Obrazy-Kresby-Ilustrace Jana Zrzavého

5-6 2007 Kultura česky
obálka čísla

Výročí třiceti let od úmrtí nejvýraznější osobnosti českého moderního umění. Morální apel k daru autora Národní galerii v roce 1975 (sto obrazů, patnáct set kreseb, obsáhlý soubor grafik a písemností) – tři důvody pro realizaci obsáhlé retrospektivní výstavy Jana Zrzavého.

Jeho dílo vždy provázela reflexe historiků umění, umělců a literátů, a postupně i mladé výtvarné generace. Poprvé se členové Děvětsilu inspirovali jeho magickými podobami světa, podruhé (koncem 50. let) se sám stal morální posilou mladé generace malířů, kteří se neztotožnili se socialistickým realismem. Umělec, ač solitér, přesto skupinově vystavoval: poprvé se sdružením Sursum (1912), s Tvrdošíjnými (1920) a zúčastňoval se i spolkového života. První samostatná výstava Zrzavého v Topičově salonu (1918) byla spojena se Zdenkou Braunerovou: pomohla s její instalací a morálně kolegu podpořila. Ke druhé (tamtéž) napsal Karel Teige první monografii o autorovi. Spolek Umělecké besedy Zrzavému jako členovi uspořádal velkou výstavu, každoročně ho zval ke prezentaci děl. Změny padesátých let přinesly v tvorbě odmlku. V roce 1963 proběhla v Mánesu legendární výstava J. Zrzavého. V začátcích tvorby se rozhodoval: být malíř, literát nebo herec? Volil malířství a udělal velmi dobře, byť jeho literární práce, tištěné v dobových časopisech a publikacích, byly a jsou pro hluboké pochopení jeho tvorby často citovány. Malířsky dokázal mistrně zvládnout autoportrét i portrét, mýty, symbolické motivy ve figurálních kompozicích, náboženská témata, zátiší i krajiny. Ilustrační a scénografické zakázky i volnou grafiku. Jeho obraznost umocňovaly cesty a pobyty - hlavně v Itálii a ve Francii. Stejně i literární inspirace jazyka a romantiky příběhů Julia Zeyera.

Jan Zrzavý v díle instinktivně navázal na atmosféru 19. století, stejně reagoval na uměleckou avantgardu své doby. Hlavní proudy tvorby souvisejí s osobní psychikou a autostylizačním projevem, další polohou je téma fatálních žen (variace Kleopatry). Obdiv k Leonardu da Vincimu rozvedl ve vlastní formě a přátelství s Bohumilem Kubištou se odrazilo v kubistickém pojetí maleb. Kompozice pomocí geometrie a zlatého řezu propojil s duchovností obsahu: opakoval je v náboženských námětech. Osobní hluboce prožíváné smutky, melancholie, vášně i utrpení dokázal velmi dobře vyjadřit barvou, čímž napětí obrazů umocnil.

Vše si můžeme uvědomit mezi nejvýznamnějšími díly Jana Zrzavého ve Valdštějnské jízdárně. Nový přístup k autorově obsáhlé tvorbě tkví v rozdělení na menší celky s názvy Já jako já a mýtus, Ženský princip a vášeň, Spása v Leonardovi a melancholie, Zeyerovská kompletace, Kubišta a Rembrandt, Svět prožívání, Intuitivní krajina, Ilustrace, Scénografie (řazených stejně jako kapitoly v obsáhlém katalogu). V hlavním elipsovitém prostoru tu spatříme nejznámější stěžejní obrazy, ve vedlejších kabinetech pak tématicky i chronologicky uspořádaná díla (včetně kreseb) od počátků a ke zralému období umělcovy tvorby. V průchodu na balkon se promítá dokument nazvaný Zrzavý film (režie Michal Pěchouček). Doplňuje kalendárium nejdůležitějších dat ze života Jana Zrzavého i sérii fotografií a jeho portrétů. Na balkoně kralují práce autora, související s užitým uměním, ve vitrinách jeho skicáky s návrhy a kresebami ze studijních cest. V textových komentářích jsou vybrány úryvky z umělcových známých textů, nejlépe vystihujících celkové dílo, i citace dalších autorů.

Výstava ve Valdštejnské jízdárně trvá do 16. září.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012