Mistoi moci mistry pera

7-8 2007 Ostatní česky
obálka čísla

Stane se horolezec významným politickým předákem nebo tomu může být i naopak? V České republice se přece usilovalo učinit pěvce Gotta či hokejistu Jágra prezidentem státu.

Zmíním se o situaci, v níž se trošku vyznám - v americkém domově, kde trávím většinu času. Z dlouhána basketbalisty Billa Bradleyho se stal senátor ze státu New Jersey, posléze neúspěšný uchazeč o prezidentský úřad. Z herce Freda Thompsona se stal senátor ze státu Tennessee a nyní on projevuje zájem stát se prezidentem. Herec Ronald Reagan se věru prezidentem stal, osm let setrval v čele země a končil se zásluhami s historickým dopadem.

Příští rok dosavadní nájemník Bílého domu George W. Bush musí končit a zájemců o tamější pobyt již máme dlouhou řadu. V Číně se bude konat Olympiáda a v USA rovněž značná událost - překážkový běh politiků finalistů, kdo z nich první dorazí k cílové pásce. Účastníci utratí mnohé miliony, absolvují maraton shromádění, projevů, potřásání ruky co největšího počtu voličů. (Kandidát Bill Richardson, guvernér státu New Mexico, v tomto potřásání překonal někdejšího prezidenta Theodora Roosevelta, světového šampiona, což prý je zaznamenáno v Guinness Book of World Records.)

Jednou variantou úsilí přesvědčovat o vlastní mimořádně kvalifikaci je kniha: být jejím skutečným či fiktivním autorem, podílet se na žánru faktu či polofaktu, případně pouhého pseudofaktu. Se jménem Hillary Clintonové , prostopášným chotěm mnohonásobně šálené manželky, vyšly knihy dvě, a stejně tomu tak případě Baracka Obamy, jejího rivala o nominaci Demokratickou stranou. Jako autor dvou knih je uveden i bývalý Clintonův viceprezident Al Gore. Jeho Inconvenient Truth ("Nepohodlná pravda") o globálním oteplování mu ve filmovém zpracování vynesla prestižního a finančně výnosného Oscara.

Další uchazeč John Edwards, bývalý neúspěšný kandidát na viceprezidenta v roce 2004, se knihou Four Trials ("Čtyři soudní procesy") populisticky prezentuje jako advokát chudých, ochránce bezbranných, jímž se chtěl stát už jako jedenáctiletý hošík. Veleúspěšným advokátem se věru stal, specializoval se na bitvy proti lékařům, nemocnicím, pojišťovnám, vyhrál miliony pro své klienty a zejména pro sebe, takže v mnohých očích svatozář nezištného samaritána jaksi pohasla. Rovněž nepomohla zpráva, že za nedávné ostřihání u kadeřníka neváhal zaplatit 400 dolarů.

Většina kandidátů jak mezi Demokraty a Republikány absolvovala právnická studia. Všichni ovšem zdůrazňují své předchozí zásluhy. Republikán Rudy Guiliani jako primátor New York City se notně zasloužil o podstatné omezení kriminality v metropoli a jeho reakce po katastrofě 9.11. si zaslouží respekt. Mitt Romney, nejpohlednější, nejfotogeničtější ze všech, guvernér Republikán z převážně demokratického státu Massachusetts a navíc i Mormon, ve své knize zdůrazňuje manažerské úspěchy i v privátním kapitalistickém počínání.

Recenzenti oceňují otevřenost, ochotu některých autorů přiznat se ke svým nedokonalostem, k někdejším pošetilostem, prohřeškům. Můj oblíbený John McCain se například zmiňuje o svém obtížně zvládnutelnému temperamentu v dětství, a že v mládí uvažoval vstoupit do francouzské cizinecké legie. S ohledem na rodinnou tradici (jak jeho otec, tak i dědeček dosáhli nejvyšší hodnosti admirálů, komandujících mohutné flotily), tento potomek musel projít námořní akademií, kterou zpočátku nenáviděl. Zatímco jak Hillary, tak Al Gore za svých studií zářili jako ambiciozní pilňáčkové se samými jedničkami, McCain s bídou prolézal. Nakonec to přece jen dokázal a stal se pilotem na letadlové lodi. Ve Vietnamu padl do zajetí, jako syn významného nepřítele tam po víc než pět roků prožil pořádná muka.

