John Shanley v Národním Divadle

9-10 2007 Kultura česky
obálka čísla

V krásném jarním počasí jsem potkala Johna P. Shanleyho na Karlově mostě. Nezměnil se. Je to stále vzpřímený, krásný muž a gentleman. Jeho tvorba i život byly vždy spjaty s městem New York, s Bronxem, kde se v roce 1950 narodil.

Námětem jeho her i filmů byly vždy zoufalci, hledající naději, a postavy žijící na okraji společnosti, odstrkované a ponižované. Všechny mají ostrý podtext a jemnou ironickou nadsázku. Dá se říci, že ne všem divákům se jeho díla líbila a líbí. V Čechách známe především film Pod vlivem úplňku (Moonstruck) z roku 1987, za který získal Shanley Oskara, stejně jako herečky Cher a Olympia Dukakis. V české distribuci jsme viděli i film Přežít (A live. 1993). Pojednává o události z roku 1972, kdy se v Andách zřítilo letadlo s uruguayským národním týmem a jeho členové přežili jen díky kanibalismu. Ze vzpomínek producenta CNN, R. Wienera je i u nás známý televizní film Živě z Bagdádu (Live from Baghdad 2002). Jedná se o skutečné události zpravodajce, který informuje o válce v Perském zálivu.

Shanley o svém soukromí říká: „Vyrostl jsem v Bronxu mezi dělníky. V podstatě se jednalo o beztřídní společnost. Peníze nerozhodovaly, nebyli tam žádní bohatí lidé, ani žádné velké domy a bylo to drsné místo plné násilí, myšlenkově zaostalé a nakonec zcela zničené drogami.

Jak víte, v roce 1987 jsem natočil první film Pět nároží (Five Corners). Je to kriminální psychothriller, v němž se psychopat propuštěný z vězení snaží zmocnit mladé dívky.“ A dále pokračuje: „Peníze jsou jako heroin a já jsem vyrůstal ve čtvrti zničené heroinem. Celý svůj život jsem pozoroval závislost. Celebrity jsou jako heroin. A neustálá chvála je jako heroin. A víte, nikdo není odolný vůči neustálé chvále. Musel jsem z toho vystoupit.“

Jak se dostal ku psaní vysvětluje: „Nejdřív jsem byl vyloučen z katolické školy v Bronxu, pak jsem navštěvoval soukromou školu. Pak jsem studoval New York University, odtud jsem také odešel a vstoupil do armády k námořnictvu. Poté jsem začal profesionálně psát. Psaní mne přitahovalo od dětství, vítězil jsem v literárních soutěžích. Řadu let jsem psal básně. Když jsem se vrátil na vysokou školu, chtěl jsem se zapsat na všechny přednášky literatury, ale zbylo na mně jen psaní her. Jakmile jsem dopsal první hru, škola se rozhodla ji inscenovat a chtěli ji do tří týdnů začít zkoušet. To mne prostě nadchlo.“

Autora jsem se zeptala: Napsal jste scénáře Pod vlivem úplňku či Kongo. Chodil jste v mládí hodně do kina?

„Nebyl jsem filmový fanoušek. Když jsem odešel z námořnictva, vzal jsem si za ženu filmovou kritičku. A pak jsem viděl všechno, většinou hodně špatné filmy...“

V roce 2005 sklidil John Shanley celosvětový úspěch hrou Pochyby (Doubt), která se v současné době hraje v Národním divadle. Získala několik ocenění a na Broadway dosáhla 525 repríz, byla uvedena také v řadě jiných zemí. O této hře říká: „Zasadil jsem příběh do roku 1964. Nejen já, ale celý svět procházel jakousi pubertou, ať už v chování, oblékání, morálce, světovém názoru. Byl jsem žákem katolické školy v Bronxu, vedené Milosrdnými sestrami, které chodily v černém, věřily v peklo, poslouchaly své mužské protějšky a vzdělávaly nás. Víra, která nás držela pohromadě, překračovala hranice náboženství. Byl to společný sen a my jsme věřili, že je to skutečnost.“

„Není to snadné, když se víra rozpadá, ale pokrytectví přesto trvá. Když je svědomí neklidné, ale ještě čeká na svoji proměnu, je to nebezpečná důležitá opakující se životní zkušenost. Počátkem změny jsou pochyby. Jsou rozhodujícím okamžikem, v němž člověk obnovuje svou lidskost a nebo zůstává ve lži.“

Když jsem se nerada loučila s Johnem Shanleym, ubezpečil mne, že se sejdeme v New Yorku. Ráda bych totiž dokončila náš rozhovor a zeptala se ho, jak on sám bojuje proti pochybám a nejistotám doby, jak se sám brání proti užvaněnosti naší doby a jaké další plány má ve své tvorbě. Je totiž fascinující, že tento muž ve svých 57 letech napsal přes třicet divadelních her naprosto úspěšných a přes dvanáct filmů, z nichž jeden byl oceněn Oskarem.

Libuše Konrádová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012