Slovo šéfredaktorky - O hrabošství

V rubrice Dopisy si dnes můžete přečíst obsáhlé zamyšlení Ivana Trefného nad morálkou. Co nechceš aby jiní činili tobě, jim nečiň, jak jednoduché, píše. Předkládá nám úvahy o charakteru národa. Jak vzniká, jak se na něm podepsaly dějiny, které ovšem tvoří lidé. Jak je třeba, aby se menšina národa, která je slušná, poctivá a chová se dle výše uvedené zásady, změnila ve většinu. S tou se pak může přihodit něco tak úžasného jako bylo například české národní obrození... Ale pokud většina krade, lže a hromadí věci a moc, nepohnem se ani o píď. Není to veselé čtení, i když se autor občas snaží o lehký tón. Ale je to čtení velmi pravdivé.

Cilivizované lidstvo jakoby bylo raněno slepotou. Čím více se obklopuje technikou a hmotnými statky, tím více ztrácí své přirozené instinkty i zdravý selský rozum... To je také námětem fejetonu ve Vaší oblíbené rubrice o Kocourkovu.

Zaujal mne nedávno v jednom magazínu článek lékaře, jehož navštívil dávný spolužák, dnes velký podnikatel. Byl ve zjevném stresu, třásl se, bylo mu špatně, trpěl nespavostí a bolestmi hlavy. Žádal na lékaři pilulky. Dostal nějaké, ale hlavně se mu lékař snažil vysvětlit, že jestli chce být zdráv, musí změnit styl života. Že nelze žít jen proto, abychom měli pořád víc a víc - věcí, peněz, moci, že to nevede k opravdové spokojenosti, tu si jenom namlouváme a přehlušujeme to dalším konzumem. A pak jsme nemocní. Pacient však pochopit nechtěl. Trval na práškách neboť byl přesvědčen, že tělo lze opravit jako auto. Tento malý příběh jsem sice zjednodušila a zkrátila, ale snad chápete, co tím pan doktor myslel.

Deník MFDnes přinesl 21. června článek o tom, jak přibývají v Praze velká nákupní centra přestože zákazníci ubývají, tedy spíše rozptýlili se do různých velkoprodejen. Center je nyní v Praze 12 a další se otevřou co nevidět. Manažeři vymýšlejí lákadla jak v konkurenci zaujmout zákazníky, kteří našli nový způsob trávení volného času - místo do přírody či za kulturou jedou nakupovat.

A kupují všechno. Hory jídla, veliké lednice a mrazáky, aby bylo kam uložit, hektolitry nezdravých limonád a vod v pet lahvích, alkohol. Hadry, boty, nádobí, nové přehrávače všeho možného, televize, potřeby pro chataře a chalupáře... To je taky zajímavý moment. Ani s příchodem kapitalismu tento český fenomén nevymizel. Ale změnil se notně s možností nákupů kdečeho. Místo srpu či kosy hrčí na zahradách benzinové sekačky. Sekera a pila šla do smetí, náhradou jsou motorové pily, elektrické či benzinové nůžky na keře. Zmizela ohniště pro romantické večery u ohníčku, koupily se zahradní grily. Koupání v řece? Máme přece nový bazén, tak ať se využije. Na bazén koupíme přikrývku, aby do něj nepadalo listí a také vodní vysavač, aby se dalo vysát, když už tam spadne. A také kupujeme v těch obřích centrech všelijaké blbosti a nesmysly, které vůbec nepotřebujeme, ale třeba jsme podlehli reklamě, která na náš útočí ze všech stran.

Na to ale potřebujeme peníze. Tudíž musíme vydělávat. A víc a víc, abychom mohli kupovat víc a víc těch krámů. A tak pořád dokola.

Ale už dost o hraboštví.

Před časem jsme otiskli pěkné zamyšlení o tom, jak rádi oslavujeme mučedníky. Zavražděný Svatý Václav (r. 935), Jan Hus, který byl upálen právě před 587 lety. Naštěstí se najdou i lepší momenty v naší historii. Zítra je výročí 1144 let od příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na moravský Velehrad. Už několik dní jsou tam velké slavnosti, na které přicházejí tisíce lidí. Těší mne, že lidí zase není tak malá menšina o které se nepřímo zmiňuje pan Trefný. Že si dovedeme vážit dějinné chvíle, která nám přinesla vzdělanost a křesťanství.