Bohumil "Bob" Krčil

7-8 2007 Kultura česky
obálka čísla

Dílo legendami opředeného fotografa a vydavatele české exilové literatury (1952 - 1992) není v Čechách nijak známé. Přestože byl činorodým umělcem i editorem, jeho tvorba se dříve nedočkala samostatného katalogu a v Praze ani své významnější prezentace.

Retrospektvní výstava Bohumila Boba Krčila, připravená Galerií hlavního města Prahy ve spolupráci s Archivem českého exilového umění Jaroslava a Míly Kynčlových v USA, je koncipována z biografického pohledu. S přihlédnutím k uměleckým, literárním a vydavatelským aktivitám tvůrce představuje ve vybraných dvou stech fotografiích, v řadě textů a dopisů hlavní pilíře tvůrčího mostu, jímž kráčíme za dílem. Od Krčilových sedmnácti let (narozen 1952 v Prostějově), kdy opustil Československo natrvalo. Jedenáctiletá cesta za novým domovem, který našel až v New Yorku, začala krátkým pobytem ve Vídni. Odtud pokračoval do Švédska. Po počátečním politickém azylu, později získaném státním občanství, studoval Krčil estetiku a fotografii na univerzitě v Uppsale a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (Konstafack) ve Stockholmu. Sedmdesátá léta trávil většinou na cestách po Evropě a Asii. Fotografickou aktivitu tohoto období soustředil především do souboru Prostory mezi (od 1972) a Koulaři (od poloviny 70. let). Z této doby pocházejí také nejznámější cykly fotografií z Indie, Pákistánu a Afghánistánu (k mnohým vytvořil vlastní texty či deníkové zá znamy). Fotosoubor Herát - brána časů dokumentuje atmosféru historického afghánského města (po Krčilově návštěvě zničeno při náletech sovětské okupace). Mimořádná, ale nikdy nevydaná umělcova kniha fotografií a textů Hašiš v domě bohů zachycuje život obyvatel vesnic Himalaje s "nejstarší existující hašišovou kulturou světa". Nedokončeným, zato nejvýznamnějším cyklem vyzrávajícího autora jsou serie snímků z newyorského Manhattanu, který se od roku 1980 stal jeho domovem. Osobně se umělec ztotožnil s reflexí města, které ho oslovilo bohatstvím vizuálních paradoxů. Usiloval o vyváženost a ucelenost kompozice svých fotoděl: pomocí světla a stínu, často užívaných náznaků zrcadlení či zaclonění části obrazu kouřem dosahoval strukturovaných celků. Každý snímek tak působí sám o sobě monumentalitou i skrytým detailem, každý v jiné poetické zkratce vypráví určitý příběh (nezapomeňme, že autor psal i básnické texty). Po přesídlení do USA natrvalo se Krčil začal intenzívně zabývat i editorskou činností. Shromáždil množství materiálu o fotografech českého původu pro knihu Česká fotografie v exilu: vyšla v roce 1990 v nakladatelství Host v Brně, o sedm let později v Praze při příležitosti zahájení stejnojmenné výstavy. Později v samizdatovém sborníku Sebráno v New Yorku 1987, vydaném na vlastní náklady, se autor pokusil formou rozhovorů, medailonů, krátkých textů a dopisů zmapovat českou exilovou kulturní scénu ve Spojených státech. Žel, zemřel v New Yorku po těžké nemoci ve věku pouhých čyřiceti let.

Krčilovo dílo zahrnuje polohu dokumentární i portrétní ve fotografických cyklech, velmi úzce provázaných s jeho životními osudy. Vyznačují se silným sociálním akcentem. Stejně jako slavnější kolegové-fotografové a zároveň osobní přátelé s podobným osudem (Jan Koudelka, Jan Kratochvíl) také Krčil dokázal využít svého postavení člověka bez domova, které mu s jeho vrozenou otevřeností, tolerancí a přátelskou povahou otevíralo dveře do lidských obydlí napříč kulturami i kontinenty.

Výstava v suterénu Domu U Zlatého prstenu (do 16. 9. 2007), na kterou jsou zapůjčena díla i ze soukromých sbírek zámoří, a k níž vychází u nás poprvé monografie autora, je první soubornou prezentací mimořádné osobnosti nejen české exilové literatury.

Osa

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012