LIDOVÉ KROJE SEVEROVÝCHODNÍ MORAVY - Kroj nížinné části Těšínského Slezska - Orlovský

Okolí měst Orlová, Karviná, Bludovice, Slezská Ostrava, okolí Hukvald i části Frýdecka

Lidová kultura se formovala na Těšínsku po mnohá staletí. Lidový oděv - kroj je jedním z mnoha prvků, které určovaly charakter regionu a jeho kultury. V nížinné části Těšínska to byly kroje těšínský a orlovský, ve výše položených oblastech Beskyd kroj goralský. Zvláštností je městský kroj jablunkovský, který byl výsadním oděvem bohatých jablunkovských měšťanů.

ŽENSKÝ KROJ

Rukávce

Vrchní vyšívaná košilka (kabotek) byla ušita z jemného bílého plátna a měla nepříliš nabírané rukávky, které se zdrhovaly tkanicí. Zdobena byla jemnými rostlinnými motivy vyšívanými dírkovou, zoubkovou a plochou technikou. Později výšivky nahradila úzká paličkovaná krajka. U krku byla košilka zdobena nízkým stojáčkem, ukončeným všitou nabíranou úzkou krajkou. Na předním díle byla košilka naskládána po obou stranách do úzkých sámků, zapínala se na drobné knoflíčky.

Spodnice

Ženy měly jako své spodní prádlo dlouhou rovnou košili se dvěma ramínky (ťasnochu), vyšívanou zoubky a až tři bílé plátěné, hodně nabírané a silně škrobené spodnice zdobené paličkovanou krajkou.

Sukně

Sukně (leknice) byly dlouhé až ke kotníkům, v pase bohatě řasená, spojené s měkkým živůtkem (lajbikem), který byl ušit ze stejné látky.

Zástěry

Zástěra (fortuch) přikrývala přední rozparek. Původně byla z odlišného materiálu, později ze stejného jako sukně a živůtek.

Původní látkou, ze které byl ušit živůtek, sukně a zástěra, býval brokát nebo atlas - s podélnými pruhy (legami). Jeden pruh byl vždy jednobarevný (skořicový, starorůžový, zelený...) a druhý, světle krémový, byl vyšit květinovým ornamentem. Ve druhé polovině 19. století se objevuje mladší typ orlovského kroje. Živůtek již není sešit se sukní, je ze sametu zdoben stuhou a leknice je bílá s tištěným nebo vetkávaným květinovým vzorem.

Šátky

Přes ramena si ženy dávaly bílý vyšívaný šátek o rozměru 110 x 110 cm složený do trojúhelníku. Materiálem na šátek byl buď batist (šatka bjolo) vyšívaný stahovací technikou ornamentem bílé výšivky, nebo jemný tyl (šatka grunšpicovo). Základem výšivky na tyl je řetízkový steh vyšívaný háčkem (technika tzv. "křivé jehly"). Ornamentem byl téměř vždy rostlinný motiv, komponovaný do kruhu nebo podélných celků, někdy v kombinaci s vyšitým srdcem. Tyto ornamenty se objevovaly také na tylových čepcích.

Kabátky

Pro chladnější počasí si ženy oblékaly kabátky (jakle), často ušité ze stejné látky jako živůtek, sukně a zástěra, v zimě kožíšky nebo vlňáky (hacky), tj. vlněné šátky s třásněmi.

Úprava hlavy

Nad čelem si ženy rozdělovaly vlasy pěšinkou (přyndiolem). Svobodné dívky si splétaly jeden cop (varkoč) volně splývající na záda a zdobený stuhou zavázanou na mašli s volnými konci stejně dlouhými jako leknica. Vdané ženy si dva copy obtáčely kolem hlavy a přikrývaly je tylovým čepcem, pro všední nošení jen s vyšívanou čelní krajkou (čopka ulizlo), pro sváteční příležitosti byl čepec bohatě zdoben ještě flitry a krajkami (čopka rulkovano).

