Zamyšlení po návštěvě Budapešti

7-8 2007 Naši ve světě česky
obálka čísla

Historická paměť - fenomén, o kterém se občas mluví, ale málo se s ním počítá. Často mě zaskočila, mnohokrát pomohla lépe se orientovat a pochopit jak dějiny, tak současnost.

Letos v létě jsem se po dlouhých třiceti letech ocitla znovu v Budapešti. Maďarsko - náš blízký soused - od 11. století vládli Uhři Horní zemi uherské (dnešní Slovensko). V Evropě se objevili v 9. století jako jedni z řady nájezdníků z východu a jako jediní postupně ovládli starověkou Pannonii, Velkou nížinu uherskou a Sedmihradsko. Vzhledem k jejich původu se mytické počátky dějin příliš nepodobají těm evropským. Vypráví se v nich, že kněžně Emese - ženě skythského krále (Skythové dělali dost dlouho těžkou hlavu Římské říši) se zdálo, že na rozkaz Boha ji obtěžkal pták Turul (jestřáb nebo orel, ale v každém případě dravec), a proto se jeho syn bude podobat řece ohně a ovládne daleké země. Dítě po narození dostalo jméno Álmos (álom = sen). Při tažení ve stopách hunského krále Atily Álmos zemřel. Náčelníci si do čela zvolili jeho syna Arpáda, a ten se stal zakladatelem vládnoucí dynastie podobně jako náš Přemysl. Ti, kdož slíbili, že budou vždy volit panovníka z rodu Arpádova, se na stvrzení své přísahy řízli do ruky a krev zachycenou v kalichu vypili. Cítíte ten rozdíl? Žádný oráč, žádní voli, ale bojovníci a přísaha stvrzená vlastní krví. Rod Arpádovců vládl Uhrám od 9. století do roku 1301, vymřel po meči, podobně jako o pět let později Přemyslovci. Názory na význam vzniku Uherského státu se dodnes velmi různí. Pozoruhodný hlavně pro nás je názor Františka Palackého vyslovený v 19. století: "Vpád a usazení maďarského národa v Maďarsku patří k nejdůležitějším faktorům veškerých dějin; v běhu staletí nebylo Slovanstvo stiženo žádnou tak neblahou ranou."

Zůstává faktem, že jejich stát navždy rozdělil severní a jižní Slovany, ale cenu, kterou za to zaplatili, mi připadá, že nejlépe vyjádřil národní romantický básník S. Pötöfi: "Jsme nejopuštěnější národ v zemi." A lze dodat, že i v Evropě, přestože právě přes ně se převalily vlny Mongolů, Turků a Rusů. Spisovatel Arthur Koestler, o němž se říká, že maďarsky snil, německy a anglicky psal své knihy, řekl: "Snad právě tímto výjimečným osaměním se dá vysvětlit ona zvláštní intenzita jeho bytí. Být Maďarem je kolektivní neuróza. A já dodávám, ač se to dnes nenosí. Byla to vášnivá láska k vlasti, která jim dala sílu přežít v prostoru střední Evropy. Kdysi jsem po návštěvě polských škol navrhla nahradit podle jejich příkladu portrét prezidenta státním znakem. Byla jsem, byť na akademické půdě, ostře nařčena z nacionalismu, dokonce odporného. Teď mě napadá, nebylli můj návrh i reminiscencí na krutý osud hostinského Palivce z Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. ostatně jak se zpívá v moudré a pěkné písni... generálové přicházejí a odcházejí? Nu, prezidenti též, takže navíc by to bylo levnější, státní znak až na výjimku let socialismu se tolik nemění, stále v něm zůstává jedno z nejcennějších zvířat heraldiky lev a navíc ve skoku.

