Vnuk Jindřich Kolben v Praze

3-4 2007 Kultura česky
obálka čísla

Obeas přijíždí do Prahy vnuk zakladatele Kolbenky, osmdesátiletý Jindřich Kolben, který žije v Nimecku. Vzpomíná:

"Nás držela při životě i v těžkých chvílích práce. Když máte takovou náplň, nemůže vás nic zlomit. A také musíte mít kousek osobního štěstí. A to jsem měl. Kdybych se například narodil v Rusku, tak jsem skončil někde na Sibiři.

Můj dědeček byl člověk tvořivého ducha. Bylo důležité, aby v čele průmyslového podniku byl takový člověk a přitom si uměl vybrat spolupracovníky. Já jsem chodil do německé obecné školy V Jirchářích. Naproti byl kostel, kde jsme oslavovali všechny svátky - společně zde žili Češi, Němci, Židé.

V padesátých letech mne zachránilo, že jsem byl dobrý pracovník v žádaném oboru - letectví - přestože jsem na tom byl politicky hrozně špatně. Pracoval jsem v továrně na letecké motory. V duši jsem si nesl dědictví po mém dědovi a měl jsem pocit, že při něm musím stát i v tomhle systému, kde byl kapitalista viděn jako dědičně zatížený.

V roce 1968 jsme odešli 2. září poté, co nás 21. srpna obsadili. Odjeli jsme vypůjčeným autem se čtyřmi kufříky.

Když dnes přijedu do Prahy, moje duše jásá. Město je pro mě důkazem přerodu z šedého komunismu a zlepšením života všech lidí tady. Úplně jinak se tu dýchá. A když jedu metrem a slyším ohlásit stanici Kolbenova, jsem pyšný! Protože po údobích nejrůznějších útlaků, které naše rodina prožila kvůli tomu jménu, je to veliké odškodnění."

-ES
podle článku
v MFDnes z 22. února
(autor Robert Oppelt).

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012