Za komunismu se posypávaly chodníky popelem

3-4 2008 Aktuality česky
obálka čísla

Ráno napadl sníh a když mně ve větru ulétla čepice, promluvil na mě kolemjdoucí muž středního věku, který právě uklouzl. "Zlatý komunismus. To se alespoň, když sněžilo, posypávaly chodníky popelem!" Přikývla jsem a poznamenala, "Popelem z popravených?" A už jsme byli u Mašínů. "Vyznamenal je, Topolánek, vrahy?", zasyčel neznámý. Považuje stav po Únoru´48 se svými zločiny za legální svinstvo, proti kterému se nemělo vystupovat. Bohužel není sám.

Do spousty internetových diskusí o Mašínech píše podle mého názoru generace, která nemá ani páru o tom, co se v 50. letech pod záštitou Komunistické strany dělo. Jen ne žádný odpor, jen nezdvihat zbraň! Nechat se zabíjet, ale komunistům nezkřivit ani vlas? S odporem slýchávám, že, když už se po roce 1948 odtud utíkalo, že se to jiným povedlo beze zbraní. Ale to bylo několik let před odchodem Mašínů, kdy ještě naše hranice nebyly obehnány ostnatým drátem a kolem nich nebyla minová pole! Ani to si ti chytří diskutéři z internetových stránek, kteří znají zkreslenou historii jen z novin, neuvědomují.

Bratři Mašínové a spol. nemohli odejít jen tak, že jdou chytat motýly. Oni se doslova probili. Komunisté měli v roce 1953 už na svědomí popravu gen. H. Píky, JUDr. M. Horákové a desítek dalších.

Jestliže nepoučená část národa vede dosud takové řeči o Mašínech, že se to mělo udělat bez ztrát na životech, a přitom, neporadí jak. Jestli třeba šlo si koupit lístek na vlak do ciziny a odjet? Nezbývá mi než dodat:

Bratří Mašínové a spol. na útěku zabili. Málo jich zabili!

PhDr. Olga Bezděková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012