Prvotiny studentů Literární akademie Josefa Škvoreckého

7-8 2007 Knihy česky
obálka čísla

M. Valášková - Alergie

Útlá knížka (necelých 32 stran) vypráví o jednom dlouhém dopoledni, které dívka Linda prožila na plicním oddělení. Linda jde na vyšetření a je objednána na osmou hodinu. Její nejistota, která je odpočátku ilustrována váháním, pro který ze tří vchodů se rozhodnout, do které fronty si stoupnout, Čtenář pochopí, že Linda není žádný suverén, a to se potvrzuje i v dalším textu. Popisu prostředí je věnováno hodně pozornosti, právě tak, jako spolupacientům, jejichž pozorováním si krátí čas. Dozvíme se, že Linda je alergik a astmatik. Vyšetření se značně protáhe, protože Linda musí také na rentgen, a tak její domněnka, že když je objednána na osmou, přijde také v osm hodin na řadu, se rychle ukáže mylná. Neustále je nucena řešit problémy kam se zařadit, předběhnout nebo nepředběhnout, zda je nutné si před rentgenem svléknout podprsenku - a zda si odskočit na toaletu.

Na první pohled se zdá, že jde o zcela banální situaci a dívka se zbytečně zabývá problémy, které problémy nejsou. Ale kdo z nás se u lékaře, ke kterému jde poprvé, hned strefí od správných dveří? Nejdelší čekání je před ordinací lékařky, a tady má Linda dost času prohlédnout si pacienty podrobně, uvažovat, jakou alergií či plicní chorobou trpí. Autorka popisuje pacienty tak plasticky, že je čtenář vidí téměř jako na fotografii. Velmi autentický je také její jazyk, obecná čeština s dobovými neologizmy (hoďka, tyjo), barevný vnitřní monolog a dobře odposlechnuté fráze (Tak si pojďte zpět... no vy..., Běžte si k okýnku..., nebo Tak si pojďte dál...)

Na první pohled se zdá, že jde o zcela banální situaci a dívka se zbytečně zabývá problémy, které problémy nejsou. Ale kdo z nás se u lékaře, ke kterému jde poprvé, hned strefí od správných dveří? Nejdelší čekání je před ordinací lékařky, a tady má Linda dost času prohlédnout si pacienty podrobně, uvažovat, jakou alergií či plicní chorobou trpí. Autorka popisuje pacienty tak plasticky, že je čtenář vidí téměř jako na fotografii. Velmi autentický je také její jazyk, obecná čeština s dobovými neologizmy (hoďka, tyjo), barevný vnitřní monolog a dobře odposlechnuté fráze (Tak si pojďte zpět... no vy..., Běžte si k okýnku..., nebo Tak si pojďte dál...)

Knížku přečtete snadno na posezení - třeba právě v čekárně u lékaře, a o tom to právě je.

P. Biňovcová - Bludička

Motto: Ve dvaceti máš buď ve všem jasno, nebo nevíš vůbec nic.

Julie, hrdinka knížky, nechce být " nudnou konzumetkou svého života". Chce toho hodně a "neztrácet čas" (jak to v tom věku bývá). Ale má pocit, že se točí v bludném kruhu. Jsou to prázdná slova?

Knížka je psaná ve formě deníku, veršů, dopisů a textových zpráv, které pohánějí děj/neděj, skládající se většinou z úvah a reflexí

Z odrazů minulosti, dětských zážitků, prožitků v pubertě, z přání a snů hrdinka knížky dospívá, ale spokojená sama se sebou není, má pocit, že je svým okolím manipulována do různých "rolí." Motiv hledání je všudypřítomný. Být trapičkou a nechtít ubližovat. "Jsem jako droga. Ze začátku působím slast, ale abstinenční příznaky jsou kruté..."

Juliiným hlavním problémem je, že se nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži a píše o tom "kamarádce". Ale Romana je její druhé ego. Takže jde o negativ a pozitiv jednoho snímku.

Nemohou chybět ani rekvizity naší doby: mobily a esemesky, ale také písničky, například anglický text zpěvačky Alanis.

Jazyk je nevšední, bohatý na synomyma, ale i neologizmy ("výchrly", "namyšlenky", "nebezpečenky".)

Není podstatné, do jaké míry je text P. Biňovcové autobiografický, ale bezpochyby o autorčině hledání mnohé prozrazuje.

Závěr naznačuje zklidnění. Ale jak dlouho to bude Julii trvat?

Misha Swinkels-Nováková

T. Bursík Ztratili jsme mnoho easu... Ale ne sebe!

Sem tam mne přepadne zoufalství ze skutečnosti, že komunistická zločinná ideologie stále prolíná naším Parlamentem, vládou, Senátem, veřejnoprávní televizí a dalšími "svobodnými" úřady a organizacemi, o mafiánských hordách v sektoru podnikatelském ani nemluvě.

Vždy se pak potěším zjištěním, že existují mladší lidé, kteří dobře pochopili, co se tady minulá desetiletí dělo a věnují svoji energii na objasnění pravdy i na sysisfovský "boj" proti tomu zlu.

Je to např. senátor Jaromír Štětina, či jeho kolega Martin Mejstřík, který uspořádal představení knihy, kterou napsal mladý historik Tomáš Bursík o životech politických vězenkyň. V čs. věznicích v padesátých a šedesátých letech dvacátého století byly vězněny, mučeny a hluboce ponižovány stovky nevinných žen.

Kniha je napsána jako dokument bez jakýchkoliv emocí, nicméně, srdce normálního člověka, který není pokřiven shora zmíněnou ideologií, nemůže zůstat lhostejno. Kapitoly o vyšetřování, o vztazích mezi jedndotlivými skupinami vězeňkyň, o těžkém životě ve věznici v Pardubicích, o monotónosti vězeňského života očima politických vězeňkyň, o nesnesitelné tíze bytí za mřížemi a další, působí jako varování pro dnešní dobu...

Knihu vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v roce 2006 jako neprodejný výtisk.

-ES-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012