Formanova nová historická freska

3-4 2007 Kultura česky
obálka čísla

Goyovy přízraky je třetí historický film režiséra Miloše Formana po filmu Amadeus a Valmont. Příběh sám - rok 1792 nastupuje Goya jako dvorní malíř na španělský královský dvůr za Carlose IV. - je velmi atraktivní. Evropou se šíří myšlenky francouzské revoluce a španělská katolická církev zpevňuje proti těmto svobodným myšlenkám svou moc. Hlavní postavou se stává představitel katolické inkvizice Lorenzo Casamares, jenž pod praporem víry a ve jménu víry hájí církevní dogma i za cenu zničení lidských životů. Když je zbaven své funkce, oblékne velmi rychle a lehce háv volnomyšlenkářů a buduje svou další kariéru potlačením všech dřívějších myšlenek. Je to převlékač kabátů, pokrytec bez studu a cti, bez duše. Je to postava záporná, na níž se díváme bez jakékoliv lítosti a sympatie.

Ve filmu jsou zachyceny i scény z Goyova cyklu Hrůzy války. Tyto scény i dobývání hořícího města nejsou ani dramaticky zpracované a působí naprosto lhostejně. Nechci rozvádět děj filmu, který sami uvidíte. Celkový dojem z filmu se přede mnou promítal v jakémsi tlumeném pesimismu, ale i ve ztrátě iluzí z ideálů svobody. Kladla jsem si otázku, zda Formanův dojem o svobodě a tedy ztrátě iluzí nejsou jen jeho vnitřní myšlenky. Už ve filmu Amadeus, kdy Salieri promlouvá k Bohu ve svém zklamání a hořkosti, že dal Bůh Mozartovi vše a jemu jen malou míru slávy a potlesku, jsem měla pocit, že jsou to myšlenky režiséra. Možná, že to byl jen prolínající obraz svobody, kdy lid oslepen euforií v zápětí ztrácí svobodu mezi prsty. Je to samozřejmě jen na vás, jak budete film vnímat. Je jistě temnější než kniha, která nedávno vyšla, tak jako vždy, když barevný obraz umocňuje slova a hudba se stává velmi hmotná a vtíravá.

Dr.Libuše Konrádová - publicistka

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012