Co s českým pokladem?

1-2 2008 Ostatní česky
obálka čísla

O jaký poklad se jedná a kde je?

Jedná se o skutečný poklad obrovské ceny umělecké i té vyjádřené v penězích. Na světě je, ale je držený za hranicemi českého státu. Je to poklad shromážděný císařem a českým králem Rudolfem II. (1576 – 1611).

Rudolf byl náruživý sběratel, milovník umění a také věnoval pozornost vědě, chemii a astronomii. Skoupil vše, co v Evropě bylo k dostání v oboru umění, bez rozlišení. Jeho obrazy, bylo jich přes tisíc, nesly jména slavných malířů, měl mezi nimi např. 50 Tizianů. Drahokamy nebývalé ceny a váhy, mince, zlaté a stříbrné předměty, roucha, nábytek, vykopávky, unikátní knihy třeba jako bible psaná keltským jazykem, jediná na světě a jediný dochovaný zdroj keltských slov (dnes je držena v Upsale ve Švédsku).

Shromažďování artefaktů umožnil králův osobní stav. Nebyl ženatý, neměl rodinu a starost o ni, ani o nástupnictví. Na rozdíl od jiných panovníků nedržel armádu, všechen královský příjem použil na koupi předmětů do svých sbírek. Královské příjmy pocházely vysloveně ze Zemí koruny české, jeho bratr Matyáš (1611–1619), který za krále regentoval v Uhrách, neposlal ani groš a Rudolfovi vyčítal marnotratnost. Z toho plyne jednoznačný závěr, že sbírky byly vlastnictvím krále a patřily českému státu.

Přicházíme s prohlášením, že tyto sbírky patří českému státu dnes stejně jako v XVII. století. Byly koupeny a zaplaceny, z lupu nepocházel ani jeden předmět.

Rudolf umřel, Matyáš umřel, vlády se ujal Ferdinand II. (1619–1637), vnuk císaře a českého krále Ferdinand I., muže dědičky Anny Jagelovny, který byl za krále řádně zvolený českými stavy. Volbu Ferdinanda II. za krále českého zajistil Matyáš roku 1617.

Nastal bouřlivý, pohnutý čas

České stavy se vzbouřily proti legitimnímu králi Ferdinandovi II., zvolili za krále (4. 12. 1619) Bedřicha z Falce nad Rýnem, kalvinistu, politický tah v té době neslýchaný. Za ženu měl marnivou Alžbětu Anglickou, dceru krále Jakuba I., vnučku Marie Stuartovny.

8. listopadu 1620 došlo k bitvě na Bílé hoře, vláda Direktorů a Bedřicha padla, on z Čech kvapně zmizel. K porážce vzbouřenců pomohla králi a císaři vojska Ligy, hlavně armáda Maxmiliána Bavorského, spojence a přítele císaře. Po bitvě vyvstalo před Maxmiliánem dilema, čí je Praha. Poražených nepřátel Direktorů a Bedřicha, nebo císaře a přítele Ferdinanda. Proto se krotil, ale ne zcela. On byl první, kdo se nezákonně části Rudolfových sbírek zmocnil. Bavoři si vybrali, co chtěli a odvezli do Mnichova, kde je majetek českého národa a státu dodnes.

Hlavní drancování těchto sbírek způsobili Švédi, kteří po téměř 30 roků pustošili císařské země, hlavně Země koruny české. O tomto období je naprosto nutné psát, číst a uvažovat, kdo, jak a proč Čechy téměř zničil drancováním, pálením a zabíjením. V tomto období třicetileté války se vyznamenala hrdinnou obranou města Praha a Brno, Švédi je nedobyli. Ale podařilo se jim zradou 26. července 1648 dostat na západní břeh Vltavy v Praze, nastalo neurvalé drancování, odhadnuté na 12 milionů ve zlatě tehdejší měny. První padly za oběť Rudolfovy sbírky, nato jímali měšťany pro výkupné, to bylo 20 tisíc tolarů za hlavu. Ze sbírek pobrali co jim padlo do ruky, indickou, perskou antiku, vázy všeho druhu a věku, zlato, stříbro, jantar, perleť, diamanty, obrazy, sochy, dřevorytiny, tisíce broušených granátů, vybrakovali knihovny strahovskou a rožmberskou. Bezhlavě naházeno na vozy a uháněno s nimi do Švédska. Zde tyto poklady čekají na návrat do rukou českého národa, který zákonné vlastnictví pokladu nikdy neztratil.

Korunu loupení nasadil císař Josef II., který nařídil přenesení zbylých předmětů Rudolfových z Prahy do Vídně.

Shrnutí:

Poklad českého národa je dočasně uložen ve Stockholmu, v Mnichově a ve Vídni. Je na vládě České republiky, aby právní cestou požádala vlády oněch tří zemí o vrácení všech uloupených předmětů českému národu.

Jaké oprávnění má česká vláda k tomuto kroku? Světem letí vlna napravení válečných zločinů a navrácení předmětů, ať soukromníkům nebo státům, které byly ze země nezákonně vyvezeny, i když v některých případech nabytí bylo podloženo následnou koupí. Nehledí se přitom na dobu přemístění z původního místa, případy staré i několik století se vracejí stejně jako případy nacistického loupení. Buď existuje doklad o řádné koupi za legálních okolností té doby a když ne, předměty se vracejí.

S ohledem na omezené místo není možné podat soupis už vrácených předmětů, ale jsou jich zaznamenány tisíce, a přitom se většina do novin nedostane. Sám jich mám úctyhodné množství, viz např. zpráva ze 6. dubna 2006: Rakousko vrací 6292 uměleckých předmětů zcizených nacisty.

Učinit tento krok, tj. požádat vlády oněch tří států o rychlé a úplné vrácení Rudolfových sbírek zpět do držení českého národa, je vláda České republiky povinna neprodleně. Není třeba se bát odporu, protože se jedná o zákonitou nápravu zločinů minulosti, provedených hrubou vojenskou silou, nikoli vládní nebo obchodní dohodou. Český národ za Rudolfovy sbírky zaplatil a český národ je jejich vlastníkem, má tudíž právo žádat, aby byly vráceny nazpět do hranic českého státu a českému národu. Takový je přítomný přístup a legální stav k válečnému loupení všech dob.

Alois Ambrůz

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012