Slovo redakce

Milí čtenáři,
    v letošním roce 2002 ve druhém to roce 3. tisíciletí se budete s ;mým jménem pod články setkávat již popáté. Jde tedy o velice maličké výročí Vaše i moje. Díky Českému dialogu jsem potkala řadu vzácných, milých a velmi dobrých lidí z řad exulantů, a to jak osobně, tak prostřednictvím jejich příspěvků do našeho, nyní už i trochu mého, časopisu. Připadá mi, že jsem zahájila další, a to velmi krásnou etapu svého života. Ta první byla dána rozhodnutím studovat historii a potom učit. Bylo pro mne velkým štěstím v ;době totality a při drobných, zato trvalých ústrcích, kterých se dostávalo těm, kteří odolali svodům vstupu do samospasitelné KSČ, každý den mít před očima tolik individualit svých žáků a tolik čistých krásných očí, které se na mne někdy zvídavě, jiné s troškou povýšené nudy, dívaly z lavic. Byla a jsou pro mne tato "okna do duše" celoživotní nadějí a vírou v ;dobrou budoucnost. A právě pro ty krásné oči těch stovek mých žáků a Vaši laskavou přízeň, která mě provází posledních pět let, budu celý rok psát o dávných láskách a přátelstvích, které hory přenáší od té doby, kdy lidstvo začalo rozum brát, v jehož jméně se někdy na světě "dějou věci" nepříliš chvályhodné, zatímco přátelství a láska jsou věčné.