Než vraťme se do Maďarska. Jeho symbolem je dodnes ptákdravec, Arpádův bílý kůň, smlouva stvrzená krví a koruna svatoštěpánská, dnes uchovávaná v budově Parlamentu. Skládá se ze dvou částí, dolní pochází z roku 1074 a je známa pro svoji formu jako "řecká", horní zvaná latinská pochází ze 13. století. Vzhledem k tomu, že nikdy nebyl první uherský král korunován, ale v dějinách je dosti často důležitější víra než skutečnost, byla a je symbolem maďarské samostatnosti a svobody. Byla středem veřejného zájmu a oslav tisíciletého trvání Maďarského státu v roce 2000. István-Štěpán byl korunován na krále v roce 1000 nebo 1001, a to samotným papežem za souhlasu císaře. Proto Uhry nikdy neměly na rozdíl od nás lenní vztah k římsko-německé říši. Podobně ani Polsko, což významně ovlivňovalo postavení Maďarska a Polska v Evropě a ovlivňuje dodnes. Po porážce Maďarů na řece Lechu 955 Otou I., jemuž významně pomohl český kníže Boleslav I., se udál "malý zázrak". Během jedné generace poražení Maďaři přešli od nomádského života k životu usedlému. Pomohla k tomu zajisté i rychlá christianizace, na jejímž počátku stál sv. Metoděj, jeho žáci i český světec evropského významu sv. Vojtěch Slavníkovec. V roce 1278 pomohly uherské vojenské oddíly k porážce českého krále Přemysla II. Otakara a díky vítězství Rudolfa I. Habsburského byla tomuto do té doby nepříliš bohatému ani významnému rodu otevřena cesta k moci a postupnému ovládnutí střední Evropy. Pokus předposledního Přemyslovce Václava II. a jeho syna Václava III. byl krátkou epizodou především díky jejich předčasné smrti. Po vládě čtyř králů z francouzského rodu Anjou zanechal nezanedbatelnou vzpomínku Zikmund Lucemburský, syn slavného "Otce vlasti" Karla IV. Ač u nás neoblíben, v Maďarsku se během své padesátileté vlády osvědčil. Na trůn vstoupil jako devatenáctiletý 1387 a zemřel téměř sedmdesátiletý 1437. Byl to vládce velmi nadaný, zároveň neobyčejně ctižádostivý. Sám o sobě řekl: "S papežem mluvím latinsky, s básníky italsky, s politickými magnáty maďarsky nebo česky, s koni německy, ale se sebou samým francouzsky." Ambice stát se císařem se bohužel nenaplnily nebo bohudík? Po jeho smrti se jak v Uhrách, tak v Čechách stali králi nižší šlechtici zvolení sněmem. V Uhrách Matyáš Korvín (podle havrana ve znaku) rodiny Hunyadů. Podle historických pramenů rodina pocházela z rumunské nebo dokonce slovanské rodiny z Valašska (starověká Dacie). Matyášovi se dostalo přízviska "dobrý" a byl mužem vpravdě renesančním. Například Biblioteca Corviniana měla 2500 bohatě iluminovaných svazků. V Bratislavě založil Academii Istropolitanu 2. univerzitu. Bohužel neměla dlouhého trvání. Vedl úspěšné války proti Turkům. Celý život soupeřil s českým králem Jiříkem z Poděbrad. Výsledkem těchto sporů bylo, že nějaký čas opravdu a zbytek života formálně užíval titul "český král". Jiří z Poděbrad na rozdíl od Matyáše, patrně i díky zkušenostem z mládí prožitého v době husitských válek, dával přednost diplomatickým jednáním. Ani jeden z nich nezaložil dynastii: Matyáš proto, že zemřel bez legitimního potomka, Jiřík proto, že si přál české království uchránit válečných běd. Po smrti obou se postupně ujal vlády rod Jagellonců jak v Zemích koruny české, tak v Uhrách. Celkem úspěšná vláda skončila smrtí mladičkého Ludvíka v nevýznamné bitvě u Moháče. Jeho náhodná smrt otevřela roku 1526 cestu rodu Habsburků k vládě nad střední Evropou. Ti v roce 1876 rozhodnutím o Rakousko- Uherském vyrovnání, kdy společnými zůstala osoba panovníka, armáda, finance, a to patrně bylo jednou z hlavních příčin rozpadu rakouské monarchie po více než tři sta letech v roce 1918. Symbolické mi připadá, že více než po šesti stech letech právě Maďarsko pozvalo své sousedy Polsko a tehdejší Československo do Visegrádu, aby se domlouvaly o společném postupu těchto států v Evropské unii. Na tomto místě se totiž v roce 1335 sešli Jan Lucemburský, král český Ludvík I., král uherský a Kazimír Veliký - král polský, aby urovnali česko-polské spory a dohodli se o volné dopravě zboží na západ s vyloučením Vídně, která využívala svou lukrativní východní polohu na Dunaji. Není to krásná ukázka "historické paměti"? Měli bychom na ni víc dbát i se jí občas bát. Co myslíte?

Jana Volfová, historička

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012