Dopis z Kalifornie

3-4 2007 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Když jsem teď přečetla několik dopisů od krajanů z různých koutů světa otištěných v Českém dialogu, dostala jsem chuť Vám napsat též něco o nás v San Franciské oblasti.

My jsme si totiž vytvořili kousíček naší staré vlasti přímo tady. Používáme k tomu naše krásné lidové národní české, moravské a slovenské písně s jejich kouzelnými melodiemi.

Každé jaro a podzim pořádám již po takových deset let v našem domě párty pro San Franciský Sokol a jeho soubor. Napřed se povídá, pak se večeří a pak za doprovodu zkušeného pianisty pějeme ty naše překrásné lidové písně. Máme jich tolik, že bychom mohli zpívat každý den. Vybrala jsem ze zpěvníků ty nejkrásnější a vytvořila zpěvník nový z 84 lidových písní. Vždy jednu veselou a radostnou a druhou romantickou nebo sentimentální.

Důvodem, proč zpíváme právě národní písně je, že jsme roztroušeni po celém San Franciském zálivu, kde žije zhruba osm a půl milionů obyvatel. Často jsme od sebe vzdáleni až dvě hodiny rychlé jízdy vozem a tak dojíždět na zkoušky učit se nové písně nepřijde v úvahu. Ale melodie našich národních písní si my, čeští krajané dobře pamatujeme z doby mládí. Většina slov a hlavně další sloky se nám povětšinou vypařily z hlavy, ale když dostaneme noty a slova před oči, pak zpíváme jako nadšený sbor, jako slavíci, úplný chorál!

Při těch nádherných melodiích jako: "Čechy krásné, Čechy mé", nebo "Teče voda, teče cez Velecký majír," nebo "U panského dvora náš Vitoušek orá," v duchu každý z nás zalétá zpět do staré vlasti a do svých mladistvích let - a jsme na chvíli opět "doma". Jak je to psáno mezi základními kameny Národního divadla: "Co krev pojí, moře nerozdvojí!"

Obyčejně zazpíváme takových dvacet osm až třicet písní v jednom proudu za večer. Teď jsme měli právě dne 24. února 2007 takový večer a nazpívali jsme třicet dva písní. Měli jsme i výtečného místního pianistu, který ihned zachytil rychlost a náladu písně. Takže se nám zpívalo náramně k radosti všech přítomných třicet sedm zpěváků! Pro Český dialog jsme vzali společný záběr nás všech přítomných zpěváků!

Taky zpíváme na našich sokolských piknikách u scénického Jezera Chabot v Castro Valley na jaře a na podzim. Máme vždy své sokolské tábořiště s pěti dlouhými stoly s ohništěm a roštem. Napřed se pečou klobásy a kuřata a pak se zpívá. Někdy nás doprovází kytara nebo banjo, ale i když se tito hudebníci nedostaví, zpíváme nadšeně za vedení sestry Dušátkové, která má čistý a líbezný hlas.

A taky zpíváme při našich sokolských bálech. Pořádáme tři do roka. V březnu oslavujeme našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka. V říjnu si připomínáme, kdy naše Česká republika se stala nezávislou (v r.1918). A v prosinci se loučíme se starým rokem. O přestávce, kdy muzikanti odpočívají, sokolský sbor vystoupí do popředí a zpívá. To pak vidíme i slzy v očích některých našich krajanů...

S nejsrdečnějšími pozdravy
Vaše Jiřina Teyrovská,
San Francisko

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012