Arnošt Lustig - Dita Saxová

9-10 2007 Knihy česky
obálka čísla

Kdyby o životě českých Židů nevyšla žádná jiná kniha, než právě Dita Saxová, stačilo by to na věky. Arnošt Lustig nemusí vymýšlet krkolomné zápletky a rvát do nás složitě stavěná souvětí. Jeho kniha se stala tak otevřenou výpovědí o malosti člověka a síle člověka, že ji dokonce ani nemusíte číst najednou. Vracíte se k ní v pokoře, protože jste ji před časem odložili – už jste nemohli prožívat s její hrdinkou další trpké hodiny.

Dita byla ještě dítě, když s rodiči přijela do Terezína. Tam bydleli dva roky a jakž-takž „žili“. V roce 1943 „každý na vlastní pěst odjel v dobytčáku s pětitisícovým transportem do Auschwitz- Birkenau bei Neuberun. Přivezla si zpět boty s papírovou podrážkou. Opatrovala je jako talisman.“

Je vůbec možné se vrátit do světa lidí bez tak strašných zážitků? A co si mohou navzájem dát lidé se stejnou minulosti? Dita je hezká, vysoká, světlovlasá a neví, jestli jí je devatenáct nebo devadesát. Poválečný svět v ní nedokáže přehlušit otázky po smyslu života, utíká před vším a před sebou a nakonec odchází do mrazivého jitra zemřít. „Cítila najednou všechno, uraženou hrdost i ješitnost, strach z budoucnosti a zklamání, úměrné tomu, co naopak od všeho očekávala. Nenávist i závist, bezmocnost a osamocenost, střepinky citů, z nichž sestávala hluboká bolest. Proč dokázala unést ztrátu rodičů, ale nedokázala se už posadit jako žebrák u cesty?“

Americký recenzent ze San Francisco Chronical napsal, že „Lustig je mistr detailu a jeho příběhy jsou plné obrazů, které svou hrůzou překračují hranice představivosti“. Nesmíme zapomínat, že teprve když hrůzu poznáme, můžeme se jí ubránit. Tato kniha by neměla chybět v žádné moudré rodině. Poprvé u nás vyšla v roce 1963, pak v zahraničí v mnohých překladech a v roce 1979 ji v Torontu vydali manželé Škvorečtí. Teď nám ji darovalo nakladatelství Mladá fronta.

Venda Šebrlová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012