Vyrovnání se s totalitní minulostí Srovnání situace v Německu a v České republice po roce 1989

Účastníci konference se shodují, že:

Vyrovnání se s totalitní minulostí není jednorázovou, uzavřenou záležitostí, ale kontinuálním celospolečenským procesem, odmítají teorii tzv. tlusté čáry za minulostí

Veřejné povědomí o zločinech spáchaných ve jménu komunistické ideologie je nejlepší prevence před opakováním podobných zločinů, připomenutí a úctu si zaslouží nejen oběti těchto zločinů, ale nepochybně i lidé, kteří se dokázali totalitnímu režimu vzepřít. Zvláště významnou roli hraje postoj mladé generace, nezatížené vlastní zkušeností s totalitou/komunistickým režimem, události, které se staly v období do konce druhé světové války do roku 1989 musí být pevnou součástí učebních osnov v rámci všeobecného vzdělání.

Archivy represivních a mocenských složek bývalého režimu jsou primárním zdrojem informací a jako takové musí být přístupné odborné i laické veřejnosti. Svobodný přístup do státních archivů je občanským právem. Poznání minulosti není pouze akademickým problémem, ale i věcí veřejnou.

Vyrovnání se s totalitní minulostí není možné bez objasnění a potrestání spáchaných zločinů a bez reformy justice, mocenských složek a veřejné správy.

Legálnost právních norem před rokem 1989 je možné uznat tam, kde nebyly v rozporu s již tehdy platnými normami mezinárodního práva (Všeobecná deklarace lidských práv OSN, Statut Rady Evropy, Úmluva o lidských právech), které jsou nadřazené normám národním.

Oceňujeme a podporujeme snahy, které se této oblasti snaží nalézt společnou řeč, např. Rezoluci 1481 "Nutnost mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů", kterou Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo dne 25. ledna 2006.