Cestou do redakce

3-4 2008 Kultura česky
obálka čísla

Pokračování volného seriálu

Události, které se odehrály v jeho zdech, jsou spjaty velice úzce s našimi dějinami. Na počátku stojí řád dominikánů. Ten byl založen sv. Dominikem jako řád žebravý, což znamenalo, že nesměl mít stálé nemovité jmění, ale musel žít z almužen. Vznikl jako odezva na šířící se lidové kacířství. Schválen byl roku 1216, oficiální jeho název zněl "Řád bratří kazatelů", což vystihuje poslání - vyučovat a bojovat proti kacířství. Do Čech byli povoláni roku 1226 a na místo dnešního Klementina přišli o šest let později. Vystavěli si tu klášter vedle staršího kostela sv. Klimenta. Kromě vyšší školy byl v klášteře zřízen stálý inkviziční soud a vězení. Tehdy hlavně proti hnutí valdenských. Naplňovali tak i jiné pojmenování členů řádu, a to "domini canes" psi boží. Přesto u nás přežívá názor, že zakladateli inkvizice byli jezuité. Pro rok 1318 se dokonce udává, že za jeden měsíc bylo upáleno 18 kacířů! Úkolem dominikánů bylo po kacířích pátrat, a pokud se nechtěli zříci bludu, byli odevzdáni světské vrchnosti k upálení. Často byli i zpovědníky. V univerzitní knihovně se chová krásný rukopis jednoho z členů řádu Koldy z Koldic, který věnoval Kunhutě, dceři Přemysla Otakara II., abatyši u sv. Jiří. Zlé časy nastaly v roce 1420, kdy klášter byl zničen Tábority, mniši pobiti a klášter zabaven obcí.

Kazatelem u dominikánů byl Petr z Uničova, který svědčil proti Janu Husovi v Kostnici. Poté, co ho v roce 1417 zajali utrakvisté a pohrozili mu smrtí, vše, co řekl v procesu proti Husovi, odvolal.

Příchod jezuitů

Po husitských válkách klášter živořil natolik, že nebyla opravena ani zřícená klášterní věž. Když Ferdinand I. v 16. století povolal do země jezuity, dal jim vybrat z několika míst a jejich představitel Petr Canisius si vybral místo u Karlova mostu, které patřilo k nejživějším v Praze a navíc tudy vedla část tzv. Královské cesty. Z jezuitských mnichů, kteří přišli 1556 do Prahy, žádný neuměl česky, jediný z nich, Slovinec, se jakž takž domluvil. První Češi přišli ze studií v Římě až 1559. Jezuité založili tzv. akademii s fakultami teologickou a filozofickou, při níž vzniklo gymnázium zvané Akademické, které existuje dodnes, i když ne jako církevní. Zpočátku v ryze nekatolickém prostředí obyvatelstvo Čech pod obojí tvořilo devět desetin, což způsobilo i nedostatek žáků. Po vyhlášení, že studenti mohou navštěvovat školu zdarma, se počet rychle zvyšoval. Právo udělovat titul mistr udělil císař jezuitské akademii již roku 1562. Tito absolventi se tak stali konkurenty absolventů Univerzity Karlovy, která v těchto letech neměla nejlepší úroveň. V 17. stol. Ferdinand III. spojil jezuitskou Akademii a Karlovo vysoké učení v tzv. Karlo-Ferdinandovu univerzitu 1654. Ta se roku 1882 rozdělila na českou a německou a název zanikl.

