Od Bobří řeky do Stínadel

5-6 2007 Aktuality česky
obálka čísla

Spisovatel Jaroslav Foglar a především jeho hrdinové – Rychlé šípy, se stali vzory pro desetitisíce dětí první republiky. Po roce 1948 Foglarovy knížky nevycházely, jen tu a tam se jeho hrdinové objevili v časopisech. Generace odchovaná příběhy ze slavných komiksů a knížek však nezapomněla a předala Foglarovo kouzlo svým dětem. A tak i v druhé vlně, po uvolnění 60. let, kdy se Foglarovky opět na čas objevily, našly obrovské množství příznivců. Třetí vlna publikace a oživení mýtu Rychlých šípů i dalších hrdinů přišla až nedlouho před autorovou smrtí. Jaroslav Foglar se přece jen nakonec dočkal uznání a slávy, i když psát už příliš nemohl. Dne 6. července 2007 by se dožil 100 let (zemřel 23. 1. 1999). K tomuto jubileu připravilo Sdružení přátel Jaroslava Foglara v Muzeu hlavního města Prahy přitažlivou výstavu.

Jestřábova inspirace praxí

Spisovatel a pedagog, věnující veškerý svůj volný čas dětem a mládeži, měl svoji skautskou přezdívku Jestřáb. Dlouhou řadu let vedl skautský oddíl Dvojka a dění v oddíle mu bylo inspirací při vymýšlení a psaní knížek, které se pak jedna za druhou staly bestsellery především mezi kluky, ale i mezi děvčaty. Doslova kultovní se stali Hoši od bobří řeky. Jejich stan a totem také vévodí výstavě. Samozřejmě si můžete prohlédnout nejrůznější vydání této slavné knížky včetně cizojazyčných. Mezi spoustou dalších titulů jsem si našla i svoji oblíbenou Chatu v jezerní kotlině a vzpomněla si na ten krásný pocit tajemna a chvějivého malého strachu o hrdiny spojeného s velkými sympatiemi k nim při četbě.

A takové pocity zažívaly celé generace „náctiletých“ dětí. Navíc oceňovaly smysl pro spravedlnost i přímočarý humor, ale i právě takovou výchovu mladších staršími kamarády, objevovaly kouzlo opravdových přátelství tvořících se společnými zážitky při klubové činnosti. To vše Jaroslav Foglar dokázal vykřesat v dětských dušičkách nejen prostřednictvím příběhů ve svých knížkách, ale i při bohaté redaktorské práci v časopisech Mladý hlasatel, Vpřed, Junák a později i ABC, která je na výstavě také bohatě dokumentována. A to vše jistě zažívali i jeho oddíloví svěřenci, kterých od dvacátých až do osmdesátých let minulého století byla pěkná řádka.

Ukradené kroniky a další poklady

Ve vitrínách najdeme řadu hotových pokladů. Zaplesá hlavně srdce každého skauta, který ví, jak cenná je taková oddílová kronika. A tady jsou k vidění ty legendární – z tábora Alvareze ve Sluneční zátoce na Sázavě v roce 1942 nebo z Tábora Černého delfína o deset let později. Ty nejstarší jsou ale už z let 1927-30.

Kroniky pražské Dvojky byly za války uloženy v tehdejší klubovně oddílu, která byla na kuriózním místě – ve vodárenské věži u Jiráskova mostu. Ze zapečetěné místnosti je skauti s Jestřábem v čele neváhali v době, kdy byla jejich činnost Němci zakázána, „ukrást“ a tak zachránit.

Výstava ale připomíná i řadu dalších míst, kde Dvojka měla klubovnu, třeba slavnou Belcredku i další kuriózní místo, kterým byla stará loď, kotvící na Vltavě. V roce 1934 ji Jestřáb koupil a „ubytoval“ na ní několik skautských oddílů, které ztratily své klubovny. Romantický život skautů na lodi trval až do roku 1937, kdy muselo být již nespravitelné plavidlo, do něhož teklo, prodáno do starého železa.

Rychlé šípy stokrát jinak

Samozřejmě na výstavě nechybí ani celá sbírka nejrůznějších ježků v kleci, slavného hlavolamu z příběhu Rychlých šípů. Těmto čtyřem Foglarovým hrdinům je ostatně věnováno také mnoho místa. Najdeme tu řadu vydání včetně toho historického, prvního, ilustrace obou výtvarníků Jana Fischera (také ročník 1907) i Marko Čermáka, kteří jim vdechli život, dozvíme se mnoho zajímavostí o vzniku jejich podoby (v prvních dílech nosili kraťasy nad kolena, což se autorovi nelíbilo a na jeho přání začali nosit tzv. pumpky.) Zmapována jsou i filmová, divadelní a televizní zpracování Rychlých šípů.

Čtenářské kluby

Velmi zajímavou součástí výstavy jsou dokumenty o činnosti tisícovek dětských čtenářských klubů, které na Foglarův popud byly zakládány a řízeny samotnými dětmi. Tyto kluby byly rozeseté po celé republice, i v malých vískách. Kromě toho, že jejich členové četli oblíbené Foglarovy příběhy v časopisech a knížkách, organizovali také vlastní klubový život a prožívali vlastní dobrodružství. O tom všem pak psali do redakce časopisu Mladý hlasatel a později Vpřed, kde Foglar tehdy působil, zprávy. Jejich činnost byla mapována a na své zprávy děti dostávaly odpovědi. Byly tak vedeny k systematické práci a smysluplné aktivitě. Existence a činnost čtenářských klubů bude pro mnohé návštěvníky výstavy jistě překvapením, mnoho se o nich dnes neví.

Význam stoletého Foglarova výročí je kromě výstavy stvrzen i vydáním knihy Jiřího Zachariáše – Pedra Stoletý hoch od Bobří řeky a vydáním nové poštovní známky s Rychlými šípy.

Výstavu v Muzeu hlavního města Prahy můžete navštívit denně kromě pondělí od 9 do 18 hodin až do 2. září.

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012