Pražské historické zahrady

Jejich počátky sahají do raného středověku, kdy s příchodem prvních církevních řádů na naše území v klášterech byly zakládány zahrady.
Neměly pouze užitkový charakter: nepěstovaly se zde jen zemědělské plodiny, ovoce a zelenina. V duchu ideálu, vycházejícího z víry a představ o ráji, k potěše více Boha nežli člověka zakládali řeholníci ve 13. století rajské dvory a pravidelné okrasné zahrady, kde pěstovali růže a fialy k ozdobě oltáře. Kromě květin pěstovali františkáni a klarisky léčivky, neboť náplní jejich činnosti byla i péče o nemocné. Se zesvětštěním kultury i vzdělanosti a s pronikáním humanismu z Itálie přicházel v 15. století na naše území nový životní styl. Čeští aristokraté si po návratu z kavalírských cest po Evropě budovali reprezentační sídla, obklopená okrasnými zahradami, sloužícími k potěše a kratochvíli. Kromě samotného panovníka to byl rod Trčků z Lípy, jejichž zahrada italského typu na Malé Straně byla vyhledávána coby místo oddychu, kde se konaly slavnosti a společenská setkání. Své zahrady s besídkami, loubím, lavičkami a vodními nádržemi mívalo dle mnohých písemných pramenů i bohaté měšťanstvo. S třicetiletou válkou rozvoj zahrad utichl. Jediný Albrecht z Valdštejna dokázal vybudovat na tehdy nevídané ploše tří desítek parcelměstišť Malé Strany palácový komplex ve stylu okázalého italského sídla, a to s velkolepou zahradou. Na konci 17. století začala šlechta budovat svá reprezentační sídla a v polovině následného století bylo město již protkáno krásnými zahradami v barokním slohu. Z bohatě vybavených interiérů nahlížela aristokracie na terasy s okrasnými květinami a keři a s množstvím plastik barokních tvarů. Procházela se po prostorných schodištích, stoupala k vyhlídkám, odpočívala v glorietech, v salla terreně s nástěnnými malbami mytologických témat poslouchala hudbu. Za hradbami se rozkládala sídla panství s centrem, tvořeným zámkem a parkem. Před čestným dvorem či zahradním průčelím bývala pravidelná zahrada. V okolí často obora, kde v uměle založených, ohrazených prostorách byla chována zvěř, určená k honům. Obory byly proto již v konceptu děleny promyšlenými průseky a průhledy. V rokoku šlechta zaplnila zahrady paláců drobnými stavbami, můstky a vyhlídkami intimního rázu. Dle spisů J. J. Rousseaua, jímž nabádal k návratu k přírodě, se šlechtici častěji uchylovali na letohrádky za městské hradby. Rozesety kolem města, mezi četnými lesíky, remízky, potůčky a rybníky staly se letohrádky základem k přetváření přírody v osázenou a volně dotvářenou krajinu. Namísto plotů s vázami se prostřídávaly loučky s lesíky, paloučky s cizokrajnými stromy, rybníky s potůčky, doplněné umělou jeskyní, zříceninou, antikizujícím pavilonkem či klasicistní rozhlednou. V okolí Prahy se rozlévaly parky anglické, například Thun-Hohensteinův na Cibulce nebo Canalovův na Kanálce obdivoval sám císař František I., stejně jako zahradu kunratického zámku Jana Arnošta z Golče chválila císařovna Marie Terezie.
S průmyslovou revolucí se romantizující styl zahradní tvorby prohluboval. Střední vrstva podnikatelů nacházela nové způsoby reprezentace a trávení volného času. Zrodily se zahrady lidové, promenády na hradbách, aleje spojující jednotlivé usedlosti. Především však městské sady a parky, kde se společnost procházela, odpočívala ve výletních restauracích a těšila se výhledy. Typickými příklady jsou Chotkovy, Letenské nebo Petřínské sady. Parky zaplnily pomníky významných, pro národ významných osob. Pražská předměstí, především Karlín, rozhraní Žižkova a Vinohrad, Nusle a Libeň, byly parky protkány. Menší prostranství lemovaly záhony či provoněl oblíbený růžový sad. Od počátku minulého století se zahradní umění v návaznosti na zahradní architektu přemístilo na soukromé plochy u rodinných vil. Dominovala secese s prvky pravidelnosti a mnohými ornamenty. Později kubisticky sestřihnutý živý plot jako hlavní fasáda domu. Funkcionalisticky strohé tvary objektů, přetékající do podnoží staveb na terasovitě upravených parcelách vil v náročném terénu Střešovic a Dejvic. Po druhé světové válce došlo k útlumu zahradního umění: vše prakticky nevyužitelné bylo podceňováno. Stromy městských parků stárly, jejich stavby a památníky chátraly. Bylo udržováno málo historických zahrad a na nové nezbývalo místo, čas a finance. Teprve od konce šedesátých let minulého století se vrací parky a parčíky s moderními plastikami, oživené vodou z vodotrysků, kašen, fontánek a tvarovaných pítek. Příkladem jsou Vojanovy sady nebo zrestaurované Zahrady pod Pražským hradem.
Výstava Pražské historické zahrady byla sice otevřena na Staroměstské radnici v Praze jen do 16. března 2008, ale zahrady skutečné můžete navštívit kdykoli.
Olga Szymanskádle tisk. materiálů
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad