LIDOVÉ KROJE SEVEROVÝCHODNÍ MORAVY

Kroj Opavského Slezska - Hlučínský

Nejvíce krojových památek opavského Slezska je dodnes uchováno na Hlučínsku. Byly dobře uloženy v truhlách v průběhu válečných let, dodnes je lidé opatrují a nejstarší pamětníci vzpomínají na způsoby jejich nošení.

Na Opavsku se lidový oděv - sváteční i polosváteční - přestával nosit již koncem 19. století. Mužský kroj se přestal používat ještě dříve.

ŽENSKÝ KROJ

Rukávce

Rukávce na všední den, tzv. košula neměla příliš široké rukávy, méně se škrobila. Košulka byla na svátek a měla rukávy širší, tzv. pukače. Byly ušity z jemného plátna, ostatní část byla z plátna hrubšího. Obojí rukávce bývaly šité z rovných dílů, rukávy měly ozdobené strojovou výšivkou. Sváteční košulka byla vyšívána ručně, v dolní části rukávu měla ruční kroužkování a v každém zoubku byly střídavě vyšité dírky a ploché puntíky. Výšivka měla barvu bílou. Rukávce se u krku i u rukávů zdrhovaly tkanicí. Délka sahala jen málo pod pás.

Spodnice

Spodnice, tzv. spodniky se nosily nejméně tři i čtyři. Délka nejužšího spodniku sahala pod kolena, v pase byl nařasený a všitý do tzv. lajblu - živůtku, který těsně obepínal hruď.

Poslední spodnice bývala nejširší a nejdelší a byla zdobená krajkou, vyšívanými zoubky nebo u chudších žen jen bílou bortičkou zvanou hadě. Spodnice měly široký podlem a silně se škrobily v syrovém škrobu.

V pase se zavazovaly tkanicemi. Na všedno se nosily i barevné spodnice, barevně obkroužkované - bývaly i červené nebo růžové, s odlišným barevným kroužkováním.

Sukně

tzv. durkule se šily doma z modrotisku nebo jiného tisku. Selky je měly z šesti půlek, chalupnice užší. Jedna šíře - pulka byla asi 75 cm široká. Dolní okraj sukně měl v rubu podlem 15-20 cm široký, který byl ze starší seprané látky, ale častý byl také podkladek z červené sypkoviny.

Durkule bývaly někdy do pasu, jindy sešité s lajblem - tj. živůtkem bez rukávů, ze stejné látky jako sukně. Živůtky se vpředu zapínaly na knoflíky. Durkula se šila naskládaná do záhybků v pase, jen vepředu byla na dvě dlaně bez záhybků. Později se sukně nabíraly - řasily. Zavazovaly se v pase šňurkama podobně jako spodnice. Délka sukní bývala ke kotníkům.

Kordulky

se nazývaly brusleky. Bývaly hedvábné, vyšívané, později také černé, sametové, vpředu zapínané v jedné řadě na ozdobné kovové knoflíky s vyraženým vzorem, zdobené skládanou stuhou a patačkama a koralkama.

Zástěry

V okolí Hlučína byly velmi oblíbené polosváteční zástěry, lidově zvané oblakove zapašnice. Bývaly vyšívány bílou silnější bavlnkou na jemném modrém plátýnku ze tří stran většími výraznými zoubky s puntíky. Zámožnější ženy měly v dolním okraji ještě vyšitý širší vzor za použití široké škály ornamentů a způsobů vyšívání stylizovaných listů a květin. Zástěry nebyly nikdy tmavší než svrchní sukně.

Šátky

K sukním se nosívaly bavlněné, pestré, potištěné šátky, tzv. perperky, tj. turecké šátky velké nejméně 160x160 cm. Šátky bývaly červené, v kraji potištěné pestrým širším květinovým vzorem, střed byl poset drobnějšími barevnými kvítky.

Kolem všech čtyř stran bývaly ručně navázané vlněné třásně různých barev - např. žluté, medové. Šátky se složily do trojúhelníku, položily na ramena, vpředu křížem přes hruď - pravý konec přes levý a vzadu se v pase svazoval na uzel. Někdy se perperky nosily i přes hlavu.

Úprava hlavy

Vdané ženy si na hlavu uvazovaly menší šátky podobné perperce. Šátek se kladl vepředu rovně nad obočí i nad uši, vzadu se svázal na uzel, spodní konec dospod. Způsob úvazu se nazýval na ficek. V zimě se kladl přes šátek velký vlněný pléd, zvaný hyta. Svobodná děvčata česala vlasy do dvou copů pletených těsně nad uchem, ke konci se copy spletly v jeden. Propletla se jimi hedvábná pentle světlé barvy a svázala se na mašličku o stejně dlouhých koncích.

Střevíce

bývaly černé - kožené i šaršové - tj. látkové. Měly úzký podpatek a nízké šněrování.

Punčochy

se ve svátek nosily bílé, ručně pletené. Na všedno se nosily i punčochy jiných barev.

MUŽSKÝ KROJ

Mužský kroj je na Hlučínsku téměř zapomenut. Košile byla bílá, rukávy nabrány do manžet.

Úzké nohavice se oblékaly do vysokých bot. Na krku se nosil šátek. Vesty byly žluté, kabáty dlouhé, bleděmodré. Na svátek se nosil cylindr, na všedno nižší černý klobouk.

V Souboru lidových písní a tanců Hlubina používají chlapci k dívčímu kroji hlučinskému kroj orlovský.

MUŽSKÝ KROJ ORLOVSKÝ

Muži nosili bílou košili s širokými nabíranými rukávy, na předním díle s naskládanými sámky a zapínáním na knoflíčky, u krku s překládaným límcem, tmavě modrou soukennou vestu a kalhoty zastrčené do vysokých bot, přes vestu svrchní krátký kabát (špencr), nižší černý klobouk, pod krkem uvázaný pestrý kašmírový šátek.

Popis hlučínského kroje je převzat z publikace Jiřiny Králové "Lidový kroj a výšivka na Opavsku".

Kroje SLPT Hlubina z Ostravy byly zhotoveny podle doporučení a pod dohledem paní Jiřiny Králové.