Zavíráme

7-8 2007 Aktuality česky
obálka čísla

Člověk prahnoucí po kultuře (ať už jako běžný návštěvník divadel a koncertů nebo jako žurnalista - vyjde to nastejno), má občas chuť dobré představení nebo koncert zakončit posezením s přáteli. Co může být příjemnějšího, než zážitky z viděného a slyšeného probrat u dobrého vínka, kávy nebo jiného potěšení hrdla, když duch již byl posilněn?

Zdálo by se, že v srdci metropole a nadto v kulturním srdci Evropy to nemůže být problém. Leč ouha. Ačkoli turistická sezona se již rozběhla na plné obrátky, vlahý májový večer se sotva přehupuje v noc, ulice Starého Města jsou plné lidí - a také plné nejrůznějších gastronomických podniků, barů, kaváren, vináren a tak dále, něco před jedenáctou (rozumějte 23. hodinou večerní) máte smůlu.

Možná proto jsou ulice tak plné, říkáte si, když vám už asi desátý vrchní v desátém podniku sdělí, že ve 23.00 zavírají. Mnozí z těch, kdo ulicemi bloudí s vámi, také hledají podnik, kde se zavírá o trochu později a není to zrovna noční bar s podivnou pověstí a volavkami či naháněči před vchodem. Někde vám slušně řeknou, že ty, co sedí uvnitř, za chvilku kasírují a nové hosty již dovnitř nevpustí. Jinde už rovnou mají cedulku ZAVÍRÁME na dveřích, ještě jinde se dozvíte, že tak na 15 minut, což je s bídou jedno pivo, vás tedy ještě milostivě přijmou. Žasnete a bloudíte dál ulicemi v samém srdci města, poblíž Klementina a Staroměstského náměstí. Všude je to stejné. O pozdní hosty, kterým skončil koncert s pozdějším začátkem, než je obvyklé, nikdo nemá zájem.

Divím se a uvažuju. To jsme 18 let od sametových změn, to jsme turistická velmoc? Zejména v pohostinství a v Praze bychom měli být špičkoví - a to nejen kvůli turistům. Vždyť i našinec se naučil ráno déle spát, pracuje od pozdějších hodin než tomu bývalo za císaře pána (i komunistů), takže končí zákonitě také později.

Začátky kulturních představení v 19.00 jsou sporné. Buď se z práce ani nestihnete domů dojet převléknout a upravit (také se mi dříve stávalo, že jsem šla rovnou do divadla s pocitem, že to "jaksi není ono", protože člověk se nemá příliš možnost převléknout a spláchnout ze sebe všednodenní shon). Návštěvu divadla či koncertu se tak moc nedaří odlišit od pracovního dne.

Začátky v 19.30 jsou o něco lepší. To už s odřenýma ušima dojedete z centra Prahy z práce domů na okraj (pravda, někteří šťastlivci třeba v centru bydlí, já mezi ně bohužel/bohudík? nepatřím). V zběsilém chvatu nakrmíte něčím studeným zbytek rodiny, někdy stihnete i sebe, naházíte na sebe divadelní oblečení, přičemž časovým presem riskujete díru na punčoše, rozbití zipu či jinou podobnou katastrofu, kvůli které pak můžete třeba zapomenout lístky?

Spěcháte opět na bus, tramvaj či metro do centra a přesto, že jste se doma trochu opláchli, dorazíte do divadla opět zpocení, jak jste dobíhali ujíždějící dopravní prostředek, abyste přišli včas.

Takže co s tím? Začít ve 20.00 - napadlo kteréhosi organizátora. Shlédl se zjevně vzorech z jižních krajů, kde život kolem půlnoci takřka teprve začíná. Proč by to nemělo jít i v Praze? Těch, kdo se rádi a v klidu vypraví na osmou, by jistě bylo dost. Jenže? co s tou skleničkou po koncertě?

Vysvobodili nás v Kolkovně. Naštěstí je dost velká, takže jsme se vešli, ač bylo vevnitř, jistěže kvůli okolním zavírajícím podnikům, hodně plno. Ale ani tam to nebylo bez problému.

"Jedině, když si dáte i něco k jídlu?", byla první reakce číšníka. To jsme ale nechtěli. Nakonec jsme jej přesvědčili, že přeci jen něco z nás mít bude, i když zrovna o půlnoční gáblík nestojíme, a s úlevou si objednali k pití, co hrdlo ráčí. Po třicetiminutovém maratónu staroměstskými ulicemi následovala kýžená hodinka, která náš kulturní zážitek důstojně završila. Údiv nad nezájmem tolika podniků o slušné noční hosty však zůstal.

(Byl sobotní večer, 5. máj?)

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012