Jarmila Novotná se narodila před 100 lety

9-10 2007 Kultura česky
obálka čísla

(23. 9. 1907 Praha - 9. 2. 1994 New York)

Česká pěvkyně-sopranistka a herečka, kterou obdivoval celý svět

Jarmila Novotná, dcera majitele módního salónu, vykazovala velké pěvecké nadání už ve věku, kdy ještě nemohla být přijata na konzervatoř. V červnu 1923 ji pozvala k předzpívání Ema Destinnová, která jí dala několik lekcí. Pak studovala zpěv u Jana Hilberta Vávry. Roku 1924 měla svůj koncertní debut v Mozarteu. V červnu 1925 zpívala jako host v Národním divadle Mařenku a krátce nato Verdiho Violettu, načež ji šéf opery O. Ostrčil od 1. ledna 1926 - až jí bude alespoň 18 let! - angažoval jako sólistku. V říjnu 1926 už zpívala Mařenku na zájezdu Národního divadla do Varšavy. Její lehký a dobře ovládaný hlas, půvabný zjev a přesvědčivý herecký projev jí (spolu s podporou rodiny Masarykových) otevřely cestu k mezinárodní kariéře. 2. srpna 1928 už zpívala ve veronské aréně Verdiho Gildu, což bývá vyhrazeno jen osvědčeným umělkyním vysokého standardu. V roce 1929 přijala pozvání Otto Klemperera do tzv. Krollovy opery v Berlíně, po jejím zrušení v roce 1931 přešla do Státní opery (Královna noci s Bruno Walterem a další role). Režisér Max Reinhardt ji na začátku roku 1933 angažoval pro roli Krásy v představení Theatrum mundi.

Nástup nacistů v roce 1933 ji z Berlína vypudil, v červnu už zpívala zase v Národním divadle (Smetanova Karolina), účinkovala ve filmu Skřivánčí píseň a pak odešla do vídeňské Státní opery, kde působila do roku 1938. Zahájila zde interpretací titulní role ve světové premiéře Lehárovy operety Giuditta. Pro salzburský festival ji poprvé získal Felix Weingartner v roce 1935, v Toscaniniho nastudování Kouzelné flétny zde 1937 zpívala Paminu. V témže roce poprvé hostovala v milánské opeře La Scala (Alice ve Falstaffovi), dále v Praze, v Paříži, v Londýně atd. Z nacisty obsazené Vídně prchla 1938 do Prahy, porodila druhé dítě a v lednu 1939 zde zpívala Rusalku. V létě znovu prchala před nacisty, tentokrát do USA. V říjnu debutovala v San Francisku, v prosinci zpívala v New Yorku v Beethovenově IX. symfonii, řízené Toscaninim, na jehož návrh byla v lednu 1940 angažována jako sólistka do Metropolitní opery (MET), v níž pak působila plných 16 let. Za války se podílela na řadě akcí propagujících Československo; své koncerty končila - před stojícím publikem - československou hymnou, v MET prosadila roku 1941 nastudování Prodané nevěsty v angličtině (nikoliv jako dříve v němčině, řídil Walter), v Chicagu zpívala pro americký Sokol, pod titulem Lidické písně nahrála české písně za klavírního doprovodu J. Masaryka, poprvé provedla písňový cyklus “spoluemigranta” B. Martinů Nový Špalíček, byla předsedkyní čs. divize Amerického červeného kříže atd. Po válce zpívala v květnu 1946 v Národním divadle na koncertě pro Červený kříž a v roce 1947 zde vystoupila jako Mařenka, Violetta a naposledy 24. 11. 1947 jako Taťána. Po únorovém puči opět zemi opustila, zpívala ve Vídni, na salzburském festivalu, v MET a jinde. Vážná nemoc manžela ji po 153. vystoupení v Metropolitní opeře uprostřed její 30. profesionální sezóny přinutila k zakončení operní dráhy. Od roku 1958 žila 23 let v Rakousku, pak se vrátila do New Yorku a působila též jako hlasový poradce MET. Od roku 1983 směla opět navštěvovat Československo.

Uplatnila se i v řadě filmových rolí, poprvé už roku 1925. V roce 1934 natočila s K. Lamačem v Dalmácii Lehárovu Frasquitu, v Paříži film s hudbou Oskara Strausse Poslední valčík a další. Roku 1950 hrála s Mariem Lanzou v hollywoodském filmu Velký Caruso.

Její pozůstatky byly uloženy do rodinné hrobky jejího chotě (od 1931 byla provdaná za Jiřího Daubka) v Lítni u Berouna. Většina slovníků uvádí mylně datum jejího narození (3. 9.). V roce 1991 vydala v Praze své paměti Byla jsem šťastná.

Po roce 1989 vznikla Společnost Jarmily Novotné, jejíž předsedkyně L. Matrtajová byla Jarmilinou blízkou přítelkyní. Společnost se zasadila o znovuotevření Muzea Jarmily Novotné v Litni u Berouna. Podobu pěvkyně můžeme vidět jednak na Švabinského stokorunách, jednak v dokumentech P. Ruttnera a Petra Skály (Nepolapitelný motýl). V roce 1994 byla v Jindřichově Hradci uspořádána výstava Jarmila Novotná - nejslavnější žačka Emy Destinnové, až do konce roku lze novou výstavu ke stoletému jubileu vidět ve foyé Národního divadla v Praze.

Podle materiálů Pražské informační služby

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012