Stuhy

Na Orlovsku ženy jako jediné v regionu Těšínského Slezska nenosily přes čepec plenu, a proto jej v týle zdobily stuhou tak, jako svobodná děvčata cop. Užší stuhou stejné barvy (nejčastěji modré, červené, žluté) také zdobily rukávky a další dlouhou širokou stuhu vázaly do pasu, vpředu do mašle. Přes kabátek se stuha vázala mašlí dozadu.

Punčochy a boty

Na nohou nosily ženy bílé vzorované punčochy pletené na jehlicích (drutach).

Vysoké, šněrovací boty s podpatkem byly ušity z jemné kůže a černé látky - brynelu (brynelki), někdy byly bíle vyšívané.

Nevěsta

nosila bílý svrchní kroj potištěn drobnými modrými nebo zelenými květy. Ke kroji bílé stuhy. Vlasy měla hladce učesány do dvou copů, na ně si kladla věnec z myrty a bílých květů (prynty). Protože věnec byl dlouhý, kladl se vepředu na hlavu a splýval upevněn po obou copech až dolů.

Družičky

nosily sukně s růžovým potiskem, růžovými stuhami a na hlavu si kladly věnec z myrty, růžových květů a lesklých ozdob. Cop měly jen jeden.

Ženich a družbové

si oblékali sváteční kroj. Voničku zdobenou květy a ovsem si připevňovali na klobouk, ženich bílou a družbové růžovou dlouhou stuhou.

MUŽSKÝ KROJ

Muži nosili bílou košili z plátna vpředu do poloviny hrudníku se sámkováním a zapínáním na knoflíčky, přehnutým límcem a širokými, hustě nabíranými rukávy do manžety. Na krku hedvábný nebo kašmírový šátek uvázaný na uzel. Svrchní oděv byl ušit ze sukna tmavě modré barvy, kalhoty (galaty), dlouhé až ke kotníkům, se zastrkávaly do vysokých bot (poloki). Vestu (brunclek) zdobila řada kovových knoflíků a kabátek (špencr) byl podšit károvanou podšívkou. Na hlavě měli malé měkké filcové klobouky zdobené černou stuhou. Při slavnostních příležitostech svůj oděv doplňovali dlouhými límcovými plášti (plošť).

Havířská uniforma

Ve druhé polovině 19. století se na nížinném Těšínsku objevuje havířská uniforma jako projev příslušnosti k cechu havířů. Byla ušita z černé látky a havíři ji nosili s náležitou hrdostí. Dodnes plní funkci stavovského slavnostního oděvu.

Sako

se širokým límcem (kytle) bylo zdobeno zlatými knoflíky. U krku bylo ukončeno nízkým stojatým límečkem, který byl zhotoven ze sametu, v cípech ozdobený zlatými zkříženými kladívky. Sametem byly také lemovány šikmé kapsy, zdobené zlatými knoflíky s motivem zkřížených hornických kladívek. Rovněž rukávy kytle byly ve své horní části ozdobeny znaky cechu havířského.

Košile

byla bílá s rovnými rukávy do manžety, přehnutým límcem, vpředu zapínaná na knoflíčky. Doplněná byla černou nebo zelenou vázankou.

Kalhoty

K uniformě patří dlouhé černé kalhoty, u výše postavených zástupců cechu zdobené po stranách lesklými lampasy.

Pokrývky hlavy

Uniforma byla doplněna pevným kloboukem (federpušem) ozdobeným chocholem, v některých oblastech bez chocholu. Na federpuši se rovněž objevovala zkřížená hornická kladívka. Horničtí učni nosívali na hlavě nízkou "lodičku".

Boty

K havířské uniformě se nosily černé polobotky.

Popis kroje je zpracován na základě regionálních materiálů. Kroje Souboru lidových písní a tanců Hlubina z Ostravy, který v roce 2007 slaví 60. výročí svého založení, byly zhotoveny podle doporučení a pod dohledem národopisné pracovnice Jiřiny Králové.