Geoff Piper aneb kouzlo zvláštních spojení

Tenhle milý člověk, vzezřením typický Angličan, původním povoláním překladatel z němčiny a francouzštiny, se před asi třiceti lety usadil v Luxemburgu. Jeho manželka je rodilá Lucemburčanka, což je v téhle zemičce, kde je dnes Lucemburčanem jen asi sedm lidí z deseti, dobré vědět. I jí byla obživou práce s jazyky, jak je tady běžné. Dnes žijí oba spokojeně v pěkném domku obklopeném zelení, který se nachází poblíž české ambasády, a mohli by si užívat klidu na penzi. To by ovšem pan Piper nesměl mít zajímavého "koníčka", kterému věnuje značnou část svého času - a tím je česká hudba a její propagace v této zemi (a nejen tady).

Ptáte se na spojení:

Tu ho máte:

Pane Pipere, čím vaše práce pro českou hudbu a její interprety začala?

V roce 1995 byl Luxemburg v rámci EU kulturním městem roku. Dostali jsme spoustu peněz na uspořádání nejrůznějších hudebních akcí. Měl jsem tehdy myšlenku pozvat hudebníky ze sedmi různých zemí, většinou těch okolních (Belgie, Nizozemsko, Británie, Německo, Francie - a také z Lucemburska. Poslední volba padla na Českou republiku. Byla to náhoda, neměl jsem tehdy žádné kontakty, zprostředkoval mi je jeden známý, který jel do Prahy a oslovil v Rudolfinu paní Benešovou. Tato dáma, s níž se pak skvěle spolupracovalo, mi doporučila pozvat jeden pražský studentský orchestr, jehož pedagogy v té době byli Eva Bublová (houslistka), Martin Škampa (cellista) a Martin Bally (klavírista). Orchestr tady měl úspěch a já jsem rok na to pozval tyto pedagogy a později jiné hudebníky k dalšímu koncertování.

Zde přísluší malá redakční poznámka:

Pan Geoff Piper je sám dobrým amatérským muzikantem. Jeho nástroji jsou cello a klavír. Hraje už léta v amatérském symfonickém orchestru. Ale po léta také o české hudbě věděl spíše to základní, co musí muzikant vědět. Že existovali a byli dobří Dvořák, Smetana, Janáček a stručně něco o jejich předchůdcích a následovnících. To se ale někdy před deseti lety zcela změnilo a dnes má pan Piper obrovský přehled o české hudební scéně. A co se mu od té doby podařilo, je obdivuhodné.

Takže pak jste začal zvát další a další české muzikanty a organizovat jim v Lucembursku koncerty. A nejen to?

Ano, založil jsem neziskovou společnost MusicEnterprise, která má toto jako svůj hlavní cíl. Vyvíjí ale i jiné aktivity spojené s českou hudbou. Pomáhá například financovat vydávání nahrávek české hudby, organizuje letní kurzy pro amatérské hudebníky v České republice za účasti výhradně českých pedagogů a podobně.

Můžete k jednotlivým činnostem říct něco bližšího?

Jistě. Například pokud jde o koncerty, bylo jich už kolem 85. S organizací je dost práce, mám i další spolupracovníky, kteří nezištně pomáhají, například paní Jelínkovou také z Luxemburgu.

Dostávám často e-mailem různé žádosti, zda bych tomu či onomu nezařídil koncert, zvu ale výhradně umělce, které osobně poznám. MusicEnterprise řadu z nich v Lucembursku výhradně zastupuje - a jde o známá jména (Petr Jiříkovský, Jitka Čechová - klavír, Kaprálová kvartet, Martinů kvartet, ale i Pražský komorní orchestr a další menší komorní tělesa). Pokud jde o letní kurzy, konají se na krásných místech - například v Jindřichově Hradci nebo na zámku Vilémov u Golčova Jeníkova, předtím také v Praze.

A ty CD nahrávky?

