Cestou do redakce

1-2 2008 Ostatní česky
obálka čísla

Pokračování volného seriálu

Milí čtenáři, již v posledním čísle minulého roku jsme vás začali seznamovat s některými místy Starého Města pražského. Po Náměstí republiky a novém Palladiu se přeneseme do Klementina, kde jak již víte, na jeho třetím nádvoří má nyní sídlo redakce našeho časopisu. Stalo se tak díky laskavosti ředitele Národní knihovny pana Vlastimila Ježka.

Budovy bývalé Jezuitské koleje jsou po Hradu českých králů druhou největší zastavěnou plochou v Praze. Hranice Klementina tvoří část ulice Karlovy, Křížovnická, Platnéřská, Seminářská a Mariánské náměstí. Má 6 nádvoří, 4 větší a 2 menší věže, 2 kostely a 2 kaple. Celková plocha představuje téměř dva hektary.

Když v polovině 16. století povolal král Ferdinand I. do Čech jezuitský řád, tak si vybral právě místo, na němž živořili tři dominikáni v klášteře zle poničeném během husitských válek. Ti přešli do kláštera klarisek na Františku. Jezuité si místo vybrali pro jeho výhodnou polohu při živé ulici vedoucí k tehdy jedinému kamennému mostu přes Vltavu, dnes Karlovu.

Navíc dostali od panovníka právo k získání okolních pozemků. Postupem času koupili, dostali darem či odkazem dvě zahrady, 32 větších i menších domů, mezi nimi i jeden pivovar – dnes na jeho místě stojí tzv. zimní refektář, a dvě ulice. Ze tří původních kostelů zůstaly zachovány základy románského kostela sv. Klimenta, na kterých stojí barokní chrám stejného zasvěcení a presbytář kostela sv. Salvátora. Barokní chrám sv. Klementa má pozoruhodnou vnitřní výzdobu, k níž patří především sochy a dřevořezby buď přímo z ruky M. B. Brauna, nebo z jeho dílny. Dále obraz na oltáři sv. Linharta P. J. Brandla. Na návrzích staveb Klementina pracovala řada významných architektů doby baroka a rokoka. Byli to mezi jinými A. a C. Luragové, z nichž Carlo navrhl chrám sv. Salvátora, jehož průčelí zdobí stranu Křížovnického náměstí obrácenou ke Karlovu mostu. Po dobu existence jezuitského řádu kostel byl chrámem Jezuitů v Čechách. Za ním je oválná kaple, zvaná Vlašská, z dílny F. M. Kaňky. Ta sloužila potřebám italské komunity řemeslníků a umělců sídlících v Praze. Kopuli navrhl F. Caratti. Na návrzích refektáře se podílel další Ital G. D. Orsi. Nádherné průčelí vstupu na Mariánském náměstí navrhl K. I. Dientzenhofer a ve dvacátém století bylo doplněno alegorickými sochami věd a umění mistra O. Gutfreunda. Vnitřní prostory budov Klementina zdobí četné barokní iluzivní malby, krásné rokokové štuky, většinou z rukou italských řemeslníků. Pozoruhodná je Zrcadlová kaple z 18. století. Původně do ní chodili studenti na bohoslužby. Dnes slouží výstavám a koncertům. Nad třetím nádvořím se zdvíhá tak zvaná astronomická věž, jejíž střechu zdobí olověná socha Atlanta, který podle pověsti podpíral nebeskou klenbu. Pochází z roku 1723 a je připisována též M. B. Braunovi. Její ochoz sloužil jednak k astronomickému pozorování hvězdné oblohy, jednak z něj bylo dáváno znamení na Petřín, odkud výstřel z děla ohlašoval Pražanům poledne. Pozoruhodná byla kaple původně svatého Martina, později sv. Eligia, patrona zlatníků, proto zvaná Zlatnická. Byla postavena ve 14. století a Karel IV. jí daroval biskupskou mitru světcovu a další jeho ostatky. Dnes její strop zdobí Mozartův sál.

Hlavní portál brány do Karlovy ulice má mramorovou klasicistní desku z roku 1783 – osazena byla na památku založení generálního semináře císařem Josefem II. Navržena byla I. Palliardim.

Na prvním nádvoří najdeme sochu pražského studenta od J. Maxe, postavena byla v roce 1847 na paměť studentů, kteří se účastnili hájení Karlova mostu a Starého Města před Švédy v roce 1618.

V ambitu druhého nádvoří je raně barokní kašna, která bývala zdrojem vody pro celý areál.

V Matematickém sále se zachovaly pozoruhodné astronomické hodiny z roku 1752 z dílny P. J. Kleina.

Na čtvrtém nádvoří stojí pomník astronoma a ředitele hvězdárny Josefa Steplinga.

Tvoří ho socha Amorka od I. Platzeka z roku 1780. Autorem nákresu byl malíř J. A. Jahn. Jezuité zřídili v prostorách Klementina nejprve školu, která byla nazývána Akademie, později dostala právo udělovat akademické hodnosti a po třicetileté válce za vlády Ferdinanda III. byla sloučena s univerzitou Karlovou – název Karlo-Ferdinandova zmizel až v 19. století po rozdělení univerzity na českou a německou. Jezuité opustili prostory Klementina po zrušení řádu v roce 1793. Někteří odešli, jiní pokračovali jako učitelé na Akademickém gymnasiu, které v prostorách Klementina sídlilo až do roku 1848.

Po odchodu jezuitů sloužila dále jejich tiskárna jako c. k. knihtiskárna, v níž se tiskly také české knihy, v dalších prostorách byl výše zmíněný generální seminář pro celé Čechy. V roce 1791 se v refektáři konala průmyslová výstava, první na evropském kontinentu. Bylo to v době krátké vlády Leopolda II., který také založil trvale stolici jazyka českého při univerzitě. V roce 1796 tu Společnost přátel umění zřídila obrazárnu, předchůdkyni dnešní Národní galerie.

V roce 1800 byla právě tady založena také akademie, později zvaná malířská; prvním ředitelem byl J. Berger, ten v Klementinu i bydlel. Ředitelem Akademie byl i Václav Mánes, strýc Josefa Mánesa. V roce 1848 před budovou u Karlova mostu stála barikáda, které velel tehdy osmnáctiletý student Akademického gymnasia J. V. Frič.

Základy ke knihovně vznikly už za Karla IV. A Jezuité pokračovali, byly tu umístěny i tisky konfiskované po třicetileté válce proslulé "libri prohibiti". Národní a Technická knihovna byly v budovách Klementina umístěny právě před 80 lety v roce 1928.

Jenom pro zajímavost – na místě Klementina na Mariánském náměstí stávalo několik domů s pěknými názvy. Jeden se jmenoval U anděla, další U blech, U zlatého knoflíku, jiný U červeného kříže nebo U Silvestra, po majiteli popraveném v roce 1490.

Příště se dozvíte něco o historii a životě těch, kteří Klementinem prošli.

Jana Volfová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012