Policie začne stíhat viníky týraní "kulaků"

3-4 2008 Aktuality česky
obálka čísla

Hospodářské noviny, 24. 1. 08, trestání zločinů komunismu

Viníci likvidace českých a moravských sedláků stále žijí. A Úřad vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu (ÚDV) se snaží, aby skončili u soudu. Úřad k tomu dosud shromáždil na 220 podnětů od obětí takzvaného "rozkulačení" z konce čtyřicátých a počátku padesátých let.

"Do dvou měsíců by mohlo začít trestní stíhání prvního pachatele. Jde o člena jedné z komisí, které na okresech vytipovávaly bohaté sedláky, kteří byli posléze perzekvováni," říká zástupce ředitele ÚDV Pavel Bret.

Genocida mimo hru

Hlavní organizátoři likvidace českých sedláků - špičky tehdejší KSČ - jsou již dávno po smrti, ÚDV proto pátrá po "výkonných článcích" rozkulačování, při němž sedláci přišli o svůj majetek a obvykle končili za mřížemi.

"Na decimaci zemědělců se podíleli také krajští prokurátoři, potažmo i Nejvyšší soud a generální prokuratura," dodává Bret.

Na pachatele původně ÚDV chtěl dokonce uplatnit "vzácný" paragraf o genocidě. Dostat ale někoho před soud za "úmysl zničit některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu" se ukázalo jako nereálné. ÚDV proto sáhne k běžnějším obviněním. "Nejčastěji by mohlo jít o zneužití pravomoci veřejného činitele. V jednotlivých případech však přichází v úvahu i omezování osobní svobody či obecné ohrožení," říká Bret.

"Vesničtí upíři"

Sedláky s gruntem větším než 15 hektarů označil komunistický režim po únoru 1948 ruským slovem "kulak" (vykořisťovatel) a zahájil jejich plošnou likvidaci. Důvodem byly obavy, že se stanou překážkou vzniku JZD.

Sedlákům byly ukládány nesplnitelné kvóty pro dodávky zemědělských produktů, aby se poté přistoupilo k znárodnění jejich majetků a vyhánění ze vsí. Řada sedláků končila v lágrech nebo spáchala sebevraždu. Celkem postihlo rozkulačení přes dva tisíce českých a moravských rodin.

"Týraní jsme byli šest roků. Odebírali nám všechno, co jsme ještě vypěstovali. Kdyby u nás na vsi nežilo pár dobrých lidí, umřeli bychom hladem," vzpomínal v Českém rozhlase někdejší sedlák František Kopeček.

Motivy lidí, kteří se účastnili perzekuce, byly různé. "Nešlo jen o přesvědčené komunisty s vírou, že budují ráj na zemi. Rozkulačení se pro mnohé stalo i prostředkem k vyřizovaní osobních účtů nebo ke kariéře," vysvětluje historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny. Nebylo ani výjimkou, že se na represích podíleli lidé, již dříve kolaborovali s nacisty. S iniciativou dostat před soud viníky jednoho z největších komunistických zločinů přišla původně Konfederace politických vězňů. Její pracovníci již několik let vyzývají oběti nebo jejich pozůstalé, aby identifikovali jednotlivé pachatele.

Tažení proti kulakům Perzekuce sedláků probíhala zejména v letech 1949 až 1953 a postihla na dva tisíce rodin.

Vzorem takzvaného rozkulačování byla sovětská kolektivizace z konce dvacátých let. Historici se shodují v názoru, že šlo o jeden z nejhorších komunistických zločinů, který nenávratně poznamenal společnost, zničil selský stav, tradiční způsob venkovského života i krajinu. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu pátrá po vinících od úrovně okresních zemědělských referentů, příslušníků Sboru národní bezpečnosti po pracovníky Nejvyššího soudu a generální prokuratury.

Vladimír Šnídl

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012