Předvánoční setkání s Karlem Hašlerem

    Mezinárodní český klub připravil vzpomínkový večer k uctění památky muže, jehož dílo přinášelo a přináší pohodu a radost. Uplynulo šedesát let, kdy tragicky zahynul v nelidských podmínkách nacistického tábora krátce před vánočními svátky.
    Diváky zcela vyprodaného Divadla U hasičů čekalo několik překvapení. Prvním byl neznámý syn Karla Hašlera pan Thomas Hasler. Jako malý chlapec opustil s maminkou Československo a jako dospělý celkem nedávno zjistil, kdo byl jeho otcem. Další překvapení a obdiv získala svěží a čilá, více než devadesátiletá dáma paní Hilda-Hojerová.
    Z jejích vzpomínek na slavného souseda vyzařovala nejenom životní moudrost a obdiv k člověku a umělci Karlu Hašlerovi, ale i statečnost ukrytá v drobném těle dodnes půvabné paní. Po sousedově zatčení měla odvahu jít do zlověstného Petschkova paláce a požádat o předání několika věcí, které vězněnému K. Hašlerovi přinesla. Dojemné bylo její setkání s Thomasem Haslerem, neboť ho naposledy viděla jako malého chlapce. Krásnou atmosféru vzpomínkového večera umocnilo vystoupení rodinného souboru z jižních Čech, s nímž si s ;chutí zazpívala i dívka z ústavu pro mentálně postižené. Mnohé srdce poskočilo radostí nad tím, že jsou mezi námi lidé naplňující slova o lásce k bližnímu skutkem. Populární kapela Šlapeto dokonale přiblížila atmosféru doby, kdy Karel Hašler tvořil. Celým večerem diváky provázeli Jiří Hanák a milá Pavlína Filipovská. V některých okamžicích se nám v očích zaleskly slzy dojetí z pohody večera.
    Ke jedinečné atmosféře přispěla vedle všech účinkujících i výstava plakátů a originálních dobových fotografií. Řadu z nich s ochotou zapůjčil bohatý archiv Národního divadla, kde je ochotně vyhledala milá paní Součková. Stejný dík zaslouží i paní Milerová z Divadla na Vinohradech, která našla pro paní Filipovskou z bohaté zásoby kostýmů několik drobných doplňků dokreslujících kolorit minulého století.
    Závěrem mi dovolte osobní dovětek. Celý večer mi tanul před očima nevelký starobylý kostelíček na Zlíchově, kam jako malý chlapec dozajista s maminkou chodil a jehož osvícená okna jistě o Vánocích zářila do skromného domova, kde se před 122 roky narodil. Možná, že to byla poezie sice chudého, ale pěkného dětství prožitého na venkovském prostředí starobylé osady Zlíchova. Kouzlo kostelíka stojícího na místě kaple sv. Štěpána připomínané již 1257 dodnes nezmizelo a stejně tak, aspoň doufám, nikdy nezmizí kouzlo Hašlerových písniček. Nemůže být větším oceněním tvorby než to, že mnohé zlidověly.