O kalendáři 2007

7-8 2007 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Krásná parafráze na Kde domov můj je v Českém kalendáři, hned na začátku. To je přece správný tradiční almanach v duchu Václava Matěje Krameria, zábavný, poutavý a nesmírně poučný (opravdu!). Co se toho člověk nikdy nestačil dovědět, kolik podrobností zajímavých, v těch našich českých školách komunistické doby! V lecčems by se dalo možná s články V. Pechara, možná trochu romantickými, polemizovat, v jednom má ohromnou pravdu: jeho zdánlivě neaktuální články jsou ve skutečnosti pro nás právě dnes aktuálnější než kdy jindy!

K Libuši

Jak to bylo s tou Libuší, jedna věc, která mi leží v hlavě už dlouho, nepíše o ní Jirásek ve Starých pověstech, že když cítila blížící se smrt, "ulehla na zem" a zemřela? Proč právě na zem? Nebo už si tolik nepamatuji, myslím ale, že i Kosmas, jenž byl zřejmě na počátku tohoto znění, to píše latinsky podobně. Hm, nebylo v tom prapůvodním, ústním podání spíše "usedla na zem a zemřela"? V takovém případě by celá záležitost byla mnohem jasnější. Velká pramáti, ať mytická či skutečná, pak snad patřilo k malému počtu oněch duševně (=duchovně) nejpokročilejších bytostí na této Zemi, jimž je dáno (spíše bylo dáno) privilegium vědomého, dobrovolného opuštění těla, tj. dobrovolné smrti silou vůle - vše podle staré jogistické filozofie hinduismu. Celá Libušina legenda by pak postoupila někam mnohem, mnohem výš. Libuše, kněžna, kněžka, by potom platila za velkého duchovního mistra, všemocného a vědoucího, bylo by snadné pochopit její respektované postavení mezi svými. Mnohem snadněji by však potom byla lokalizovatelná někam mnohem hlouběji zpátky do minulosti, i několik tisíciletí zpět. "Usednout a opustit tělo silou vůle" přece jen snad nebylo tolik vlastností doby kolem roku 500, 600 po Kristu (tím méně naší).

Libuše, Libuša kněžna, spíše kněžka, vědma s duchovními schopnostmi by pak byla spíše legendou starého indoevropského původu, a tudíž eventuálně i majetkem více současných národů.

Naši sousedé Maďaři tvrdívají, ne bez určité jízlivosti, že pověst o Přemyslu oráčovi a Libuši mají jakousi prý oni také. (A to nejsou ani Indoevropany.)

Nevím, pravdu se asi jen tak hned nedovíme. Kosmovo podání Libuše zní v každém případě dosti přesvědčivě.

Ať tak či onak, spíše "kněžky", než kněžny, s něčím duchovním uvnitř tohoto slova. Ačkoli kdož ví, jak se, v době stěhování národů, titulovali slovanští kmenoví vůdci, neříkali si nakonec "kňjazi", a neznamenalo nakonec toto slovo jak kmenovou vůdčí osobu, tak profesionálního vykonavatele pohanských staroslovanských náboženských ritů? (Nebyly vždy zrovna nekrvavé.) Nepíše Dalimil (po 1300) "kněže" český?

Měl by se na to myslím podívat někdo, kdo se vyzná v historické lingvistice.

Iva Trefný
Švédsko

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012