Eva Jandejsková a její strážní andělé

Z obrazů pražské výtvarnice Evy Jandejskové na nás shlížejí tyto nebeské bytosti s lehkou samozřejmostí. Z jejich smírného, ale zároveň i tak trochu sebejistého vystupování je zřejmé, že o své existenci a vlivu na nás, smrtelníky, nepochybují. Jde spíš o nás samotné, nakolik si andělské působení připustíme my sami.

Kromě krásných a moudrých, starostlivých ale i nekompromisních andělů, kteří působí tak trochu nad všechny časy, přivádí Eva Jandejsková na svá plátna také mnoho novo- i starozákonních postav. Jejich podoba je různá, tak jako může být i výklad dění na obraze různý. Naše představivost se možná nemusí úplně shodovat s autorčinou. Neproběhnete-li však kolem obrazů v poklusu, ale zastavíte se a necháte na sebe působit klidné a tlumené barvy, krásné křivky, a pokusíte-li se třeba o docela pozemský výklad zobrazeného sami pro sebe, nezůstane to bez účinku. Jaksi se na vás přenese to zamyšlení nad lidským údělem, možnostmi jej ovlivnit. Překrásná Máří Magdalena, Josef a Marie utíkající do Egypta, plastičtí Kristovi učedníci a všichni ostatní, přicházející k nám z biblických časů, však potřebují adekvátní místo. Tím nejkrásnějším, které mohla Eva Jandejsková pro vystavení svých obrazů získat, byla galerie na ochoze kostela sv. Salvátora v Praze. Zde proběhla její zatím poslední výstava (listopad 2006 - leden 2007).

Tuto výstavu, stejně jako již mnoho předchozích, připravil pro svoji ženu hudební skladatel O. F. Korte. Zároveň se stará i o publicitu výstav a bývá, jak z logiky věci vyplývá, také prvním kritikem každého obrazu. "Má rád okrové, žluté a hnědé tóny, ale já si tam občas propašuju tu svoji oblíbenou modrou", směje se Eva Jandejsková, která měla v počátcích kariéry s vystavováním (tehdy ještě keramiky) velké potíže. Neměla totiž dlouho od svazu výtvarníků povolení k činnosti, a tak měla svoji keramickou dílnu vlastně na černo. Různí kariéristé ji mezi sebe nechtěli pustit a z toho plynula téměř nemožnost se nějak normálně - kvalitou tvorby - prosadit.

Eva Jandejsková není z rodiny spojené s výtvarným uměním. Studovala nejprve gymnázium s matematicko-fyzikálním zaměřením. Byla tehdy na studentské praxi v podniku Keramo, kde se seznámila s materiálem pro výrobu keramiky. Pak se dostala na střední umělecko-průmyslovou školu do Uherského Hradiště, na obor návrhářství užitkové a dekorační keramiky. Navíc však stále navrhovala pro sebe i kamarádky boty, kabelky, šátky. "Keramika sice nastartovala moji výtvarnou dráhu, ale nedalo se tím uživit. Dělala jsem tedy například šatnářku a přitom vyráběla ve své keramické dílně užitkovou keramiku.

Bydlela jsem dlouhá léta na Malé Straně, doteď na to s nostalgií vzpomínám. Dvorky a pavlače, typické zvuky linoucí se z domácností sousedů, zvonící malostranské zvony, klid a nádherná architektura kolem mne vždy inspirovaly.

Dnes, kdy byly domy rozprodány a vylidněny kvůli tomu, aby zde mohly vzniknout drahé hotely či sídla firem, a kdy se dohadují nájemníci s novými vlastníky o astronomických nájmech a omezujících podmínkách, už bych tam bydlet nechtěla. Na Malé Straně je však stále zaklet duch místa - onen Genius loci, kterého teď hledám ve svých obrazech," říká Eva Jandejsková.

Od keramiky, s níž později také slavila úspěchy na výstavách v Paříži, Budapešti, Berlíně či Sofii (to už v manželově péči a s jeho vydatnou organizační pomocí a podporou), se Eva Jandejsková postupně dostávala k malbě.

Posledním impulzem, který ji v podstatě přiměl od keramiky upustit, byla pražská povodeň v roce 2002. Měla tehdy nakoupeno velké množství materiálu z Rako Rakovník pro svoji speciální technologii. Kupovala do zásoby, protože v Raku měli končit s jeho výrobou. Jenže pak do sklepa smíchovského domu, kde má ateliér, vnikla ničivá voda a všechno rozmočila.

Od té doby zato vzniklo v jejím ateliéru či doma, ale také na cestách mnoho velmi působivých obrazů. Témata nejsou zdaleka jen biblická. Tři grácie, Hořící stromy, Živočišná radost, Ego, Pražský chodec, Labutí námluvy, Architektův sen?to jsou názvy některých z nich.

Při pozorném prohlížení zjistíte, že snad ze všech obrazů na vás cosi vane, či do vás vstupuje...

"Pracuji s energií, život není statický, všude kolem cítím proudy energie, které se pak objevují i v mých obrazech", říká výtvarnice a přináší obraz Sen osvíceného krále, kde Karel IV. sní o svém budoucím mostu.

"Celý život zápasím se smutkem. To je nebezpečná energie, s níž se musím stále vyrovnávat. Teď ale mám dojem, že se mi to konečně po mnoha letech daří", říká Eva Jandejsková.

Zmíněný obraz však rozhodně smutný není, tenhle sen o nejkrásnějším mostu je přeci vrchol optimismu.

Mezitím si prohlížím CD nahrávky se skladbami O. F. Korteho, které zdobí na přebalech grafiky či malby jeho ženy a listuji knihou Legenda svátečního přátelství, kde jsou jako ilustrace také využity manželčiny obrazy. Báječně se hodí k obsahu.

Přitom O. F. Korte vypráví, jakou měl radost z manželčiny patrně nejúspěšnější výstavy (z asi 70), kterou jí pomohl uspořádat v roce 1997 v Praze ve smíchovské Portheimce. Trochu jim závidím tu báječnou symbiózu.

"Výtvarníci a hudebníci mívají k sobě blízko. Snad je to dáno i ve společných jmenovatelích a pojmech jako barva, světlo, harmonie, kontrast, kompozice, polychromie či polyfonie, říká O. F. Korte - a Eva Jandejsková odnáší plátna se svými anděly?