Pan Kaplan se učí česky

Pro pobavení všem, kdo si někdy opakují pozapomenutou češtinu, sestavila ze zkušeností a bohaté praxe autorka řady oblíbených a kvalitních učebnic českého jazyka pro cizince. Její pedagogické poznámky mohou připomenout slavnou knihu Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád. Na učebnice Czech Step by step a Czech Express upozorňujeme v Českém dialogu inzercí již od loňského roku.

Při procvičování minulého času si studenti dávali navzájem otázky, které se týkaly neobvyklých zážitků. Ptali se jeden druhého: "Hrál jsi někdy ve filmu nebo v televizi?" "Byl jsi někdy na safari?" "Viděl jsi někdy rodeo?" A právě slovo "rodeo" se stalo kamenem úrazu. Jeden japonský student se optal, co to znamená. Než mu to spolužáci stihli vysvětlit, snaživý Japonec vítězoslavně vykřikl: "Ano, ano, už vím! To je Shakespeare! Rodeo a Julie!"

Jednou vzala učitelka své svěřence, arabské studenty, do maličkých potravin s pultovým prodejem, aby se pocvičili v nakupování. Studenti pozdravili, nakupovali, krásně trénovali obtížný druhý pád ("deset deka eidamu", "dvě láhve vody" a tak podobně), pak si při placení procvičili číslovky a spokojeně odcházeli. Najednou vše zkazil další pán na řadě, Čech, který se prodavače zeptal: "A máte salám?" - Na to se studenti otočili od vchodu a jako jeden muž zvolali: "Salaam, salaam!" A bylo po češtině.

Profesor filozofické fakulty Karlovy univerzity dostal e-mail od rakouského studenta, kterému pomáhal vyřídit studijní pobyt v Praze. V e-mailu stálo: "Prosím, otvírejte můj dopis k Vám." Když profesor otevřel přílohu, našel tam květnaté poděkování, které začínalo: "Děkuji Vám za všechnu vědeckou a byrokratickou pomoc, kterou jste mi v Praze ukázal."

Při procvičování instrumentálu - co čím děláme - přišla řeč na osobní hygienu. Středně pokročilí studenti se dotazovali učitelky, jak se jmenuje ta věc na čištění zubů. Když jim to řekla, jedna studentka se na ni s zahleděla téměř s hrůzou a nevěřícně se optala: "Vy používáte krteček na zuby?!?" Měla doma dvě malé děti a kresleného Krtečka dobře znala. A "kartáček" a "krteček" přece zní úplně stejně - nebo ne?

Při zahájení letního kurzu si středně pokročilí studenti udělali kvíz znalostí o České republice (kolik má obyvatel, jaký má znak, jakou má hymnu a podobně), a pak se vrhli do víru seznamovacích her. Při jedné hře měli co nejrychleji obsadit všechny židle, přičemž židlí bylo o jednu míň než lidí. Student, který nestihl obsadit volnou židli, vždycky dostal nějaký úkol. Při prvním kole zůstal stát jeden japonský student. Nejspíš princip hry napoprvé úplně nepochopil a chtěl se zeptat, kam si má sednout. Vyjádřil to tklivým zvoláním: "Kde domov můj?"

Pátá lekce učebnice New Czech Step by Step patří k nejoblíbenějším. Procvičuje se v ní totiž téma V restauraci. Studenti si hojně "objednávají", baví se o nejrůznějších specialitách, sestavují "večeři snů" a vůbec si náramně užívají, až jim ze všech těch fiktivních laskomin občas hlasitě kručí v břiše. Učí se taky, že Češi si před jídlem navzájem přejí "Dobrou chuť." Angličané podobný zvyk nemají, takže jednoho britského studenta s lingvistickými sklony to zaujalo natolik, že se na učitele obrátil s otázkou: "A když pijete, říkáte si Dobrou piť"?

Jeden učitel probíral s bulharskými studenty přechodník přítomný (proč, to nikdo neví, přechodníky aktivně nepoužívá téměř žádný Čech, nicméně bylo tomu tak). Po procvičení forem -e, -íc, -íce dostali studenti za domácí úkol přinést pět vět s přechodníkem přítomným. Druhý den se jeden ze studentů hrdě vytasil s větou: "Parník chuchle do Prahy!" Asi to někde četl, když chuchlil do školy...