MusicEnterprise sponzorovala například nahrávky vydavatelství Český rozhlas nebo ArcoDiva (zde třeba v podání smyčcového kvartetu Martinů díla vynikající současné české skladatelky Sylvie Bodorové a Ronalda Stevensona), zatím celkem 9 titulů.

Zvete především jednotlivce či muzikanty hrající v duu, triu, kvartetu? Jak je to s orchestry, to už je asi složitější? Samozřejmě - s dopravou, ubytováním, se vším. Přesto jsme ale do Lucemburska pozvali už jmenovaný Pražský komorní orchestr, nebo Sukův komorní orchestr (vloni) i další komorní tělesa.

A navíc, české soubory jsou čím dál tím dražší - ani ne tolik kvůli vysokým požadavkům, ale kvůli enormnímu růstu české koruny. Takže jsem právě začal s něčím jiným. Zkouším sestavit stálé těleso, kombinující lucemburské a české hudebníky. Je to úplně poprvé v historii těchto dvou zemí spojených jmény Jana Lucemburského nebo Karla IV. První pokus, BOHEMIA LUXEMBOURG TRIO tvoří umělci Kateřina Englichová (harfa), Jitka Hosprová (viola) a Lucemburčan - flétnista Carlo Jans. Trio se objevilo již na dvou CD nahrávkách. Druhým tělesem je klavírní trio, které tvoří české umělkyně Daniela Součková (housle), Petra Holubcová (cello) a lucemburský klavírista Pascal Meyer. Je to velmi riskantní podnik, protože tito hudebníci se dosud vůbec neznali!

Dá se tedy říci, že je v Lucembursku zájem konkrétně o českou hudbu a české interprety?

O kvalitní hudbu je v Lucembursku zájem a tito hudebníci a orchestry opravdu kvalitu přivážejí. Je tady ovšem velká konkurence z Evropy, a proto se nedá říci, že by byla sháňka konkrétně právě po české hudbě, kterou ale já osobně mám velice rád.

Jste také členem různých českých hudebních společností, jak jsem se dočetla a doslechla...

Ano, jsem členem Mezinárodní společnosti Bohuslava Martinů, také Společnosti Bedřicha Smetany a dokonce také Klubu moravských skladatelů. A ještě i britské společnosti Antonína Dvořáka, která je nejvýznamnější zahraniční institucí propagující českou a slovenskou hudbu. Kromě toho odebírám také časopis o České republice Earth of Europe (v angličtině) a nyní již také Český dialog.

To nás velice těší. A k tomu musím dodat, že je velmi sympatické, jak dobře rozumíte česky a také česky mluvíte. Jak často jezdíte do Prahy a do České republiky vůbec?

Tak dvakrát, třikrát ročně, to je různé. Jeden můj pobyt se odehrával také v čáslavské nemocnici a teď zrovna jsem tu třeba na festivalu Dny Bohuslava Martinů. Ale víte, že jsem byl v Praze už dávno, poprvé v roce 1975? A vůbec se mi nelíbila. Byla smutná, šedivá a špinavá - a to dnes už vůbec není,naopak. Tehdy jsem sem přijel ze zájmu o slovanskou řeč. Studoval jsem jazyky v Oxfordu, pracoval v Německu, pak jsem dostal zajímavou nabídku do Lucemburska. Ale do té doby jsem se příliš nesetkal se slovanskými jazyky, které mne zajímaly - jak fungují. Česky jsem se ale začal učit asi až před osmi lety, v souvislosti se svými současnými aktivitami. Čeština je zajímavá, ale těžká - a bohužel se mi již asi nepodaří zvládnout ji tak dobře, jak bych chtěl.

Já myslím, že to vůbec nevadí, a že i takto má ve Vás česká kultura a Česká republika vůbec skvělého propagátora, za což Vám patří velký dík. Přejeme za Český dialog upřímně, ať se vaší MusicEnterprise i Vám osobně dobře daří i do budoucna.