodných Heřmanicích v Ostravě. Vydal, připomeňme že vlastním nákladem (to zmiňujeme kvůli autorově nezávislosti), neuvěřitelnou řadu knih (životopisné, s problematikou z exilu, z protektorátu, z totality, ze současnosti). Sborníčkem vzpomenul na dávného přítele z exilu Otu Horu (1909-1997).V knížce "Nezlomný duch" připomenul dílo nekomunistického historika Josefa Hanzala (1934-2002), v jiné představil život a dílo exulanta, příslušníka 2. zahraničního odboje, novináře Lubora Zinka (Kopiník svobody). Nezapomněl také na historičku Alenu Hájkovou, k jejímž jubilejním narozeninám vydal sborníček "Alenka" (2004).

Vzhledem ke své nekompromisnosti se mu nepodařilo doma, až na vzácné výjimky, navázat s historickou obcí (exkomunisty) kontakty a vztahy. Čelovský zejména ostře odsuzoval reprezentativního komunistuexkomunistu historika Jana Křena a neopomenul příležitost s ním polemizovat. Připomeňme jeho knihu "Mnichovský syndrom" (1997), kde mu věnuje kapitolu "Historik Jan Křen". Ale kapitoly věnuje i dalším osobnostem: Václav Havel - přítel Německa, Stipendista Vilém Prečan aj., kde je objektivně představuje a cituje. Je možné, že právě tato kniha se stala pokračováním polistopadové tabuizace díla a osobnosti dr. Čelovského. Nicméně řádka mladých nezatížených historiků záhy dr. Čelovského docenila a vysloužil si jejich upřímnou úctu. Společně s nimi vydal v nakladatelství Academia knížku "Oči a uši strany. Sedm pohledů do života StB." (2005).

Zajímavý byl nápad dr. Čelovského vydat brožuru "Konec českého tisku?" (2001) a rozeslat ji všem poslancům a senátorům Parlamentu ČR a do dalších institucí. Vzápětí ji vydal znovu pod názvem "Konec českého tisku!", kde shrnul dopisy, které jako reakci na knížku obdržel.

Řadu posledních let byl doslova sužován nemocí, které obdivuhodně čelil svou náročnou prací, psaním a vydáváním knih. Autogramiády, které pořádal v Ostravě a v Praze (Knihkupectví Fišer, Academia, Mánes) bývaly hojně navštěvovány. Pro své pražské přátele pořádal poté velkorysé večeře, kde se hojně diskutovalo. Na sklonku života si založil vlastní webové stránky a vyjadřoval se k současnému dění svým břitkým a vtipným komentářem.

Do blízkosti dr. Čelovského jsem se poprvé dostala na FF UK v Praze ve Společnosti E. Beneše někdy v roce 1996. Z jeho slov i z jeho osobnosti čišelo něco tak zvláštního, opravdového, že jsem na něj nemohla zapomenout. Při prezentaci knihy "Mnichovský syndrom" (1997) se mi podařilo s ním prohodit pár slov. Po českém vydání "Mnichovské dohody 1938" jsem knihu přečetla jedním dechem a napsala mu nadšený dopis o nevšedním zážitku. Posléze jsem s ním byla v neustálém kontaktu a snažila se vyhovět všem jeho dotazům a sehnat informace, které potřeboval. Vždy ihned. Někdy nebylo snadné mu vyhovět, ale nakonec se to vždy nějak podařilo. Dr. Čelovský ze mne dokázal "vyrazit" i věci, které jsem ani nevěděla...

Slavné byly jeho 80. narozeniny 8. září 2003. Pozval své přátele do Beskyd. Sjížděli se ze všech stran. V záplavě darů, které obdržel, ocenil xeroxový výtisk Lidových novin z 8. září roku 1923, kde v rubrice "Co je nového" bylo vmontováno ke slovům PAMATUJ, PAMATUJ připomenutí, že "Dnes se narodil Bořivoj Čelovský?" K jeho narozeninám vyšel sborníček s příspěvky jeho přátel.

Paní Helena Šindlerová, jeho věrná ostravská přítelkyně, obětavě usnadňovala život nemocnému Bořivojovi. Myslím, že bez její pomoci by tolik knih ani nevzniklo a ani by se nekonalo tolik akcí, na které ho doprovázela. Jí patří dík.

Rozloučení s dr. Čelovským se konalo 20. února ve Slezské Ostravě. Přišla se s ním rozloučit řada dojatých přátel. Jeho přítel, historik Mečislav Borák se s Boriskem, jak mu říkali nejbližší, loučil za nás všechny. Ve svém nekrologu stručně výstižně popsal i jeho osobnost slovy: "neuchopitelný, nepředvídatelný, nevypočitatelný? tornádo". Kdo dr. Čelovského osobně poznal, pochopil "A vždy jsi zůstal ryzím českým vlastencem, vlastenectví především patří k základním rysům Tvé osobnost", zakončil svůj vřelý nekrolog.

Na dr. Bořivoje Čelovského a jeho dílo nikdy nezapomeneme.

Z díla vydaného u nás převážně nakladatelstvím TILIA, Šenov u Ostravy:

Zlaté děcka (1992), Ta ženská von Hohenlohe (1993, 2. vyd. 2004), So oder so (1995, 3. vyd. 2002), Šel jsem svou cestou (1996), Ota Hora (1998), "Emigranti" (1998), Mnichovská dohoda 1938 (1999 přeloženo z němčiny), Politici bez moci (2000), Strana světí prostředky (2001), Kopiník svobody (2001), Nejlepší z nás (2001), Konec českého tisku (2002), Strážce nové Evropy (2002), Kdo navrátil se, neutíká (2003), Moje střetnutí s rozvědkou StB (2003), Uprchlíci po "vítězném únoru" (2004), Český historik (2004), Slova do větru. www.celovsky.cz (2006). - Sborníky: Nezlomný duch (2003), Alenka (2004) a Oči a uši strany. Sedm pohledů do života StB (2005).

březen 2008
PhDr. Olga Bezděková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012