Kateřina Janouchová - Ukradené dětství

ESJaké to je, když v deseti letech musíte opustit zemi, kde jste až dosud byli doma, a vydat se na cestu do neznáma? Na tuto otázku dává odpověď nový román Kateřiny Janouchové Ukradené dětství, líčící osudy autorčiny rodiny. Po okupaci v roce 1968 začal být její otec jako kritik režimu pronásledován a vyhozen z práce. Po několika letech mu úřady dovolily odjet do zahraničí, ale vzápětí ho zbavily občanství. A tak musí malá Káťa spolu s rodiči a mladším bratříčkem odjet ze země, v níž strávila dětství, a vydat se na sever - nejprve do Dánska a později do Švédska, kde se rodina usadí natrvalo. Pro Káťu to není vůbec snadné, musí se vyrovnat se steskem po domově, po milované babičce a po kamarádech, naučit se nový jazyk a navíc bojovat se šikanou ze strany švédských spolužáků. Postupně se však v nové zemi zabydluje. K tomu jí dopomůže i pozvání neznámé švédské rodiny, aby u ní na venkově strávila léto a poznala tak kulturu a zvyky své nové země zblízka.

Tolik ze záložky. Ta kniha je nejen velmi dobře napsaná formálně, ale i hluboce postihuje dětskou duši, kterou dospělí velice často, řekla bych dokonce, že převážně, přehlížejí, nezajímá je. Oni jsou už dospělí, mají ve všem pravdu, všechno znají a vědí, přece jim nějaké dítě nebude něco povídat. A to je právě špatně. Dítě je více citlivé než jsou dospělí a mělo by se mu naslouchat...