Kuchyňská revue a další taneční pochoutky

1-2 2008 Ostatní česky
obálka čísla

Na scéně Stavovského divadla se v lednové premiéře s úspěchem předvedlo taneční mládí. Bohemia Balet - soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, tedy především studenti posledních ročníků, nastudovali čtyři svěží dílka, každé z dílny jednoho z nej- jmen české choreografie.

Název dostalo představení podle prvního a nejrozsáhlejšího opusu. Kuchyňskou revue napsal Bohuslav Martinů v roce 1927 v Paříži. Evropa se skvěle bavila, ráda tančila a vymýšlela nové a moderní umělecké formy. Martinů tehdy ještě nic netušil o svém budoucím osudu nuceného emigranta, který dodal bolestný tón jeho pozdější tvorbě, a s chutí experimentoval s hudbou. Na tehdy módní vlně stvořil jednoaktový jazzový balet, který později považoval za jedno ze svých nejvydařenějších děl.

Už když si prohlédneme skladatelovy kresbičky, které doprovázejí program představení v časopisu Národního divadla, pochopíme, že se budeme bavit.

Na scénu totiž nastupují dvě partnerské dvojice. Hrnec a Poklička (manželé) a flirtující Kvedlačka se svůdníkem Utěrákem. Pátou důležitou osobou je přísný Smeták. Kromě pěti tanečníků v nápaditě stylizovaných úborech však v tomto případě na scéně pohybují i skutečně jmenované kuchyňské předměty jako jejich druhé já. To zajišťují opět tanečníci, jenže neviditelní, v tomto případě využívající princip černého divadla. Kuchyňský příběh milostných avantýr Utěráku s Pokličkou, zklamání nešťastného Hrnce, se všemi koketující Kverlačka a soudce a moralista Smeták jsou výzvou pro choreografa i tanečníky. Hudba Martinů plná karikatury a nadsázky (skvostný Smetákův foxtrot), roztančí i divákovu duši. A tak jako skladatel hýří ve svém dílku hudebními nápady, hýřili i Jiří Srnec (režie a koncepce představení) a Adéla Srncová (choreografická spolupráce). Mladí tanečníci se úkolu zhostili s velkou chutí, takže výsledkem byla úsměvná podívaná, k níž je vzhledem k řídkosti provedení Kuchyňské revue, málo příležitostí. Takže díky za tuto studentskou verzi.

Druhá půle večera obsahovala tři další krásné choreografie. Večerní písně na Dvořákovu hudbu s Hálkovými texty v choreografii Jiřího Kyliána a nastudování Arlette van Boven, byly jímavě krásné a prosté.

Musica Slovaca s hudbou Ilji Zelenky a v choreografii Pavla Šmoka je nádhernou příležitostí pro dva sólisty a mladou, nevinnou lásku. Oba autoři spolu s tanečníky, kteří dílo nastudovali pod vedením Kateřiny Dedkové a Davida Stránského, tu vzdali hold čisté radosti z okouzlení pouhou přítomností toho druhého, jeho úsměvem. Ač neviditelná, je v choreografii cítit i slovenská příroda, tryská z ní i radost těch dvou z lásky.

Třetí baletní dílko s názvem Stmíváníčko stvořil na hudební koláž klasiků choreograf Libor Vaculík a se studenty nastudovaly Nelly Danko a Alena Drapalíková. Je to humorné (místy až prvoplánově, ale pořád přijatelně) ztvárnění odvěkého mužsko-ženského boje o nadvládu nad druhým pohlavím. Provázeného tu lstí, rozpustilostí a dívčím či klukovským spojenectvím, jindy zas boje plného něhy a lásky – ale pozor! I roztomilý Amorek si může zašpinit křidélka!

A smysl tichto oádek?

Máte-li doma teenagera, který v životě nebyl na baletním představení,

Kuchyňskou revui i vše ostatní bezpečně přežije. A možná i s úsměvem na rtech a s poopraveným názorem na to, že balet je přežitek z trapného minulého století.

Další repríza 21. března.

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012