Stále živý Edvard Beneš

1-2 2008 Knihy česky
obálka čísla *

Příznačný název publikace "Člověk Edvard Beneš" naznačuje, že patří k objektivním knihám vydaným o našem druhém prezidentovi. Přínosem knihy je, že se snaží přimět čtenáře k hlubšímu zamyšlení nad některými spornými rozhodnutími E. Beneše. Nic není tak, jak se to na první pohled zdá.

Po roce 1989 už zná jméno Edvard Beneš snad každý. Skončilo čtyřicetileté tabu. Již však na sklonku normalizace se v disidentských kruzích a jejich tisku začaly objevovat protibenešovské články. Bylo to v souladu s připomínáním poválečného odsunu sudetských Němců, v souladu s politikou, kdy už od nástupu Hitlera byl Herr Beneš zavrženíhodnou osobou. Někdy se až zdá, že největším monstrem XX. století byl Edvard Beneš...

Z pásma sedmi kapitol knížky Karla Novotného a Zlaty Kufnerové se například dozvíme o Benešově dětství a mládí, horlivém sebevzdělávání, ale i to, že rád hrál fotbal, že od mladého věku psal články a překládal, že studoval v Paříži, Německu a Anglii, že odtamtud dopisoval do nejrůznějších periodik a přivydělával si na studium. Že svou ženu Hanu (Annu Vlčkovou) potkal již v Paříži, a že se ženil poměrně mlád. A že se osvědčil tak v 1. světové válce, že T. G. Masaryk prohlásil - "Bez Beneše bychom republiku neměli!"

Autoři připomínají, že veškerý pohled na Beneše se postupně zúžil na několik frází, že jsme se měli v roce 1938 bránit, že se Beneš paktoval se Sovětským svazem, že nechal vyhnat sudetské Němce, že nezabránil divokému odsunu a násilí na odsunutých/vyhnaných Němcích, že nezabránil nedůstojnému konci dr. Háchy... Že podepsal dekrety, kterým dnes často říkají Benešovy dekrety místo dekrety prezidenta republiky (ale přitom neříkají Havlovy a Klausovy zákony/dekrety). Že hodil přes palubu své spolupracovníky (gen. Moravec, gen. Ingr), že byl pragmatik. Že přijal demisi ministrů a povolil komunistům nástup k moci, že ještě byl pár měsíců po únoru 1948 prezidentem. Nezapomeňme také, že Edvard Beneš byl i za 1. republiky hromosvodem kritiků TGM...

Předposlední kapitola "Jaký byl" přináší citáty z nejrůznějších knih. Autoři publikace nejsou nekritičtí, citují subjektivní obdivné i záporné charakteristiky Beneše.

Poslední kapitola "Epilog o fenoménu Beneš" je velmi krátká, ale výstižná. Shrnuje cílenou protibenešovskou polistopadovou "kampaň". Připomíná, že byl Beneš nenáviděn především pro svůj důsledný demokratismus. Paradoxní je, píší autoři, že "zatímco němečtí nacisté ho obviňovali ze spojení s 'mezinárodním Židovstvem' a nazývali ho 'bolševickým agentem ', komunisté, tj. sami bolševici, v něm naopak viděli 'agenta imperialismu', který je v kontrarevolučních službách 'mezinárodní buržoazie'. A příležitostně mu tu i onde přidávali také nálepku českého nacionalisty." Upozorňuje na dnešní postoj některých historiků, politiků, publicistů a novinářů, kteří neúnavně hledají Benešovy neúspěchy. (Někdy i kritizují jeho postavu, velikost obuvi atp.) Za tím vším se skrývá snaha zahraničních i domácích kruhů účelově přehodnotit novodobé české dějiny. Autoři připomínají věčné omílání nedostatků Benešovy povahy, politiky a diplomacie, na které však nelze nahlížet černobíle. Žádný člověk není jen dobrý nebo jen zlý, na což se publikace snaží ukázat už v samotném názvu.

Závěrem snad jen upozorníme, že náš přední denní tisk opomíjel například vztyčení Benešova pomníku v Praze (2005), ale o to víc dával slovo bavorskému premiérovi Stoiberovi a šéfovi Sudetoněmeckého landsmanšaftu Posseltovi.

Kniha je vybavena poznámkovým aparátem s odkazy na literaturu, seznamem použité literatury, rejstříkem osobních jmen a doplněna řadou fotografií ze soukromého i politického života prezidenta.

Olga Bezděková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012