Divadlo v Klementinu

Od počátku svého působení v Praze jezuité dbali na vnější okázalost. Už v roce 1558, kdy byl Ferdinand vítán v Praze jako čerstvě zvolený císař, jej kromě nádherné výzdoby drahými čalouny, obrazy, nápisy a znaky vítal mladíček, přestrojený za anděla, gratulací a zpěvem. Zřídili také seminář sv. Václava pro chudé žáky, později měl sídlo v dnešní Husově ulici. Veřejné zkoušky a disputace žáků byly hojně navštěvovány jak rodiči, tak příbuznými. Žáci, kteří výborně uspěli, byli odměňováni obrázky a knihami. Je zajímavé, že už v roce 1579, kdy se chovanci tzv. šlechtického konviktu vzbouřili proto, že byli trestáni metlou, byl tento výchovný prostředek zcela zrušen. Proslavená byla divadelní představení, která se konala v prostorách kláštera nebo před ním a byla hojně navštěvována. Hry bývaly zpravidla latinské, ale roku 1566 se poprvé hrálo česky, a to "O sv. Václavovi". Lidí bylo tolik, že se nevešli na připravená místa a neodešli ani, přestože během představení se spustil déšť. Pro velký úspěch hra byla několikrát opakována. To zajisté přispělo k lepšímu pojímání jezuitského řádu v Praze. O tom, že divadelní představení a jejich aktéři byli patrně i dobrými herci, svědčí to, že r. 1680 císař Leopold I., ctitel sv. Václava, po zhlédnutí hry o něm, udělil semináři Svatováclavskému výsadu, že každý chovanec, jak se stane doktorem filozofie, má být povýšen do šlechtického stavu s titulem "de lauro" (od vavřínu). Na erbu byl černý orel, který držel vavřínový věnec s písmeny S. S. V. (Seminárium sancti Venceslai). Privilegium platilo do zrušení řádu a semináře v roce 1773. Je zajímavé, že poté, co císař a král Ferdinand I. vymohl pro Čechy na Papeži Piovi IV. povolení kalicha, tj. přijímání pod obojí, došlo u sv. Klimenta v Klementinu k přijímání pod obojí. To svědčí o tom, že Ferdinand I. opravdu patřil k nejschopnějším ze všech panovníků Habsburské dynastie.

Na mostě, v kostele...

Jezuité byli z kláštera krátce vyhnáni v roce 1618, ale vrátili se po bitvě na Bílé hoře. Dostatečně je známa obrana Karlova mostu před Švédy z roku 1648, kdy studenti v čele s členem řádu a učitelem Jiřím Plachým jako členové akademické legie projevili svou statečnost a uhájili vstup do Starého Města. Pro vysokou postavu mu Švédové říkali dlouhý páter. Obraz K. a A. Libscherů a V. Bartoňka umístěný v Bludišti na Petříně tuto událost stále připomíná. Výzbroj pátera Plachého byla dlouho v Klementinu uchovávána.

V roce 1743 při korunovaci Marie Terezie českou královnou byla v Klementinu hrána na její počest opera, které byla osobně přítomna, a podobně o jedenáct let později byla prý Marie Terezie při divadelní hře, uváděné tamtéž, veselejší než jindy.

V hlavní lodi kostela sv. Salvátora je pochován páter A. Koniáš, neblaze proslulý i díky románu A. Jiráska Temno. Málokdo už o něm ví, že byl i dobrým básníkem. Místo posledního odpočinku tam též našel B. Albín, jehož česky psané dílo včetně první "Obrany jazyka českého je zdrojem mnohých informací o naší zemi, které by jinak dávno vešly v zapomnění.

Díky J. Steplingovi byla v Klementinu 1751 zřízena hvězdárna. On sám byl výtečný matematik a fyzik, který zde založil i fyzikální kabinet, první v českých zemích.

Součástí Klementina byla i knihtiskárna, z níž se po zrušení řádu stala c. k. normální školní knihtiskárna, kde se také tiskly české knihy, např. Slabikář, Abecední tabulka aj.

V březnu 1848 se na nádvoří Klementina ustavilo Svatováclavské bratrstvo, předsedou byl baron O. Villani. Odznak člena tvořil stříbrný lvíček na levé straně prsou a červený křížek na rameni. Z něj potom vznikla národní garda pod názvem Svornost. Její členové nosili bílo-červené pásky se stejným nápisem. Při svatodušních bouřích zajali hraběte místodržícího Thuna. Barikádu u Karlova mostu hájili studenti spolu s mlynářskými, vedení tehdy osmnáctiletým J. V. Fričem, až do kapitulace 17. června 1848.

Jana Volfová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012