Pravé ovoce

3-4 2007 Naši ve světě česky
obálka čísla

Na vánočním setkání Mezinárodního českého klubu daroval do tomboly zvláštní cenu - dřevěný mykací stroj pan VALDA SCHWARZ. Jako ryba v čisté vodě se orientuje v korespondenci výtvarných a literárních osobností (mnohé poznal osobně), v nesčetných oborech sběratelství (dlouholetým členem Klubu sběratelů autogramů a rukopisů), v literatuře přelomu 19. a 20. století (kamarádem antikvářů). Stejně dobře se cítí mezi lidmi, s nimiž se velmi rád seznamuje a debatuje.

Kde a jak však vzrostl strom jeho rodu - na němž se rozvoněly květy Valdova hlubokého vztahu a zájmu o historii a tradice v podobě lidské zručnosti a písemných skvostů, a v němž se zachytil déšť jeho velkorysosti a obdarovávání druhých? Z čeho že on sám u/zrál jako krásný plod? Pojďme po vzrůstu jeho rodového Stromu.

Silné Kořeny sahají do druhé poloviny 17. století k Franzi Ottendorferovi (z vesnice Lowin v Prusku) a synu Franzovi (vozkaři a perníkáři), který se přiženil do movité svitavské rodiny Wagnerů. Rodina jeho syna Johanna, ale hlavně vnuka Vincence (stál v čele Cechu soukenického, byl člen Městské rady) patřila ve Svitavách k nejvýznamnějším.

Pevný Kmen představuje nejmladší z dětí rodiny Vincence Valentin Oswald Ottendorfer (1826 Svitavy - 1900 New York), švagr praděda V. Schwarze. Po studiích na litomyšlském gymnasiu, na fakultách v Brně, Vídni a v Praze (dostudoval v Hidelberku) Oswalda jako odpůrce Bachova absolutismu a účastníka bojů 1848 (vlajkonošem na barikádě v areálu Klementina) osud svedl dohromady s holštýnským hrabětem Bardissinem a princem Friedrichem von Sonderburg-Augustenburgem, i s revolucionářem M. A. Bakuninem. (Mějme na paměti, že Oswaldovi šlo vždy o principy utlačovaných - jedno, na které straně). Právě pro ně a pro účast na povstáních byl stíhán. Proces s Bakuninem, hlavně však zatykač na Ottendorfera (platný pro celé území Rakousko-Uherska) rozhodly o jeho emigraci do USA. Přes počáteční velké obtíže, které nezlomily vytrvalost a vůli, se Oswald v New Yorku vypracoval v německy tištěném listu New Yorker Staatszeitung od typografa až na místo šéfredaktora. Noviny se pod jeho vedením staly největšími a nejvlivnějšími svého druhu v Americe. Do prezidentských voleb (1868) byl elektorem státu New York - měl lví podíl na podpoře hlavně německy mluvících voličů pro zvolení S. G. Clevelanda prezidentem USA (1892). Sám byl navržen na starostu města N. Y. Jako regent všech fakult Univerzity státu New York (1870 - 1873) obdržel od Clevelandské právnické fakulty čestný doktorát. Působil jako předseda nebo člen řady krajanských spolků a organizací. Dokonale se sžil s americkými poměry, ale zůstal vždy "německým američanem". S manželkou (původem z Bavorska, vdovou po zakladateli novin Uhlovi, s níž vyženil 6 dětí), se věnoval charitativní činnosti. Anna zřídila starobinec pro ženy (1875) na Long Islandu a ženský pavilón německé nemocnice (1882) v New Yorku. Od rakouské císařovny Alžběty obdržela čestný řád. Sám Ottendorfer podporoval celé školství země, založil v New Yorku starobinec pro muže a německo-anglickou knihovnu. Přispěl na vznik zdejšího přírodopisného a uměleckého muzea, zoologické zahrady. Jako jeden z největších mecenášů 19. století pamatoval i na rodnou zemi a město: pro Svitavy inicioval i financoval, včetně architektonických návrhů, stavbu nemocnice, chudobince a sirotčince (fungovaly od roku 1886). Veřejnou knihovnu a čítárnu (od roku 1892), na jejímž průčelí byla v roce 2000 odhalena jeho pamětní deska. Na zdejším náměstí nechal postavit kašnu s bronzovou sochou "Mateřská láska" (1892 - sochař Donndorf), sousoší "Mutterbrunnen" (1895) ve Výmaru a "Pauliner Brunne" (1898) ve Stuttgartu. Jaký paradox: nyní "měly být jeho zásluhy o řešení problémů němectví, češství i u ostatních národů, a to nejen v Evropě, ale i v USA, oceněny v prvním Svazku čítanek měšťanských škol v Rakousko- Uhersku" (katalog k odhalení pamětní desky). Od roku 1869 pobýval Ottendorfer v lázních na našem území se svými nevlastními dcerami.

