Tibet a jeho hora bohů Kailash aneb putování k vlastnímu já...

Byl pozdní večer a kolem překrásné fontány západočeského muzea začali do pěkného přednáškového sálu přicházet první návštěvníci. Všichni se mezi sebou vzájemně zdravili, ať už to byli cestovatelé, sportovci, horolezci i občané Plzně. Všichni se těšili, až do sálu vstoupí pan Ing. Čestmír Lukeš, který pro Plzeňáky připravil o hoře Kailash v Tibetu přednášku se zajímavými diapozitivy. Autor je Čech žijící ve Švýcarsku. Je horolezec, světoběžník, filosof, cestovatel, fotograf a skvělý člověk, který je i zastáncem lidských práv lidí v Tibetu. Zúčastnil se mnoha expedic do Karakoramu a Himalájí. Tibet navštívil třikrát .Vlastně šplhá po horách již téměř čtyři desítky let. Další horolezecké a cestovatelské expedice byly do Alžíru, USA, Ruska, Egypta, ŤanŠanu, Čadu, Nigeru, Grónska, Antarktidy, Ohňové země?.Miluje tibetský národ, pomáhá mu, přednáší o něm. Stýká se i ve Švýcarsku s emigranty z Tibetu, kde jich žije přibližně 2000. Návštěvníci se také mohli seznámit s jeho publikační činností. Pan Lukeš návštěvníkům své knihy ochotně podepsal.

Na fotografiích jsme mohli zahlédnout nádherně zabarvené scenérie hor, překrásnou přírodu, modlitební vlaječky, kamennou suť, ale i jemný písek v dunách. Velmi kontrastně působily barevné fotografie pohoří, které ukrývají velké poklady nerostného bohatství. Jen doufejme, že sem nikdy nepronikne průmysl, i když se už o to mnozí snaží. Velké pláně pouze plné kamene, či jemňounký mech a překrásná čirá voda a květy Azalek, musí zapůsobit na každého návštěvníka. Z fotografií se na nás dívali Tibeťané, prostý to národ, který nejenže není agresivní, ale má v sobě pokoru, toleranci a lásku. Prostí lidé v oděvech z jačí vlny, popíjející čaj s jačím máslem, vás sledují upřímným, ale zároveň zkoumavým pohledem. Tibetský národ přišel nejen o svá území, přes 9000 klášterů a mnoho obyvatel?. I samotný způsob pohřbívání v Tibetu je jedinečný. Vzhledem k tomu, že je zde zmrzlá půda, kamenitý terén, neustálý vítr a nedostatek dřeva? Koloběch lidského těla se tak symbolicky uzavírá. Člověk je veden k tomu aby se před svým odchodem zklidnil, uspořádal si myšlenky i věci?.Tibeťané žijí po staletí v souladu s překrásnou, ale drsnou velehorskou přírodou. Pan Lukeš nám vypravoval o pouti po posvátném okruhu, kterému Tibeťané říkají khorlo nebo khora, dochází zde k pročišťování fyzického těla, řeči i mysli. Poutnící se celou cestu modlí a také vykonávají rituální očistu v jezeře Manasaróvar.

A veliký zážitek byl, když pan Lukeš pustil nádhernou hudbu a do toho vkládal za sebou jednu krásnější fotografii hory Kailashza druhou. Cestovatelé o této hoře říkají, že je to posvátná hora, která je nejopuštěnější a nejodlehlejší horou na zeměkouli. Je to téměř pravidelná kamenná "pyramida", která je na vrcholu pokryta věčným ledem a sněhem. Ať už se na horu díváte z kterékoliv strany, vždy zastaví na cestě i člověka materiálně smýšlejícího a on tak s pokorou vzhlíží k této hoře i k okolním velikánům. Tibetské jméno této hory je Gang Rinpočhe což je možno přeložit jako ledový klenot nebo křišťálová hora. Ve vzdálenosti necelých 50 km jsou dvě velká jezera Manasaróvar/Mapham Jumccho/ a Rakas-tal /Langkamccho/, propojená řekou Ganga -čhu. Při rituální koupeli se muži dívají jedním směrem a ženy mají také svou horu. Odpočinek pak najdou v nocležně kláštera, navštíví skalní modlitebny a popovídají si s Lámy.V bezprostřední blízkosti hory Kailash pramení čtyři asijské veletoky, které zásobují velkou část Asie. Velmi zajímavé je, že každá řeka teče na jednu světovou stranu. Na západě je to řeka Satladž, na severu Indus, na východě Cangpo/ Brahmaputra/ a na jihu řeka Karnálí.

Všichni návštěvníci odcházeli plni krásných zážitků, mnozí možná Tibet navštíví nebo se budou snažit pomoci. Cestovatel Lukeš se s námi rozloučil citátem:

"Veškeré štěstí tohoto světa pramení z přání dopřát štěstí druhým."