Náhlá politická hvězda Barack Obama je syn kansaské matky a keňského otce, opustivšího rodinu, když dítěti byly dva roky. Autor se bez okolků přiznává k pátrání po své vlastní identitě, jeho koketování s revolučními nápady, kulminující ale v praktickém zjištění o výhodách dobrých mravů a slušného chování. To veřejnost u mladého černocha oceňovala, při porovnání k jeho permanentně rozhněvaným vyčítajícím vrstevníkům. Příliš by mě nepřekvapovalo, kdyby toto plus by ho vyneslo až ke dveřím Bílého domu.

Za dost unikátní pokládám počiny o prezidenství neusilujících amerických politiků, kteří se pouštějí do tvorby románové. Například William Weld, bývalý guvernér státu Massachusetts, po prohraných volbách do senátu , napsal román Mackerell by Moonlight ("Makrela za měsíčního úsvitu") a po jeho úspěchu s dalšími výtvory pokračoval.

Pozoruhodná je autorská spolupráce Wlliama S. Cohena, bývalého Republikánského senátora ze státu Maine, posléze ministra národní obrany ve vládě Demokrata Clintona, s Gary Hartem, bývalým Demokratickým senátorem z Colorada. Spolu napsali několik úspěšných románů na téma mezinárodních zápletek a intrik.

Intriky ve Washingtonu jsou tématem několika knih Barbary Mikulské, současné senátorky polského původu ze státu Marylandu. Nepíše je ale sama, vypomáhá jí - a nevíme, kolik že vypomáhá - bývalá žurnalistka Marylouise Oates. Na tentýž druh spolupráce od spisovatelky Mary-Rose Hayes ze San Francisca spoléhá úřadující senátorka Barbara Boxer z Kalifornie. Na otázku, kde najde čas pro takové počínání, odpověděla, že tak činí zejména za svého častého pobytu na letadle, cestou z Kongresu ke svým voličům, tam a zpět, a tato práce jí trvala sedm roků.

Veřejnosti známé jméno ale není zárukou komerčního úspěchu. Zřídka kdy se kniha z takového pera dostane na seznam bestsellerů. Jako výjimka z pravidla je uváděn historický román The Hornet's Nest ("Hnízdo sršňů"), Jimmy Cartera, jehož se prodalo téměř 200.000 výtisků.

Bývalí prezidenti si počínají různě. Legendární Teddy Roosevelt jezdil střílet šelmy do Afriky a na domácí půdě se pustil do velezáslužné práce se zakládáním národních parků. Eisenhower a Ford se věnovali golfu, Reagan projíždkám na koni na svém rozsáhlém kalifornském ranči v Santa Barbara. Carter, bohužel, se plete dál do politiky.

V Čechách tenhle problém prozatím vesměs nevznikal. Hlava státu umřela ve funkci, nebo odešla do ústraní. Václav Havel snad najde dost času a energie se pustit do další literární tvorby a zejména do memoárů sepsat své jistěže bohaté zkušenosti. V souvislosti s tématem o takových počinech někdejších politických veličin, je to právě Havel, o němž se ve světě píše jako o unikátu, kam to dosáhl původním povoláním literát, katapultován až do nejvyššího úřadu v zemi.

V příštím roce 2008 bude tedy nejen Olympiáda v Číně a volby v USA, ale rovněž volba prezidenta v České republice. Co do publicistických výkonů, zdaleka nejznamenitěji si počíná nynější hlava státu, s notným zájmem se v úřadě nadále udržet. Jeho projevy se v knižní formě objevují na trhu, aniž by se z nich stávaly mimořádně úspěšné bestsellery.

Takové popularity zcela určitě nedosáhl opus mamutího rozsahu k oslavě Jiřího Paroubka za plno peněz. Snad jen Miloš Zeman a Jiří Dienstbier by svým perem mohli uspět. Takový výkon, ať už jako žánr literatury faktu a ještě míň jako tvorby románové bych nepředpokládal u předáků jako třeba je Zdeněk Škromach. Ale Vojtěch Filip by mohl zazářit s fízláckým estébáckým trhákem, inspirován vlastními bohatými zkušenostmi.

Ota Ulč

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012