Bitva u Zborova 2. červenec 1917

7-8 2007 Dějiny česky
obálka čísla

V. DYK?
vám za to dík, kdo jméno svého rodu jste nesli v svit,
vám za to dík, kdož padli za svobodu v kvitu svých let?

Po dlouhých letech mlčení o těch, kteří našli odvahu, vzali zbraň, aby naplnili prorocká slova J. A. Komenského, která napsal po třicetileté válce, kdy česká věc byla ztracena? věřím, že vláda věcí tvých se do tvých rukou navrátí?

Nejdřív tak učinili Češi žijící v Rusku. Už 20. srpna 1914 ustavili Českou družinu, a díky tomu, že v dubnu 1945 přešel k Rusům celý 28. pražský pluk, překročil počet mužů tisícovku. Většinou se z nich stali rozvědčíci, kteří zprávy o nepříteli předávali ruskému velení. Po únorové revoluci 1917 rostla na obou stranách východní fronty touha ukončit válku. Vojáci měli dost života v zákopech a každodenního strachu ze smrti. Přesto Prozatímní vláda začala připravovat plán letní ofenzivy. Jako první se k účasti přihlásila tehdy už Československá brigáda. V ní pouze první pluk "Mistra Jana Husi" měl plný stav, z druhého pluku "Jiřího z Poděbrad" nejprve odmítl nastoupit jako druhý prapor složený z Čechů usedlých v Rusku, zato pluk třetí "Jana Žižky z Trocnova" nastoupil jako jeden muž, ač měl pouze poloviční stav. Všimněte si, prosím, názvů jednotlivých útvarů. Dokazují, jak silná byla, a já jsem přesvědčena, že je, "historická paměť". Muži z národa, který byl od poloviny 17. století cíleně rekatolizován a později germanizován, pojmenují svoje oddíly po mužích, kteří byli symbolem reformace a aktivního odporu. Českoslovenští dobrovolníci byli zařazeni do 49. ruského armádního sboru. Před plánovanou bitvou u Zborova (místo na Ukrajině severozápadně od Ternopolu) jim byl přidělen šest a půlkilometrový úsek fronty, proti němuž byly zákopy s betonovými bunkry budované od podzimu 1915 jednotkami rakousko-uherské armády. Byly obsazeny čtyřmi a půl tisíci vojáky, mezi nimiž byli Češi, Maďaři, Srbové z Bosny a Hercegoviny, jeden říšskoněmecký prapor. Byli dobře vyzbrojeni, vycvičeni a měli za sebou zkušenost víc než dvou let války. Proti nim stálo tři a půl tisíce mužů, špatně oblečených a nedostatečně vyzbrojených, bylo jim od osmnácti do padesáti let, ale měli to, čemu se okřídleně říká "bojová morálka".

Bitva začala v 9 hodin ráno. Rakouské dělostřelectvo se soustředěnou palbou do první linie zákopů snažilo oslabit útok. Netušili, že je opuštěna a průkopníci vybraní ze všech rot se proplížili do blízkosti předsunutých nepřátelských stráží, aby mezi ně vznesli zmatek při hlavním útoku. Jeden z velitelů roty poručík Švec šel osobním příkladem, vyskočil na okop, zavelel "Kupředu" a vojáci ho následovali. Prostor, který je dělil od zákopů nepřítele, proběhli tak, jak později napsal: ? těch sto kroků, co nás dělilo od nepřítele, jsme přímo proletěli?" Českoslovenští dobrovolníci nepostupovali obvyklým způsobem, ale po skupinkách, velitelé spolu s vojáky. Ti, kteří byli lehce raněni, se po ošetření do bitvy vraceli. Rychlost útoku a odvaha všech způsobily, že první linie zákopů byla dobyta za čtvrt hodiny. Tam, kde byli Češi, se mnozí vzdávali, podobně Srbové z bosenských a uherských oddílů. Někde ovšem z různých příčin došlo k bratrovražednému boji. Při krátkém oddychu před útokem na třetí linii se vojáci uspořádali podle toho, který velitel byl nejblíž. Po třech hodinách bojů byly všechny tři linie dobře opevněných zákopů dobyty. Úspěch v 1. světové válce vzácný. Z fronty hluboké téměř 13 kilometrů bylo obsazeno pět. Neuspěl ani pokus říšskoněmeckého praporu o protiútok. Výsledky bitvy v suchých číslech. Československá brigáda zajala 62 důstojníků, 3150 vojáků, ukořistila 15 děl a mnoho kulometů. Z Čechoslováků padlo 180 mužů a 800 bylo raněno. O obrovském nadšení a odvaze svědčí i to, že zvítězilo méně bojeschopných než zajatců. Generál Brusilov, jeden z nejschopnějších ruských velitelů, řekl Masarykovi: "Vojsko s takovou tradicí může dělat divy! Řekněte jim, že se před nimi skláním." O bitvě psal veškerý světový tisk. Poprvé se lidé dozvěděli, kdože také bojuje po boku Dohody. Po bitvě Masaryk vojskům poslal telegram: "Bratři, svou husitskou chrabrostí zjednali jste si uznání Ruska i celého spojeneckého světa. Dokázali jste přátelům i nepřátelům, že náš národ je navždy rozhodnut domoci se své národní a politické samostatnosti." Svoji odvahu a schopnosti dokázali legionáři o rok později, kdy 60 000 mužů obsadilo a udrželo tisíce kilometrů transsibiřské magistrály - vpravdě "husarský čin". Tím znemožnili bolševické vládě sovětského Ruska odsunout rakouskouherské a německé zajatce do Evropy a nasadit je do boje proti armádám Francie, Velké Británie a USA. I proto měla být tradice legionářů v době totality zcela zapomenuta. Díky statečnosti těchto mužů, o nichž někdo napsal, že postupovali vpřed jako kočky, začaly vlády dohodových mocností akceptovat požadavky Československé národní rady, která je do té doby bezvýsledně žádala o povolení vlastního vojska. Byla a jsem pyšná na to, že můj dědeček a strýc byli legionáři, první ve Francii, druhý v Rusku. J. Hora napsal báseň "Dvě minuty ticha" na paměť padlých v 1. světové válce a v ní s ptá: "? zapomenou ti živí na tvůj podzemní hlas, až dvě minuty ticha přijdou? Prosím nezapomeňte!"

Jsem ráda, že letos se památce 90. výročí bitvy u Zborova poklonili nejen politici, ale takoví lidé jako záložník Josef Ryšánek ze Zlína, který to zdůvodnil prostými slovy: "Jsem vlastenec, cítím to jako povinnost." Těší mě, že Panychida a mše na Ukrajině byla ukončena trubačem, který zahrál píseň, věnovanou K. Hašlerem, legionářům. Ukrajinci Zborov vnímají nejen jako boj Čechů za svobodu, ale i jako boj jejich země za nezávislost.

Závěrem dovolte ještě slova básníka J. Hory:

Píseň rodné zemi
"? A tak jdem,
mrtví, živí, nezrození,
nekonečné pokolení.
Z bouřných mraků nad světem
stoupáš s námi, ostrov štěstí,
nekonečný život náš?"

PhDr. Jana Volfová, historička

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012