O vile a hrobce prezidenta Beneše v Sezimově Ústí

9-10 2007 Ostatní česky
obálka čísla

Publikace Pavla Janáka a Josefa Sudka „Sezimovo Ústí/Letní sídlo Edvarda Beneše“ (Husitské muzeum v Táboře, 2007) je zdařilým příspěvkem k dějinám architektury a života první poloviny 20. století.

Stať architekta Janáka, nazvaná Sezimovo Ústí, patří ke klíčovým dokumentům o letním sídle Edvarda Beneše. Obsahuje ale také cenné svědectví o jeho vztahu k architektuře, zejména pak Černínskému paláci a Pražskému hradu. Druhý text nadepsaný Zápisky z rozhovorů s Hanou Benešovou podává informace o výběru stavební parcely, radách nejbližších přátel a prezidenta Masaryka o dispozici vily, ale především zachycuje požadavky a představy stavebníka – Edvarda Beneše. Prezidentův vztah k architektuře vystihuje Janákova poznámka: „…stavět je jeho koníček… kdyby nedělal politiku, byl by chtěl dělat architekturu.“

Zcela unikátní jsou pak deníkové záznamy architekta o projektování a stavbě prezidentovy hrobky, kterou Pavel Janák velmi citlivě začlenil mezi stávající zahradní architekturu. O tom, že architekt Benešovu vilu a zahradu obdivoval, svědčí jeho poznámka z 5. září 1948: „Vše obdivuhodně novým způsobem vykresluje osobnost prezidenta, jeho smysl pro životní kulturu... Ráz celého prostředí je něčím zcela zvláštním u nás a zaslouží si, aby byl zachycen a zaznamenán fotografií a slovem.“ Z architektova podnětu pak Benešovo letní sídlo zadokumentovali přední umělci: Cyril Bouda, Antonín Strnadel a Josef Sudek.

Jisté Sudkovy fotografie působí smutně (osamocená paní Hana v černém kostýmu s vlčákem Togou), místy nostalgicky… jak prázdný byl dům poté, co jej postupně opustili ti, kteří jej s láskou stavěli a zařizovali… místy jakoby se zastavil čas. Nebyl to ovšem čas, ale životy lidí, kteří mystickému místu nad řekou Lužnicí, kde kázal Mistr Jan Hus, vdechli až neuvěřitelnou atmosféru – díky klidnému stavebnímu stylu a krásné zahradní architektuře.

Pavel Janák (1882 – 1956) náleží k významným českým architektům, urbanistům a památkářům. V roce 1921 byl jmenován profesorem architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze jako nástupce Jana Kotěry a Josipa Plečnika. V pedagogické činnosti nalezl životní poslání, říkal, že „škola má být životu co nejužitečnější… má být vedena životem, nemá s ním ztratit krok. Úkoly přináší škole život sám, nikoliv nějaká neživotná pedagogika a vymyšlený systém“. Nejznámější Janákovou urbanistickou realizací je pražská enkláva vil na Babě (dnes Praha 6). Výstavba jednatřiceti domů začala v roce 1932. Janák se na přání Edvarda Beneše podílel v letech 1928 až 1934 také na adaptaci a dostavbě Černínského paláce. Po druhé světové válce pracoval na rekonstrukci jízdárny Pražského hradu, později na úpravách letohrádku Hvězda, podílel se i na záchraně Míčovny a jeho poslední prací byla úprava letohrádku královny Anny v Královské zahradě v letech 1952-55.

Jeden z nejvýznamnější český fotografů Josef Sudek (1896 – 1976) je uznávaný pro svoji poetičnost, romantiku a jakousi průzračnou čistotu. Po demonstrativním odchodu z Českého klubu fotografů amatérů spoluzaložil v roce 1924 Pražskou fotografickou společnost. V letech 1927-28 fotografoval dostavbu pražské katedrály sv. Víta. Z této práce vzniklo album 15 originálních fotografií k 10. výročí založení republiky. Již za svého života byl považován za významného světového fotografa. V jeho bohatém díle se objevily portréty, zátiší, krajina a architektura.

Kombinací dosud nepublikovaných Janákových textů a Sudkových fotografií vzniklo jedinečné dílo, které připravil a ediční poznámkou doplnil Michal Kolář. Autorkou půvabné a decentní úpravy knížky je Markéta Jelenová. Publikace vyšla zásluhou Husitského muzea v Táboře, které je provozovatelem „Památníku Edvarda Beneše, prezidenta republiky“ v Sezimově Ústí.

Jaroslav Veteška

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012