Bohatou Korunu pomohla tvořit právě jedna z nich - sňatkem s Viktorem Riedlem, šlechticem z Riedensteinů, rytířem papežského řádu sv. Řehoře a královského španělského řádu Karla III. Stejně jako Oswald, byl i Viktor předsedou a členem významných institucí (výčet na půl strany - Katalog Obchodní a živnostenské komory v Praze). Potomci rodiny žijí v zámcích a vilách v oblasti Bodamského jezera. Ve svých sklárnách a porcelánkách "J. B. Riedl" vyrábějí ušlechtilé sklo dodnes.

Praděd V. Schwarze Oskar, žijící v Pelhřimově, daroval na výstavbu Národního divadla 2 zlaté (Seznam příspěvků ke zřízení českého národního divadla v Praze). Děd téhož jména, ale hlavně babička Hana působili jako tmelící a zároveň inspirační prvek. Strýc Theodor léta vedl mezinárodní projekty v českém výstavnictví a jeho dcera Eva se zabývala do svého skonu profesionálně designem. Valdův otec Osvald - výtvarník, stál u začátků myšlenky Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Jako profesionální malíř se od počátku staral o výtvarnou stránku a propagaci celého festivalu (dodnes jsou každoročně Schwarzovi v čele s tetičkou Janou častými hosty na MFF). Druhý muž Schwarzovy matky Otakar Lanc, který působil jako překladatel v Československém spisovateli a později zastával diplomatickou funkci tajemníka přes kulturu u předsedy OSN UThanta, má na svém kontě překlady několika knih. Jedna z příbuzných ze strany babičky se ocitla na výsostném území Anglie: provdala se za vysokoškolského profesora a spisovatele, jehož přítelem je Strážce královského pokladu v Toveru. A tak jsou prázdninové zážitky V. Schwarze - z londýnských procházek po královských zahradách, v blízkosti královských hradeb a s přísnými pravidly společenského bontónu v interiérech paláců - velice zajímavé a barvité.

Valda (druhým jménem Jan) Schwarz - získal křestní jméno po otci Osvaldovi zkrácením jména. Narozen - ne, jak bychom očekávali, v Karlových Varech či na Moravě, ale v Liberci, vyrůstal v Praze u dědy a babičky. Po studiích na známé grafické škole "Hollarce" a Střední knihovnické škole absolvoval Filosofickou fakultu UK v Praze a obdržel titul promovaný knihovník. Zastával vedoucí místo oddělení knižních fondů v Ústřední knihovně patentové literatury Úřadu pro vynálezy a objevy, poté přešel do Národní knihovny - Klementina, kde pracuje dodnes. Jako znalec a obdivovatel krásných knih a bibliofilií (hlavně o hlavách států a jejich životních osudech, o spisovatelích a malířích), které se mu staly každodenními společníky, má V. Schwarz ve svém archivu například knihu Františka Ladislava Čelakovského Mudrosloví národu Slovanského v příslovích (1852), s podpisem K. H. Borovského přímo v Brixenu (po podpisu byla odvezena jeho ženou Zdenkou do Prahy). Díky zájmu o veškerou kulturu se osobně seznámil s výtvarníky a fotografy, s novináři a odborníky (například Vladimírem Suchánkem, Vladimírem Thielem, Alešem Veselým, Karlem Vysušilem, Alešem Kolodrubcem ad.), s herci a zpěváky (například s Jiřím Bartoškou, Inkou Zemánkovou ad.). Kromě výletů po vlasti procestoval celou Evropu (před rokem 1990 30.000 km, od roku 1990 dodnes 50.000 km), především po Německu. Časté byly pobyty u Baltu a na Rujaně. "Poznávám krajiny a země, poznávám národy a jednotlivé lidi, jejich kulturu a jazyk. Nejvíce mě svojí mentalitou zaujali Francouzi, po nich Angličané a Němci", říká člověk, který letos slaví jubileum.

Svou knihovnu a sbírky, ani své široké znalosti nestaví na odiv. "Pouze" o nich dokáže velmi poutavě a zasvěceně hovořit. Tím nám dovoluje nahlédnout do vlastní knihy života.

A my cítíme, že dnes je jeho vlastní duše z Rodového Stromu krásná, neboť on sám mohl brát až z kořenů rodu sladkou mízu všech svých předků. A dozrát v krásného člověka.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012