Vánoce pod Jižním křížem

„Takovéhle Vánoce jsem nezažil, ani nepamatuji,“ prohlásil a zahleděl se oknem do padajících sněhových vloček. Před týdnem přijel Frank z Austrálie na pozvání přátel, aby prožil Vánoce ve své bývalé vlasti.

Dojat vracel se ve vzpomínkách do července 1948, jak se jich s manželkou a malou vnučkou Vendulkou na vystěhovaleckém úřadě v západní Austrálii ptali, jestli by nechtěli pást ovce a oni přikývli. Druhý den je převezli do buše a předali jim dřevěnou haciendu, dva tisíce ovcí a dva jezdecké koně. To tedy byl rozdíl proti stádečku oveček v domovině na Vysočině. Připadali si jako ve filmu z dalekého západu. Na všechno sami, vlastně ne tak docela, jako pomocníka jim přidělili domorodého pastevce jménem Kvimbo. Patřil k nedalekému kmeni původních domorodých obyvatel Austrálie.

Zatímco manželka opatrovala Vendulku, my s Kvimbem jsme každé ráno vyháněli na koních dva tisíce ovcí na pastvu. Současně jsem se seznamoval s australskou přírodou, v řídké buši mezi blahovičníky a akáciemi se proháněli divocí králíci, ježury, ale i divocí psi dingo. Kvimbo odcházel na noc ke svému kmeni a ráno se opět vracel. Jednou za 14 dní přijíždělo auto pastvinářské společnosti se zásobami: Dvakrát do roka přijela skupina mužů a žen na stříhání ovcí, zpátky odjíždělo pět nákladních aut plných pytlů s lnou.

Ani jsme se nenadáli a byly tu první Vánoce v Austrálii. Místo zimy teplo jako v létě, pást se však muselo i na Štědrý den. Když jsme přihnali stádo domů a zavřeli do ohrady, Kvimbo odešel. Manželka ozdobila jednu z akácií blízko haciendy a já se vydal k blízkému jezírku ulovit nějakou rybu ke štědrovečerní večeři. Snesl se soumrak a my vzpomínali na domov, rodiče a známé. Stesk po domově byl stále silný. Jednu radost jsme však měli, Vendulka začala na Štědrý den chodit.

Po večeři jsem se z terasy zahleděl do noční oblohy, na nebi zářil Jižní kříž s dalšími hvězdami, které připomínaly, že jsme proti Evropě na opačném konci zeměkoule.

Náhle jsme si připadali jako Svatá rodina mezi těmi zvířaty na samém konci světa. I pastýři přišli, byla to skupina tanečníků z Kvimbova domorodého kmene. Zatančili nám svůj obřadní tanec a my je obdarovali, jak se sluší na Štědrý den.

Tak proběhl náš první Štědrý den v Austrálii. A stejný jsme prožili ještě o rok později. Další Vánoce jsme už trávili mezi našimi krajany v Sydney. Splnili jsme tím také tehdy platný předpis pro přistěhovalce, dvouletou pracovní povinnost.